MUDr. Andrea Pelikánová (pokladník)

3. Doporučuje

a) členům Společnosti stát se členy Mezinárodní společnosti horské medicíny (ISMM) za poplatek příplatek Sfr 50,-, s možností žádosti o bezplatné členství (platební podmínky jsou uvedeny v ISMM News)

Zdravotnické vzdělávání v ČHs
Příprava metodických materiálů
(V. švancara, I. Rotman, P. Machold)

Zahájena "inventura" vydaných metodických materiálů. Pro kursy instruktorů horolezectví částečně upraven a podstatně doplněn metodický dopis Základy zdravovědy pro cvičitele z roku 1996. Ideální rozsah znalostí první pomoci je v rámci učebnice pro horskou službu. Osnova zdravovědy pro instruktory horolezectví II. třídy má v současnosti tuto pracovní podobu:

Zdravověda a první pomoc

1. Základy anatomie a fyziologie

2. Zásady první pomoci při úrazech a nemocech

3. Zdravotnické zabezpečení horolezeckých sportů (lékárnička horolezce, léky a jejich použití, obvazová technika)

4. Přivolání první pomoci a spolupráce s horskou službou nebo se záchrannou skupinou, informace pro lékaře o ošetření postiženého při první pomoci.

Potřebné odkazy do učebních textů zdravověda – tyto kapitoly budou ještě zpracovávány v:

Základy tréninku a přípravy v horolezeckém sportu

Ve Zdravovědě lze tyto odstavce ponechat pokud nebudou obsahově, fakty kolidovat s dalším zpracováním, ve Zdravovědě jde o kapitoly:

2.6. Sportovní trénink

2.8. Fyziologické zásady tréninku mládeže

3.6. Životospráva

3.7. Regenerace sil

5. Úrazová zábrana a hlášení úrazů v horolezectví

6. Směrnice ČHS o bezpečném provozování horolezectví (zde nutná recenze a aktualizace o používání výzbroje Bezpečnostní komisí (Křapka, Procházka)

Osnova zdravovědy pro instruktory horolezectví I – doplnění a rozšíření znalostí:

Zdravověda a první pomoc

1. Poznámky k anatomii člověka

a) Nejčastější omyly a nedostatky ve znalostech.

b) Oběhová a dýchací soustava: Lokalizace tlakových bodů na tepnách. Šok jako selhání oběhu.

2. Novinky ve fyziologii tělesných cvičení a výživě

a) Nebezpečí podchlazení při fyzickém výkonu

b) Zvláštnosti sportovního výkonu v horku: křeče z tepla, kolaps z horka, tepelné vyčerpání (vyčerpání z horka), přehřátí (tepelný úpal).

3. Fyziologie velehorských výšek a akutní horská nemoc

a) Faktory velehorského prostředí (hypoxie, chlad, záření) a geografie z hlediska výškové medicíny.

b) Historické poznámky k vývoji výškové fyziologie a medicíny. Výstupy do extrémních výšek bez umělého kyslíku.

c) Fyziologický průběh aklimatizace a její poruchy – akutní horská nemoc (AHN) a její formy, projevy a diagnostika.

d) Léčení AHN a použití kyslíku. Použití přenosného přetlakového vaku.

4. Věkové zvláštnosti a horolezectví: děti a mládež, horolezectví žen, horolezecký sport provozovaný seniory.

a) Fyziologické zvláštnosti dětského organismu.

b) Fyziologické zvláštnosti ženského organismu.

c) Stárnutí, přizpůsobení výkonu věku a opotřebení, regenerace, relaxace

5. První pomoc při úrazech a nemocech. Přehled o Učebnici Horské služby.

a) Mechanismy úrazu a důsledky pádu.

b) Metodická zastavení u poskytování první pomoci při závažných život ohrožujících zraněních a onemocněních: Životní funkce a jejich hodnocení. Didaktické poznámky k provádění kříšení. Otevřené poranění hrudníku (pneumotorax). Úrazy páteře. Polytraumata. Zástava krvácení a význam tlakového obvazu. Šok, protišokové kalhoty a možnosti improvizace.

c) Únava a vyčerpání, nebezpečí podchlazení.

d) První pomoc a léčení některých nemocí, neúrazové nehody v horách: průjmová onemocnění, angína, onemocnění dýchacích cest a zápal plic, srdeční onemocnění (angína pektoris, infarkt), cévní mozkové příhody (včetně výškových poruch), epileptický záchvat (padoucnice), krvácení ze žaludku a ze střev, zánět červovitého výběžku slepého střeva a náhlé příhody břišní, ledvinový záchvat, žlučníkový záchvat, otravy (oxid uhličitý a uhelnatý, rostliny aj.).

e) Novinky v první pomoci při specifických horolezeckých úrazech: zasypání lavinou, podchlazení a omrzliny.

f) Nejčastěji používané lékové skupiny (Analgetika, antipyretika, antirevmatika. Infekce a antibiotika.). Lokální léčení (rány, popáleniny, omrzliny. Možnosti a hranice podávání léků laiky, návod pro použití léků v lékárničce horolezce a instruktora– kompendium.

6. Přetížení pohybového ústrojí při horolezeckých sportech: prevence, diagnostika, léčení.

7. Zdravotnické zabezpečení horolezeckých sportů

a) Zdravotní stav a horolezecké sporty (kontraindikace provozování horolezectví).

b) Organizace zdravotnického zabezpečení horolezeckých výprav a (horo)lezeckých podniků – skupinových projektů. Zdravotnická příprava účastníků výpravy (zdravotní způsobilost, očkování, teoretická příprava, lékárnička a její použití: léky, obvazový materiál a dlahy).

8. První pomoci z hlediska spolupráce s horskou službou nebo se záchrannou skupinou

Literatura: Učebnice pro Horskou službu, Bulletiny Lékařské komise ČHS a Společnosti horské medicíny, Aklimatizace v horách, Prezentace: Prevence a možnosti léčení akutní horské nemoci. WEB:http://hormed.freeservers.com. Osnova_Zdrav_I.doc-27-08-00.

LÉKÁRNIČKA HOROLEZCE aktualizováno v r. 2001

Žena a horolezectví:
psychologické a fyziologické aspekty

Úvahy k tématu
MUDr. Pavel Veselý

Domnívám se, ze k tomuto tématu stoji za diskusi zejména tři níže uvedené klíčové pojmy.

1. Motivace. Za našich mladých časů děvčata převážně lezla proto, ze lezl kluk, o kterého se zajímala. Méně bylo těch, která lezla z vlastního nutkáni, a ještě méně těch, které byly jakoby předchůdkyněmi feministek a lezly jen v ženské partě. Byl tu prostě trochu rozdíl od klukovské motivace, ale byl pociťován jako přirozený. Pak tu byl také sexdoping, a ten fungoval oboustranně.

2. Výkonnost. Vůči těm děvčatům, co s nimi lezli, se kluci snažili chovat relativně rytířsky, a bylo to i jako takové oceňováno. Potom se vyskytly názory, které plynuly tak zvaně z výzkumu , že ženy jsou vlastně odolnější než chlapi. Myslím si, že to je velmi individuelní. Jinak takové výzkumy mám strašně rád. Jako teď, když se v USA zjistilo, že cholesterol člověk potřebuje. Sice moc ho dělá infarkty, leč novinka je, že málo zase děla depresi. Řečnická otázka: "Jak je ta výkonnost teď vnímána?" – Nezodpovězena. Poznámka k výkonnosti/odolnosti nejen u žen. Myslím, že pro nás profesně je třeba rozeznávat o jaké/k jaké části horolezecké populace hovoříme. Ta populace je rozdělena na široký střed normálních lezců, a na dva okraje, horní (třeba) zaujímaný od matičky přírody pro lezení obdařenými jedinci, a dolní od matičky přírody obdarovanými k něčemu jinému. Je to multiparametrická situace, ale my bychom neměli připustit, aby docházelo k těm omylům, kdy střed si bere za vzor vrch a přehlíží spodek a vrch přehlíží všechny. Spodku by se měla věnovat jistá specielní péče, aby jisté prožitky mohl získat, ale s vědomím možná neúměrně zvýšené míry rizika. Asi tak, jak když jsme jeden čas dělali lezecká cvičení pro nevidoucí děti. Bylo jasné, že horolezci z nich nebudou, ale potěšilo je to a bylo to pro ně obecně přínosné jako cvičení v překonávání překážek.

3. Omezení pro ženské horolezectví. Je nějaké? Jestli ano, čím je určováno. Objektivně individuálně, biologicky nebo jen konvencí. Já si myslím, že pro normální horolezkyně jistá opatrnost vůči podchlazení a s tím spojených následků je vždy na místě. Jinak bych viděl jisté riziko v přepínání motivovaném filosofií feminismu, která ač nám bytostně cizí, může ještě pořád někomu jako americký vzor řádně zamotat hlavu. Mám pocit, že z hlediska přecenění vlastních možností jsou ženy dnes zranitelnější než muži.

Horolezectví žen ve světě a UIAA
Ing. Alena Čepelková, místopředsedkyně ČHS

Ve svém příspěvku bych chtěla pohovořit na téma „problematika horolezectví žen“ z postu současné místopředsedkyně ČHS a hlavně horolezkyně. Dá se říci, že jsem se nikdy při dosahování svých cílů, jimiž bylo prostě něco vylézt, protože mě to lákalo, necítila svázána nebo omezována faktem, že jsem žena – ať už z fyziologického, nebo psychologického hlediska. Dospěla jsem dokonce k názoru, že co se týká vytrvalosti a schopnosti strádat a snášet bolest je žena možná dokonce lépe uzpůsobena než muž. Na druhé straně je pravda, že jsem si tento názor radši nechávala pro sebe, a také že jsem si své lezení poté, co jsem se stala matkou, musela prosazovat přes viditelný nesouhlas svých blízkých a smířit se s jejich nepochopením. Přesto si myslím, že v našich podmínkách nemají ženy-horolezkyně problémy s tím, že by byly diskriminovány nebo jinak omezovány ve své činnosti , ať už při sportu samém nebo v účasti na rozhodování (tj. v možnosti zastávat nějakou funkci) vnějším prostředím, ale že problém – pokud existuje – je spíše uvnitř nich samých. Když si žena pořídí rodinu a stane se matkou, většinou je její prestiží, aby zvládala dobře jak rodinu, tak své koníčky, takže se rázem ocitne v bludném kruhu nedostatku času, ztráty bývalých kontaktů a nedostatku příležitostí navázat nové vyhovující změněnému životnímu rytmu.

Jak se s podobnými problémy potýkají a vyrovnávají ženy-horolezkyně jinde ve světě jsem měla možnost poznat v loňském roce, kdy jsem se zúčastnila 1. mezinárodního sympozia o ženském lezení, pořádaném Britským horolezeckým svazem (BMC) ve Walesu. Akci dosud nevídaného a neslýchaného rozsahu zorganizoval na své náklady a na popud jedné z výrazných osobností britského lezení, svérázné třicátnice posedlé lezením Celie Bull. Bylo pozváno po dvou zástupkyních z 27 zemí celého světa a na 50 místních lezeckých partnerek. Na obou stranách se sešla mnohá slavná jména a mnohé osobnosti aktivní i úřednické lezecké scény – například přemožitelka Everestu Bachrendi Pal či vydavatelka amerického Alpin Journalu Alison Oissyus. Přes den se lezlo v neustále se měnících dvojicích a večery byly vyhrazeny pro přednášky a následné diskuse na předem daná témata. Cílem akce bylo podniknout něco pro zviditelnění horolezkyň okolnímu světu a umožnit jim vzájemnou konfrontaci a sblížení. Tématy diskusí bylo například Média – obraz ženského horolezectví v tisku, ženské autorky horolezecké literatury a průvodců, portréty žen- horolezkyň v tisku (zde byl probírán negativní ohlas na lezoucí ženy-matky na příkladu zahynuvší britské horolezkyně Alison Hargreaves na K2 či naprosto negativní ohlas na zveřejnění fotografie prvolezkyně, plně soustředěné na výkon v kraťasech a rozkročenýma nohama na titulní straně prestižního amerického časopisu); dále rodičovství a odpovědnost –proč je stále vnímáno a negativně posuzováno jako nezodpovědné, pokud žena-matka jezdí na expedice, zatímco rodič-muž jako by neměl tutéž zodpovědnost a možná ještě větší, protože jeho smrt většinou přináší rodině návdavkem ještě ekonomické potíže. Z panelových diskusí vyplynulo, že podmínky a vnímání tohoto sportu provozovaným ženami se skutečně v různých zemích velice liší a většinou nejsou rovnocenné tomu, jaké podmínky mají horolezci.-muži. Výsledkem toho bylo šest bodů přijaté závěrečné proklamace:

1. Stejné šance všem: Všechny horolezecké federace by měly přijmout a včlenit do svých struktura činnosti princip rovnocenných příležitostí k provozování tohoto sportu.

2. Přístupnost: Lezení a outdoor sporty by se měly stát dosažitelnějšími pro ženy všech věkových kategorií. Aktivní kroky k tomu by mělo podniknout UIAA a orgány státní správy.

3. Podpůrná síť: Pro rozvoj ženského lezení je nezbytná existence systému národních a mezinárodních kontaktů. Tuto síť je nutno podporovat a rozvíjet pro zajištění nezbytné výměny informací a zkušeností.

4. Reprezentace: podíl žen v řídících a vzdělávacích strukturách zastupitelských orgánů. je velice nízký. K nápravě tohoto nepoměru musí vzejít iniciativa jak od těchto orgánů, tak od žen samotných.

5. Média: Prezentace horolezkyň v tisku může být negativní a zavádějící. Je potřeba, aby ženy aktivněji spolupracovaly s vydavateli. Měly by hrát aktivní roli v zajišťování kvalitního fotografického a psaného materiálu pro specializované tiskoviny a jejich titulní strany.

6. Rodičovství: Mít děti znamená, že se rodiče vzhledem ke své odpovědnosti, časovým omezením a negativním ohlasům u dětí stanou méně schopnými účastnit se lezeckých aktivit. Tomu by se mělo přihlížet při navrhování lezeckých zařízení a akcí.

Závěry a zkušenostmi ze sympozia se bude zabývat, jako jedním ze svých bodů, příští generální zasedání UIAA, které se bude konat za týden v Řecku a kam jsem za ČHS delegována.

Na závěr bych ráda shrnula, co pro mě vyplynulo z konfrontace umožněné účastí na sympoziu ve Walesu. V lecčems jsme sice pozadu ve srovnání třeba s britskými lezkyněmi, na druhé straně zase nemáme problémy jako Američanky trpící pocitem, že jsou diskriminovány. Od Britek bychom se měly naučit skutečně rovnoprávnému cítění, větší samostatnosti a aktivitě při lezení, lze jim jen závidět dokonale fungující ženský horolezecký klub s celostátní působností a dokonce vlastní chatou. Přesto však jak ony, tak Američanky mají velké problémy s obrazem ženy-horolezkyně v médiích. Veřejností je toto spíš vnímáno jako něco nepatřičného než hrdinského, a to myslím také není náš problém. Úplně jinde zatím stojí třeba ženské horolezectví v Pákistánu, země oplývající nádhernými horami, ze které vyslali na sympozium jedinou členku horolezeckého klubu, která se ve Walesu teprve učila lézt a jako jedna z mála tamějších žen odmítla se jen hezky upravovat a rodit děti. Problém horolezkyně-matka si ohledně dopadu na vlastní psychiku asi musí vyřešit každá z nás sama. Myslím však, že bychom rozhodně mohly jiným nabídnout své zkušenosti s úspěšným skloubením lezení a výchovou dětí, kdy od miminkovského věku byly s námi ve skalách a byly jsme tak částečně zbaveny dilematu lézt či být se svými dětmi. Liberec, 17.9.1999

Tématu Žena a horolezectví je věnováno celé číslo Bulletinu UIAA:
Women in Mountaineering
The Bulletin of the UIAA – WORLD MOUNTAINEERING+CLIMBING, 1999, Nr. 1

Žena a sport - fyziologie a aspekty horolezeckých sportů
MUDr. A. Pelikánová, MUDr. J. Říhová, Ing. M. Perglerová

ŽENA VE VELKÉ NADMOŘSKÉ VÝŠCE

Dr. Dominique JEANOVÁ, Lékařské komise UIAA, Haag 1998, překlad: Ing. M. Perglerová

SEZNAM ZKRATEK

§ AHN – akutní horská nemoc

§ VOM výškový otok mozku

§ VOP výškový otok plic

§ NN – nově narozený - novorozenec

§ RCIU – zpoždění intrauterinního vývoje

Aklimatizace

Výskyt AHN v závislosti na pohlaví je podle různých prací stejný u žen jako u mužů (Hackett 1976, Maggiorini 1990) nebo vyšší u žen (Richalet 1988, Kayser 1991). Existuje více způsobů jak vysvětlit tyto rozpory: vedení dotazníkové akce, znalosti složení zkoumané populace, maximální zkoumaná nadmořská výška, nízký počet žen v některých studiích, majorizace nebo minorizace uváděných příznaků podle pohlaví. Tento poslední faktor vede k tomu, že vymizí rozpoznání těžkých forem, které jsou méně časté u žen než u mužů (Hackett 1976, Maggiorini 1990), i když je zde třeba ještě relativizovat skutečnost, že u žen je menší počet výskytu ve velmi vysokých nadmořských výškách. Konečně výskyt nekomplikované AHN je pravděpodobně málo rozdílný podle pohlaví. VOM se vyskytuje podobně u obou pohlaví, naopak podle prací uskutečněných v lyžařském středisku v Coloradu v poměrně mírné nadmořské výšce (2500 až 3000 m), kde bylo známé složení populace (Sophocles 1986, Hultgren 1996), je VOP mnohem méně častější u žen. Periferní výškové otoky jsou naopak nejčastěji pozorované u žen (dvakrát víc u Hacketta 1979).

Z fyziologického hlediska mohou mít vliv víceré faktory:

q stimulační efekt progesteronu na ventilaci: existuje zvýšení ventilační odpovědi na hypoxii v luteální fázi (Takano 1984). SaO2 se zvyšuje o 3% v luteální fázi ve srovnání s folikulární fází ve vysoké nadmořské výšce (4300 m), ale to nezlepšuje kapacitu zátěže (Beidleman 1995). Neexistují práce o rozdílech výskytu AHN podle fází cyklu. Práce testující progesteron v prevenci AHN ukázala ekvivalentní účinnost jako u acetozolamidu (Bradwell 1995).

q možná slabší plicní hypoxická vazokonstrikce: je dokázána u zvířecích samiček, ale neexistuje studie u žen. To by mohlo vysvětlovat menší frekvenci VOP u žen.

q latentní martiální karence zabraňující dostatečné erytropoeze na odpověď na hypoxický stimulus. To by mohlo vysvětlovat část neshod v incidenci AHN vzhledem k nadmořské výšce: AHN se může častěji vyskytovat u žen ve velmi vysoké nadmořské výšce (Richalet 1988) v případě martiální karence. Neexistuje práce, která by ukazovala korelaci mezi hemoglobinem a skóre AHN nebo výkonem. Zdá však, že pro dobrou aklimatizaci na velmi vysokou nadmořskou výšku je zapotřebí hodnota vyšší než 140g/l (Richalet 1994). Před expedicí do velmi vysoké nadmořské výšky je opodstatněné vyšetřovat hladinu železa v plasmě, aby mohl být případný nedostatek nahrazen. Naopak, rezervy kyseliny listové jsou pravděpodobně dostatečné pro obvyklou délku expedicí.

Puberta, menopauza, menstruační cyklus, antikoncepce

U populací žijících ve vysokých nadmořských výškách bylo už dávno pozorováno ve více pracích opoždění puberty, hodnocené podle menarché. Bylo to potvrzeno i novějšími studiemi které minimalizují konfúzní faktory jako je nutriční stav, způsob života, sociálně-ekonomická úroveň a etnické rozdíly. Opoždění, které je 1 až 2 roky, se zvyšuje s nadmořskou výškou a je možno ji pozorovat stejně tak u populací, které mají dávný původ ve vysoké nadmořské výšce jako u nedávných migrantů (Clegg 1978, Greksa 1990, Gonzales 1994). Existuje málo prací o věku menopauzy. Podle Kappora (1986) je u himalájských Indiánek pozdější a z toho plyne zachování celkové délky fertility, dle Gonzalese v Peru naopak předčasnější.

Pro ženy původem z nižší nadmořské výšky, které se dostaly do vysoké nadmořské výšky, způsobil tento přesun amenoreu, změnu trvání cyklu (kratší nebo delší), ovlivnění délky trvání nebo intenzity menstruace, ale i dokonale normální cykly. Příčinou může být celá řada faktorů (Creff 1982) a je obtížné u nich určit podíl hypoxie: fyzická a krátká intenzivní zátěž může přivodit snížení LH a ovulace, zatím co stres trvající více dní nebo týdnů ji může zablokovat a přivodit amenoreu, dokonce i ztrátu důležité tukové tkáně, kterou lze pozorovat na expedicích. Chlad a časový posun mohou mít také svůj vliv.

Antikoncepce: trombogenní vliv estrogenů a gestagenů je zvyšován polyglobulií a zvýšenou krevní viskozitou při delších pobytech ve vysoké nadmořské výšce, nejsou proto doporučovány. Normální dávky gestagenů toto riziko nemají a lze je použít k případnému oddálení menstruace z důvodu komfortu. Účinnost intrauterinní antikoncepce (IUA, DANA) může být snížena častým užíváním aspirinu nebo protizánětlivých léků.

Těhotenství

V 16. století, když konkvistadoři založili město Potosi v nadmořské výšce 4000 m, všichni novorozenci (NN) španělského původu umírali v neonatálním období. Španělky si proto zvykly chodit porodit do nižší nadmořské výšky a do Potosi se vracely až když dítě dosáhlo prvního roku života. Až 53 let po založení města, tedy více než po jedné generaci, přežilo první dítě španělského původu narozené v Potosi. Další faktory životního prostředí, jako je chlad, mohou sehrát svoji úlohu. Je pravděpodobné, že společenské a ekonomické podmínky byly lepší u Španělů než u Indiánů, že hypoxie byla predominantním faktorem u této neschopnosti imigrantských populací reprodukovat se na místě (Niermayer 1995). Můžeme si představit, jak uvidíme dále, že to byly současně komplikace konce těhotenství a hypotrofie novorozenců, které způsobily jejich větší choulostivost.

Průběh těhotenství v nadmořské výšce

q Spontánní potraty byly uváděny častěji ve vyšší nadmořské výšce v Etiopii a Tadžikistanu a naopak zřídka v Andách ve zvýšené nadmořské výšce se současně sníženou fertilitou. Je možné, že některé předčasné potraty ve vyšší nadmořské výšce nebyly zaznamenány (Abelson 1974, Clegg 1978).

q Snižování porodní váhy (PV) s nadmořskou výškou, známé už odedávna, nesouvisí se zvýšením předčasnosti narození, ale se zpožděním intrauterinního vývoje (RCIU) v třetím trimestru. Činí v průměru 100g na 1000m nadmořské výšky a je možné ho pozorovat od 1500 m (Yip 1987). Mění se podle délky usídlení se populací v nadmořské výšce, což vyvolává představu o adaptaci v průběhu generací: výraznější je v Coloradu, střední v Andách a zcela chybí u Tibeťanů (Zamudio 1993a).

q RCIU může být přisuzováno zvýšení fetální hypoxie v nadmořské výšce, jak to dokazují zvýšení hemoglobinu a hematokritu v krvi z pupeční šňůry, známky narůstající fetální erytropoeze a také procento HbF a zvýšená afinity pro kyslík (Ballew 1986).

q Víceré další kompenzační mechanizmy dovolující redukovat fetální hypoxii byly dokázány u matky:

q hyperventilace (zvýšením dechového objemu), umožňující zlepšit mateřskou SaO2, z čehož plyne i přes fyziologické snížení hemoglobinu v těhotenství, zachování arteriálního objemu kyslíku (CaO2). PN koreluje s mateřskou hyperventilací v Peru a v Coloradu (Moore 1982a, 1982b,1986). Tento mechanismus nepůsobí v Tibetu, kde CaO2 je snížený v průběhu těhotenství a nekoreluje s PV. Nepřítomnost RCIU by mohla být vázána na významnější redistribuci pánevního průtoku k děložním artériím anebo na jiné ještě neidentifikované faktory (Moore 1990),

q modifikace uterinní vaskularizace byly zkoumány zvláště v Coloradu (Zamudio 1995a): průměr a rychlost krevního průtoku v uterinních artériích se zvyšují v průběhu těhotenství. V nadmořské výšce je vazodilatace větší a přes významnější zrychlení průtoku, krevní průtok na konci těhotenství je slabší, a odtud přes zachovaný CaO2, je menší přísun kyslíku plodu. Nebyla však nalezena korelace mezi krevním průtokem v uterinní artérii a PV.

q Placentární modifikace: placentární index (poměr placentární váhy k PV) je v nadmořské výšce zvýšený a placentární morfologie je rozdílná: celkový placentární objem je konstantní, ale villosní objem je redukovaný a intervillární prostor je zvýšený, což by mohlo umožňovat zlepšit přísun O2 při minimalizaci vlastní spotřeby trofoblastu (Lee 1995, Mayhew 1996). Klky (vilozity) jsou kratší, ale jemnější a lépe kapilarizované, což snižuje vzdálenost pro difúzi kyslíku. V Andách jsou tyto charakteristiky výraznější u žen indiánského původu než evropského (Jackson 1987). Stimulace způsobená hypoxií růstových angiogenních faktorů by mohla vysvětlovat největší denzitu kapilarizace (Ali 1996) stejně jako největší frekvenci placentárních chorioangiomů v nadmořské výšce, benigních tumorů odpovídajících proliferaci endotelových buněk (Reshetnikova 1996).

q Přes tyto kompenzační možnosti jsou patologie v těhotenství častější, obzvláště u neaklimatizovaných žen nebo u populací nedávno usazených v nadmořské výšce.

- Hlavním rizikem je těhotenská toxémie, která může vyústit do eklampsie nebo do retroplacentárního hematomu. V Coloradu je arteriální hypertenze častější při těhotenství ve vyšší nadmořské výšce (Moore 1982c). Ženy s hypertenzí méně zvyšují jejich krevní objem v průběhu těhotenství. Existuje negativní korelace mezi arteriálním tlakem a SaO2 na konci těhotenství a pozitivní korelace mezi objemovou expanzí v 3. trimestru a PV (Zamudio 1993b). U toxemických žen se ve 3. trimestru mění redistribuce průtoku krve společnou arteria iliaca směrem k uterinní arterii, průtok uterinní artérii se již nezvyšuje tak, dokonce ke konci těhotenství klesá. Tyto vaskulární modifikace předcházejí objevení se HTA, odkud vyplývá zájem o sledování těhotenství probíhajících v nadmořské výšce dopplerovskou echografií (Zamudio 1995 b).

- I jiné komplikace těhotenství jsou častější v nadmořské výšce: hydramnion (Zancey 1994) a placenta praevia (Clegg 1978).

- Vrozené malformace: studie uskutečněná v Coloradu ukázala zvýšení rizika kraniostenózy v souvislosti s nadmořskou výškou (Alderman 1995). Riziko je ještě vyšší u kuřaček, jak to bylo už pozorováno i v nízkých nadmořských výškách.

O problému kardiopatií bude pojednáno dále.

Tělesná zátěž a těhotenství v nadmořské výšce:

Tento problém byl málo zkoumán. Zátěžové testy byly uskutečněny v 3. trimestru na malých souborech a ve střední nadmořské výšce (1800 až 2200 m) u žen s normálním těhotenstvím. Neexistuje omezení při submaximální zátěži, dochází k malé zvýšení systolického a minutového objemu oproti úrovni mořské hladiny, dále nepřítomnost škodlivého jevu na plod a NN při krátkých nízkých zátěžích (Artel 1995, Huch 1996). Zřídka se objevují děložní kontrakce ustupující v klidu nebo přechodné anomálie fetálního srdečního rytmu, hlavně u kuřaček. Rizikem intenzivní zátěže je cirkulační svalová redistribuce na úkor uteroplacentárního oběhu. Snížení VO2max v závislosti na nadmořské výšce je v průběhu těhotenství významnější.

Podle Huche se zdá být opatrné nedoporučovat neaklimatizovaným těhotným ženám ani krátkodobý pobyt ve výšce nad 2500 m a dbát na několikadenní aklimatizaci před tělesnou zátěží. Tyto rady jsou důležité zvlášť v druhé polovině těhotenství. Postoj bude více omezující v případě tabakismu nebo těhotenské anémie, neboť snižují kapacitu transportu kyslíku. Znalost HTA nebo RCIU kontraindikuje pobyt v nadmořské výšce.

Pro ženy, které si přejí podniknout trekking v počátku těhotenství nebo se tam nacházejí náhodně, je riziko hypoxie nepochybně malé, je však třeba brát více v úvahu rizika spojená s cestováním: izolace daleko od všech zdravotnických struktur, riziko infekcí (obzvláště průjmovitá onemocnění a bahenní zimnice), některých profylaktických a terapeutických postupů, které jsou v těhotenství kontraindikovány (Barry 1989).

Dítě v nadmořské výšce

Jako u těhotných žen, také u dětí jsou poznatky více o populacích vystavených chronicky vysoké nadmořské výšce než o riziku spojeném s dočasnou expozicí.

Novorozenec a kojenec:

Novorozenecká mortalita je zvýšená s nadmořskou výškou, zvlášť u dětí hypotrofických a/nebo nedonošených (Unger 1988, Laurent 1991). Nicméně zlepšení péče o těhotné a NN umožnilo zcela potlačit nadměrnou mortalitu v Coloradu pomocí systematického přesunu žen nebo rizikových novorozenců do referenční nemocnice v nízké nadmořské výšce (Unger 1988). Na druhé straně v Leadvillu (3100 m) všichni NN dostávali v prvých hodinách života systematicky kyslík, aby se podpořil cirkulační přechod (Niermeyer 1993). Vskutku podstatným rizikem bezprostředního neonatálního období je absence funkčního a posléze anatomického uzávěru fetální cirkulace (foramen ovale apertum a ductus arteriosus patens) v důsledku hypoxie a perzistence zvýšeného arteriálního plicního tlaku. Perzistence arteriálního kanálu a interaurikulární komunikace mají v nadmořské výšce zvýšenou prevalenci: tyto kardiopatie nemohou být posuzovány jako kongenitální malformace, ale jako důsledky neonatální hypoxie (Penazola 1964, Miao 1988).

Vzhledem k predominantní periodické respiraci může Sa02 zůstat relativně nízká v průběhu několika týdnů až měsíců po narození, se zvýrazněnou desaturací ve spánku. Tady ještě pravděpodobně zasahují genetické faktory, tibetští NN mají lepší saturaci než NN narození v Lhase (Niermeyer 1995).

Zvýšené riziko náhlého nevysvětlitelného úmrtí kojence (MSIN) ve vyšší nadmořské výšce byla málo zkoumána a zůstává kontroverzní. Barkin (1981) v Coloradu nenašel rozdíl ve výskytu podle nadmořské výšky, ale metodologie studie je diskutabilní. Getts (1982) v Nebrasce našel korelaci s nadmořskou výškou, a to ve studii uskutečněné jen mezi 300 a 1500 m. V Alpách byly přinášeny příležitostně zprávy o kojencích původem z nízké nadmořské výšky, kteří zemřeli náhlou smrtí krátce po jejich příchodu do výšky.Jedině epidemiologická studie by umožnila se dozvědět, je-li riziko skutečně zvýšené. Existují teoretické argumenty ve prospěch následující hypotézy: pitvy dětí, které byly obětmi MSIN vykazují často známky chronické hypoxie: muskularizaci plicních arteriol, zvýšení hnědé tukové tkáně v oblasti nadledvinek, ložiska krvetvorby v játrech, kompatibilní s hypotézou opakovaných bezdeší před úmrtím (Naeye 1974). Periodická respirace a spánková apnoe jsou častější v nadmořské výšce , riziko by mohlo být zvýšené u dětí, které jsou predisponovány. Na druhé straně je incidence maximální mezi 2. a 4. měsícem, ve věku kdy existuje fyziologická anémie a kde HbF, které uvolňuje méně snadno O2 na tkáňové úrovni je ještě zvýšené (Giulian 1987). V Gettsově práci se věk úmrtí s nadmořskou výškou snižoval. To vše vede k myšlence, že současná hypoxie spojená s nadmořskou výškou by mohla zvýšit riziko. V očekávání dalších prací se zdá být obezřetné doporučit nadmořskou výšku vyšší než 1500 m u dětí mladších než 1 rok jen krátkodobě a kontraindikovat jakýkoliv pobyt ve výšce u nejrizikovějších skupin: nezralých, hypotrofických, anemických, při rodinném výskytu MSIN. Každopádně se nařizuje ukládat děti na záda, tedy do polohy, která v posledních letech pozoruhodně snížila výskyt MSIN.

Děti narozené a žijící ve vysoké nadmořské výšce mají opravdovou plicní hypertenzi (HTAP), která se snižuje progresivně s věkem. Odpovídá prolongované anatomické perzistenci struktury fetálního typu plicní vaskularizace (muskularizace arteriol) (Sime 1953, Gamboa 1971, Heath 1992). U některých kojenců a malých dětí možno pozorovat opravdovou patologickou HTAP, buď symptomatickou s dyspnoe, nebo latentní a zdůrazněnou synkopou při expozici na chlad – chlad může provokovat spasmus plicní arterie. Tento obraz byl popsán v Coloradu, úmrtí jsou ojedinělá, sestup do nižší polohy vede k úzdravě (Khoury 1963).

Podobný, ale těžší obraz byl popsán pod názvem subakutní dětská horská nemoc v Tibetu u kojenců narozených obyvatelům výšek (HAN) narozených v nízké nadmořské výšce a přestěhovaných do Lhasy (3600m) v několika týdnech nebo měsících života. Průměrně 2 měsíce po příchodu do vysoké nadmořské výšky tyto děti umíraly na srdeční insuficienci s těžkou HTAP, bez polyglobulie. Pitva opět našla muskularizaci plicních arteriol a velkou hypertrofii pravé komory srdeční (Sui 1988).

Děti

V Andách a Himaláji je v nadmořské výšce růst pomalejší a delší, kostní zrání a puberta jsou retardovány u obou pohlaví. U andských populací je torakopulmonální vývoj zvýšený, což vede k významnějšímu plicnímu objemu a povrchu od věku 10 let. Toto nebylo pozorováno u himalájských populací (Frisancho 1978). Snížení ventilační odpovědi na hypoxii je pozorováno od dospělosti (Lahiri 1976).

Výškový plicní edém po návratu z nížiny je mnohem častější u dětí než u dospělých v Andách a v Coloradu (Scoggin 1977, Hultgren 1978). Tato skutečnost se týká anatomických zvláštností plicní vaskularisace, reaktivnější na hypoxii, u dětí žijících od narození ve vysoké nadmořské výšce.

V důsledku nesprávné extrapolace tohoto zjištění se dlouho tvrdilo, že dítě je vnímavější k AHN než dospělý. Nic z toho nebylo dokázáno u dětí původem z nízké nadmořské výšky. Je velmi málo publikovaných epidemiologických údajů, ale zkušenosti získané ve vysokých horách nebo při trekingu s velkými a dospívajícími dětmi ukazují, že se tyto děti aklimatizují stejně dobře jako dospělí. Studie uskutečněná u dětí od 9 do 14 let při pobytu v nadmořské výšce v Coloradu ukázala incidenci symptomů, přičítaných ekvivalentní nadmořské výšce stejné jako u dospělé populace (Theis 1993). Riziko může být potencionálně zvýšené v důsledku nadměrné aktivity častější u dětí. Úloha doprovázejících dospělých je tedy v prevenci na počátku aklimatizace zásadní.

Acetazolamid u dětí v této indikaci nebyl zkoumán a není v současnosti ani doporučován.

V alpských střediscích je výskyt AHN u dětí výjimkou. Jako u dospělých, náhlé objevení se VOP může být pojevem kongenitální absence pravé plicní arterie (Rios 1985) nebo manifestací preexistující respirační infekce (Fasules 1985).

Je nesnadné stanovit “věkové” limity nadmořské výšky, nicméně před výškovou expozicí dítěte, které je v dobrém stavu a je mu méně než 10 let, je třeba vzít v úvahu zejména následující:

§ nadmořskou výšku obvyklého trvalého pobytu, věk počátku aktivit v horách, znalost rodičů nebo doprovodu o riziku pobytu v horách

§ potěšení dítěte versus případný “reklamní” cíl rodičů…

§ z hlediska přísně lékařského těžko vyčíslitelné riziko případné prolongované hypoxie pro mozek, jehož vývoj je velmi aktivní v průběhu prvních dvou let a dozrávání je ukončeno až kolem věku 10 let (Timiras 1977).

§ Je větší riziko hypotermie a omrzlin u dítěte (slabá vrstva podkožního tuku, poměr tělesný povrch/zvýšená váha, nízké energetické rezervy, vybavení šatstvem často méně dobré kvality). Nosiče dětí jsou zakázány kvůli chladnému počasí.

SEZNAM LITERATURY

Lékařka - horolezkyně a horolezecké sporty I
MUc. Lucie bloudková–Kraemerová

Úvodem bych rada řekla, ze se horolezectví věnuji asi dva roky a tomu také odpovídá rozsah zkušenosti, které v teto oblasti mam. Studuji lékařskou fakultu třetím rokem, jako lékařka zatím nepracuji a tak budu uvažovat spíš teoreticky.

Horolezectví, to je krásná příroda, romantika, když se pohybuji po horách úplně sama (vlastně většinou ve dvou abych byla přesná). Večer vidím západ slunce v krajině, které se zatím ještě lidské působení nedotklo (naštěstí). Obrovsky batoh na zadech samozřejmě způsobí, že si v tu chvíli říkám: "To je naposledy!", ale tohle přesvědčení mi nikdy nevydrží a za chvíli už zase balím.

Horolezectví, to je také sportovní výkon. Je příjemné, když si můžu říct: "Tuhle stěnu jsem vylezla." Tady se dostávám k ženskému pohledu na horolezectví. Myslím si, že ženy vnímají právě romantiku, jak jsem ji teď popsala, o něco intenzivněji než muži. Jistě pro nás, ženy, není lhostejné, jak obtížné lezení zvládneme, ale asi nám na tomto aspektu lezení záleží o trochu méně než mužům.

Samozřejmě, horolezectví je poměrně široká oblast zajmu. Patří sem jednak lezení v horách (k tomu vztahuje, co jsem právě napsala), potom expedice, lezení v ledu, skalní lezení a také lezení na umělé stěně, které nemá s romantikou nic společného. Stěna může být ale docela příjemnou společenskou záležitostí, sejde-li se prima parta lidí.

Při lezení na stěně si lze docela dobře popovídat (a ženy potřebují povídání) , což bychom asi v horách dělaly těžko. S lezením v ledu nemám v podstatě žádné zkušenosti (kromě asi dvou nepříliš podařených pokusů), ale myslím si, ze většina žen bude chápat jako minus, že jde o záležitost silovou a odehrávající se v pořádné zimě.

Úloha lékaře resp. lékařky v partě, to je něco, na co se moc těším. Jak jsem psala na začátku, zatím se mě to ještě netýká, ale doufám ze za nějaký čas bude. Podle mého názoru by žena v této roli měla byt spíš výhodou než nevýhodou. Horolezecké party bývají složené převážně z mužů, ženská členka party by mohla působit docela příjemně. Navíc tam bude v roli "ošetřovatelské", myslím, že se muži docela rádi nechají ošetřit od ženy.

Opět je ovsem třeba mít na paměti různorodost lezeckých akcí, v případě expedice na Mt. Everest je dobře zvážit, jestli to paní doktorka zvládne po stránce fyzické (myslím, ze takový pobyt v base campu není jak se říká "výlet pro matky s dětmi"). Tolik zatím k tématu ženy a lezení.

Zdravím, Lucie Kraemerová

Lékařka - horolezkyně a horolezecké sporty II
MUDr. Ludmila Boublíková

Myslím, že horolezci, obzvlášť ti, co berou lezení alespoň trochu vážně, se docela dost zajímali o medicínskou problematiku svého sportu a přítomnost lékaře ve svojí skupině celkem vítají. Hlavní oblastí působení lékaře mezi horolezci by podle mne měly zahrnovat:

1. prevenci - akutních úrazů, úrazů z přetížení (přijde mi, že těm je u nás věnována celkově daleko menší pozornost než třeba v zahraničí), vysokohorské nemoci, atd...

2. základy první pomoci u akutních stavů včetně praktického předvedení a nácviku,

3. otázky tréninku, rehabilitace, výživy a psychiky v horolezectví.

Zdá se mi (ze svých, ne zase tak rozsáhlých, zkušeností), že se moji známí a kamarádi horolezci zajímají hlavně o "zachraňování" při úrazech, eventuelně jiných náhlých stavech při lezení a v horách, a ti, co se lezení věnují na skutečně vysoké úrovni, se hodně ptají na trénink, životosprávu a tak (a prevence, kterou bych za skoro nejdůležitější považovala já, stojí trochu na okraji jejich zájmu).

Jinak myslím, že není zvláštní rozdíl v tom, jestli se mezi horolezci pohybuje a pracuje lékař-muž nebo lékařka, i když je jasné, že v určitých situacích to pro jednoho z nich může být trochu obtížnější a jindy zase snazší.

Přeji hezký den a zdravím. Ludmila Boublíková

Zkušenosti se zátěžovým testem v podmínkách simulované hypoxie
MUDr. I. maurovič, Ing. M. perglerová

V době předání do tisku nebyla přednáška (souhrn) k disposici.

CZECH EXPEDITION BROAD PEAK 2000 – LÉKAŘSKÁ ZPRÁVA.

MUDr. Roman VRBKA – Záchranná služba Jeseník

Expedice na Broad Peak 8 041 m , ležící v Karakoramu v Pákistánu, západní tzv. normální cestou, se uskutečnila v červnu a červenci 2000 pod hlavičkou CK Nilgiri, jako reziduum z tolik plánovaného „Projektu 2000“.

Všichni členové expedice odlétají společně z Prahy dne 11. června 2000 přes Curych a Dubai do pákistánského Islamabádu, odkud se během dvou dnů přesunují autobusem, po dosti namáhavé cestě, do Skardu a odtud další den v džípech do Ascoly – výchozího místa pochodu do BC pod Broad Peak.

Pěší přesun přes ledovec Baltoro z nadmořské výšky 3 000 m do BC ve výšce 4 950 m trvá šest dnů, i s jednodenním odpočinkem. Zde dne 24.června započaly samotné práce na kopci, které jsou ukončeny, vzhledem ke krajně nepříznivému počasí zejména v druhé časti pobytu (monzunový charakter počasí s vydatnými sněhovými srážkami) dosaženou výškou 7 000 m a dne 17.července je zahájen pochod zpět. Zpáteční čtyřdenní cesta je vedena přes Gondogoro la (5 800 m) do Hushe, odkud se opět pomocí džípů přesunujeme do Skardu a po odpočinku, trvajícím dva dny, opět autobusem do Islamabádu a poté přes Dubai a Frankfurt nad Mohanem do Prahy,kde přistáváme 26.července 2000.

Celou expedici tvořilo sedm českých lezců, jeden lékař,dva horolezci ze Španělska, kuchař + jeho pomocník, jeden guide a styčný důstojník.

Do poslední chvíle nejistý odlet expedice, stejně jako složení expedice se odrazilo mimo jiné také v nekoordinaci a nedostatcích v přípravě zdravotnické.

Během jednoho týdne před odletem není v lidských silách zajistit všem členům expedice funkční vyšetření na jednom pracovišti, a tak jsem spoléhal na individuální zájem jednotlivců toto vyšetření podstoupit (ze sedmi pouze dva). Podobná nejednotnost i možnost cokoli ovlivnit panovala i v otázce očkování, i když v dané oblasti jen doporučované(hepatitis A+B, břišní tyfus), kdy pouze já jsem očkování hepatitid prodělal.

Naopak výrazně časově omezená doba na přípravu se neprojevila na samotném složení a sbalení lékárny.Na základě mých zkušeností z předchozích expedic v Nepálu bylo vše během tří dnů připraveno i s tím,že jsem byl omezen váhou do 25 kg.Nemalou měrou k tomu přispěla i vynikající spolupráce s oběma jesenickými lékárnami (Dr.Jirsa, Dr.Tomas) a práce zdravotních sester ZS Jeseník, za což jim samozřejmě patří můj velký dík.

Pobyt v Pákistánu lze, z mého pohledu lékaře expedice, rozdělit na etapu přesunu do a z base campu a poté na tři týdny trvající pobyt v samotném BC.

Obě části se lišily jak charakterem práce,tak také spektrem pacientů.

Část přesunu:

Celá cesta do BC a poté zpět trvala celkem 18 dní,přičemž pochopitelně nejnáročnější byl samotný pochod po ledovci Baltoro. Velikou výhodou pěší části byla téměř „učebnicová“ aklimatizace, kdy jsme během pětidenní cesty do BC denně překonávali v průměru 500 m výškového rozdílu a jistě to byl důvod toho, že se v průběhu přesunu nevyskytly žádné vážnější zdravotní problémy související s nadmořskou výškou.Z těch mírných potíží jen bolesti hlavy reagující spolehlivě na Algifen či Brufen.

Z běžných onemocnění se objevil katar horních cest dýchacích s febrilním průběhem u španělského lezce, později komplikovaný zánětem středního ucha, který při léčbě azitromycinem(Sumamed), dozníval v průběhu celého prvního týdne v BC.

Samostatnou kapitolou této části expedice byli nosiči,kteří dílem pro skutečné, ať již akutní či chronické, zdravotní obtíže a dílem v důsledku potřeby jakéhosi společenského kontaktu, byli pravidelnými pacienty v průběhu celého pochodu a bylo nutno vyhradit jim denně pravidelnou ordinační dobu. Z množství rozličných diagnóz se nejzávažnější jevila gingivostomatitida s abscesem a nutností incize přeléčená Amoksiklavem,u jednoho z nich.

Někdy až dojemně působil vděk jednotlivých nosičů za jakékoli vyšetření či lék.

Samotný pobyt v BC:

V této fázi expedice se také ani u jednoho člena naší expedice neprojevily žádné vážnější problémy související s aklimatizací a ani později s adaptací ve vyšších výškách .Běžná cefalea spolehlivě reagovala na Algifen či Brufen.

U jednoho člena se po návratu z C2 (6 200 m) objevily mírné příznaky výškové konjunktivitidy, které po několikadenní terapii Garasonem odezněly, výraznější obtíže měl výškový nosič japonské expedice, který prakticky 24 hodin neviděl v důsledku stejné diagnosy na levé oko a stav se normalizoval po pětidenní léčbě Maxitrolem v obou formách.

Z běžných onemocnění:

· lehká rhinopharyngitida jednoho člena s afebrilním průběhem(Sanorin, Mucosolvan),

· enterocolitidu u několika členů v prvních deseti dnech pobytu jsme zvládli loperamidem (Imodium tbl.) a poté zejména déle trvajícím převařováním ledovcové vody.

· Hlavně v prvních dnech při budování C1 se u několika členů objevily různé exkoriace a otlaky na dolních končetinách z výškových bot, které po dezinfekci a krytí roztokem Novikova rychle odeznívaly.

· Z úrazů stojí za zmínku tržnězhmožděná rána levého bérce lékaře maďarské expedice způsobené padajícím kamenem při cestě do C1, která se po sutuře asi 15 stehy hojila bez komplikací.

· Při již tradičních obtížích s usínáním či spánkem nevalné úrovně si všichni pochvalovali Imovane tbl. (zopiclon), stejně jako trvalou nabídku multivitamínů a Strepsils tbl.ve společenském stanu jako prevence zejména KHCD.

Vcelku překvapením byl pro mne počet expedic bez lékařského doprovodu, což dokumentuje fakt, že nejen pacienti z různých expedic na Broad Peak se na mě obraceli, ale docházeli i lidé z BC pod K2, vzdáleného od nás 90 minut chůze (korejský horolezec z vnitřními hemorhoidy – Faktu ung.,Spofax supp.).

Hygienické podmínky v BC se mi jevily ,v daných podmínkách, jako standardní.

Ledovcová říčka,která protékala i nad námi umístěným BC pod K2, nebyla sice ideálním zdrojem pitné vody, čemuž jsme se zejména v druhé části pobytu snažili předejít déle trvajícím převařováním, ale bohužel jediným. Na druhé straně, vzhledem k její vydatnosti a naší zásobě petroleje, podmínky pro osobní hygienu byly velmi dobré.

Jako spolehlivým pomocníkem, a podle mého názoru v dnešní době patřící do standardní výbavy lékaře na expedicích do vysokých hor, se opět ukázal pulsní oxymetr (firma Nellcor). Maximální využití je ve fázi aklimatizace,ale i později při jakýchkoli problémech je hodnota SpO2 jedním z důležitých ukazatelů závažnosti obtíží. V prvních dnech pobytu v BC ve výšce téměř 5000 m se SpO2 pohybovala u jednotlivých členů od 78-82% a v následujících týdnech od 85-93%.

Přetlakový vak Certec (dle mého názoru další standart ve výbavě lékaře) zapůjčený od ČHS jsme nepoužili a zde bych jen vyjádřil velký dík Jirkovi Novákovi, který nám jej přinesl v Praze přímo na letiště (opět důsledek příprav na poslední chvíli).

Komplikací, která se naštěstí neprojevila v průběhu expedice byl fakt,že jsme nakonec neměli ani jednu láhev s kyslíkem. Příčinou byla informace,že kyslík obstará italská agentura Focus přímo v Pákistánu, což byla nakonec pravda, ovšem za cenu 600-700 amerických dolarů za jednu láhev.Tuto, pro nás finančně nepřijatelnou, situaci je do budoucna zřejmě možné řešit pouze vybavením vlastními naplněnými kyslíkovými lahvemi a odeslanými jako „danger“ náklad.

Na závěr bych chtěl říci ,že podle mého názoru, přes počáteční velmi rozpačité období příprav, proběhla expedice po všech stránkách - zdravotní, organizační, společenské i lidské – bez vážnějších komplikací a všichni členové se vraceli domů spokojeni, i když tomu asi málokdo na počátku věřil.

Prstový – pulzový oxymeter na trekking a expedície. Franz Berghold, Rundbrief ÖGAHM 17, 1997

Prostredníctvom prstovej pulzovej oxymetrie možno jednoduchým spôsobom zistit aktuálne hodnoty SaO₂, ktoré sú neúnosne nízke zvlášt pri výškovom opuchu plúc (VOP). Normálne hodnoty závisia pravda od nadmorskej výšky (napr.u zdravého vo výške okolo 4000 m nachádzame hodnoty 80-86%). Hodnota 75% môze ešte zodpovedat práve prebiehajúcemu aklimatizačnému procesu. Do výšky 5500 m však hodnoty zretelne pod 75% treba považovat za prejav nastupujúceho opuchu plúc. Sú však zretelné individuálne rozdiely. Správna interpretácia nameraných hodnôt je možná len intraindividuálne! Pulzný oxymeter môze na trekkingu a expedícii poslúžit najlepšie na kontrolu liečebných efektov.

Doporučuje sa batériový, prstový, pulzový oxymeter NONIN (Finger- Pulsoxymeter NONIN 9500 ONYX), v cene 7250 ÖS , pre clenov ÖGAHM len 6500 ÖS. Preklad MUDr. I. Miko.

SOUČASNOST TĚLOVÝCHOVNÉHO LÉKAŘSTVÍ V ČR
MUDr. Jaroslava ŘÍHOVÁ

Jednoznačně kladně se projevila činnost nově zvoleného výboru (MUDr. Hrazdíra, MUDr. Novotný, MUDr. Homolka).

Jednání výboru s MŠMT k materiálu "Návrh věcného návrhu zákona o zdravotní péči", snaha o nepominutí tělesné výchovy a sportu a tělovýchovných lékařů, kteří k tomu mají co říci.

Připomínky k "Zásadám komplexního zabezpečení státní sportovní reprezentace" (péčí pověřit vybraná TVL pracoviště).

ČLK předán materiál o zařazení kódu lékařských výkonů (komplexní, cílené a kontrolní vyšetření tělovýchovným lékařem).

Byla stanovena minimální cena práce tělovýchovného lékaře v terénu: 200 Kč, paušál 150 Kč za každou započatou hodnu. Přítomnost lékaře platí pořadatel, další vykazovat jako nepravidelnou péči.

Ustaveno kolegium hlavního odborníka oboru: doc. MUDr. Zeman, jmenovaní k krajští odborníci (severočeský kraj: MUDr. Pelikánová).

Na Internetu vyjde seznam tělovýchovně lékařských pracovišť, s nabídkou služeb (event. se obracet na e-mail: novotny@jumbo.ped.muni.cz).

Česká společnost tělovýchovného lékařství má zástupce v antidopingovém výboru (MUDr. Říhová), bude přísnější legislativa.

Jsou nově zpracované kontraindikace pro tělesnou výchovu – vyjde v časopisu Medicina Sportiva Bohemica et Slovaca.

Tělovýchovní lékaři dostanou návod, jak jednat s pojišťovnami.

Pro ČLK byl vypracován metodický pokyn o vybavení pracoviště tělovýchovného lékaře.

Povinnost preventivních lékařských prohlídek (informace ze Semináře České společnosti tělovýchovného lékařství 25.6.1999 v Plzni) je stále dána vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 3/1981 a č. 10/1989 (ČeSTV a Sokol to akceptují).

VÝŽIVA SPORTOVCŮ A PŘI HOROLEZECKÝCH SPORTECH

Výživě sportovců, zejména jejímu vztahu ke sportovnímu výkonu je věnována velká pozornost již po dlouhou dobu. Na rozdíl od jiných sportů je v horolezectví výživě věnována pozornost po dobu kratší. Situace je komplikována nutností rozlišovat mezi jednotlivými horolezeckými sporty či disciplínami. Nelze ani pominout nepřehlednost na trhu dostupných výživových doplňků a problematiku „evidence-based nutrition science“, řekli bychom „vědy o výživě založené na důkazech“. V této a některých dalších kapitolách Bulletinu jsou uvedeny některé poslední literární prameny, někdy spíše prameny než informace, o literatuře a kongresech věnovaných výživě, zejména výživě při horolezeckých sportech.

VÝŽIVA A SPORT, OTUŽOVÁNÍ A SPORT; PLZEŇ 25.6.1999

Seminář uspořádal Ústav tělovýchovného lékařství Lékařské fakulty UK v Plzni z pověření České společnosti tělovýchovného lékařství.

VÝŽIVA SPORTOVCE – POZNÁMKY K VÝŽIVĚ (prof. MUDr. Zdeněk Jirka, CSc.)

Poutavá, přehledná a kritická úvodní přednáška, která může vyvolat až emocionální reakce specialistů na sportovní výživu.

Úlohou výživy je jednak obnova spotřebovaných zdrojů energie a tělesných struktur, jednak dodávka energetických substrátů, tj. „výživa sportovce se neliší od výživy běžné populace, v zásadě jsou odlišnosti pouze kvantitativního charakteru“. V úvahu je třeba brát faktory:

výživa musí být racionální, tj. „rozumná“, má respektovat uznávané zásady,
poměr kvality a kvantity s ohledem na způsob života,
rozdělení do denních dávek vzhledem i intenzitě a kvalitě tréninku, kapacitě zažívacího traktu, průtoku krve zažívacím traktem aj.,
nezávadnost potravin, v zásadě „neexistují nezávadné potraviny, lze mluvit o stupni nezávadnosti“, tedy co nejméně závadné potraviny,
individuální zvyklosti („nejlépe vařila maminka“), individuální vývoj metabolismu,
geografické podmínky,
chemizace potravin: úpravy úmyslné (antioxidantia, barviva) k prodloužení trvanlivosti, neúmyslné „úpravy“ = závady,
věk,
genetické odchylky (nesnášenlivost lepku, laktózy aj.),
filosofie člověka, postoj k výživě, náboženské zvyklosti.

Složky výživy jsou živiny (sacharidy, tuky a bílkoviny), voda, minerální látky, vitamíny.

Sacharidy.

Nelimitují anaerobní výkon (ten je limitován pH v buňkách a přesuny iontů), aerobní výkon mohou limitovat až při hraničních výkonech. Zásoby se rychle obnovují, ale úplné doplnění trvá i déle než 24 hodin. Při výkonu se po vyčerpání svalových glycidů uplatňují transportní glycidy a v průběhu výkonu podaná glukóza. Charakteristika sacharidů:

zásoba rozhoduje až při hraničním výkonu,
možnosti ovlivnění velikosti zásob superkompenzační dietou
jediný energetický substrát použitelný za určitých okolností ihned po podání,
malá specificko-dynamický účinek,
jediný substrát pro anaerobní práci,
tzv. prázdné kalorie neplatí pro mezní situace.

Tuky.

Laktát brzdí mobilizaci tuků. Tělesná zásoba je prakticky neomezená, ale jejich dostupnost pro výkon není okamžitá. Riziko aterosklerózy.

Bílkoviny.

Bezprostředními zdroji energie mohou být jen aminokyseliny (valin, leucin a isoleucin vstupují přímo do Krebsova cyklu).
Alanin a glutamin se tvoří ve svalu.
Ostatní aminokyseliny jsou v anabolické fázi vychytávány, v katabolické fázi jsou rozpadovými produkty svalových bílkovin.
Je nutná pozitivní dusíková bilance. Maximální příjem bílkovin je 1,5, optimální 1,0, minimální 0,6 g na 1 kg tělesné hmotnosti za 24 hodin. Za běžných okolností vystačí člověk s 0,8 g/kg*24h, přísun nad 1,5 g zvyšuje katabolismus a způsobí tzv. preuremický syndrom a snížení výkonnosti.

Preuremický syndrom je charakterizován dehydratací buněk, zvýšenou osmolaritou krve, zvýšenou hladinou močoviny v krvi. Zvyšuje se spotřeba energie z ATP na tvorbu močoviny. Kumuluje se urea a kreatinin, zvyšuje se PCO2, dochází k nekompenzované metabolické acidóze.

Doporučované rozdělení sportů podle výživových potřeb

a) vytrvalostní (střední a dlouhé tratě)

b) silově vytrvalostní (cyklistika, horolezectví)

c) sportovní hry

d) rychlostní sporty

e) bojové sporty

f) silové sporty (vzpírání, vrh, hod)

Doporučené zastoupení živin v procentech dle sportů a celkové spotřeby energie

SPORT	sacharidy	tuky	bílkoviny	spotřeba MJ/24h
vytrvalostní	60	25	15	18,8–23,0
silově vytrvalostní	56	27	17	20,0–25,0
	54	28	18	11,7–15,8
	52	30	18	13,8–18,0
	51	30	19	14,6–18,8
	50	30	20	12,5-20,9

Vitamíny a minerály.

Spotřeba je při tělesné zátěži zvýšena, ale v racionální výživě je dostatek zdrojů.
V první řadě jde o dostatečný přísun B1, B2 a C (hlavním zdrojem jsou brambory) v první polovině kalendářního roku.
Ionty železa jsou nejdůležitější u vytrvalostních sportů (význam nejen pro hemoglobin, ale i o oxidoredukční systémy buněk).
Ostatní ionty, zejména sodík a draslík nahrazovat nejlépe v rámci pitného režimu.

Nutriceutika.

Jsou „šlágrem“ dnešní doby, potravinové doplňky, dietní suplementy, používané k prevenci a podpůrné léčbě.

Vitamíny
Minerály: Zn, Se, Mg, Ca, Cr, Fe, P, S, Mn
Léčivé rostliny: korejský žen-šen, soya-lecitin, není výrazný pozitivní efekt
Přírodní adaptogeny: ubichinon, Q10, včelí produkty, stimulátory imunity.
Aminokyseliny: l-karnitin, lysin, arginin, methionin.
Koncentráty energetických substrátů lze doporučit:

a) vaječný bílek (ale je antivitamín)

b) laktalbuminy a laktoglobuliny

c) kasein – těžko se vstřebává (jen 30%)

d) maltodextriny

e) triglyceridy středního řetězce.

Doporučuje se nekombinovat příliš složitě a dodržovat hlavní zásady.

VÝŽIVOVÉ DOPORUČENÉ DÁVKY – VDD (MUDr. Dana Müllerová)

Cílem je optimalizovat lidskou výživu tak, aby napomáhala upevňovat zdraví.

VDD jsou určeny konsensem odborníků s bezpečnostním koeficientem a jsou lehce nadhodnocené, jsou upravovány každých pět let.

Nová koncepce Evropské unie stanoví 3 dávky:

Nejnižší prahový příjem – tj. průměr minus 2 směrodatné odchylky
Průměrná spotřeba.
Populační referenční příjem – plus dvě sigma, tj. VDD

Některé hodnoty množství vitamínů a minerálů a riziko nepříznivých účinků

látka	nepozorován nepříznivý efekt	vedlejší účinky	doporučená dávka
A	10 000 jednotek	21 600 j.	3000 j.
D	800 IU	2000 IU	0-400 IU
C	1000 mg		60 mg
B1	50 mg		1,1-1,5 mg
B2	200		1,3-1,8
vápník	1500 mg	nad 2500 mg	800-1200 mg
fosfor	1500 mg

OBNOVA GLYKOGENU PO SVALOVÉ PRÁCI (MUDr. Jaroslav Novák)

Rychlost obnovy glykogenu po sportovním výkonu závisí na intenzitě a trvání předcházející zátěže. Po krátkodobém výkonu probíhá resyntéza rychlostí 15,1–33,6 mmol/kg*h a trvá 24 hodin. Byl-li výkon dlouhodobý, je resyntéza desetkrát pomalejší, jen 1,5–2 mmol/kg*h a trvá 2 až 5 dní. Pokud je přísun glukózy po výkonu alespoň 0,35 g/kg těl.hmot. během prvních 6 hodin je rychlost resyntézy 5–8 mmol/kg*h, při podávání glukózy nitrožilně 7-25 mmol/kg*h.

Při silových výkonech klesne množství glykogenu ve svalech o 31–39%, resyntéza probíhá rychlostí 1,9–11,1 mmol/kg*h. Je nízká nabídka laktátu a vysoká podíl excentrické zátěže je spojen s poškozením svalových vláken.

PANELOVÁ DISKUSE – VÝŽIVA A SPORT

1. Častým problémem u sportovců je dehydratace (mj. problém váhových kategorií u tzv. estetických sportů). Dehydratace nepříznivě ovlivňuje klouby.

2. Možnosti zlepšení výživy chrupavky? Polyglykany, lecitin? Zmírní bolest?

3. Karnitin? Využití volných mastných kyselin. U dálkoplavců ušetří glykogen (Novák). Aminokyseliny se rychleji „zapojí do metabolismu“. Není ani jedna solidní studie? Proč se zaměřují na sportovce? Význam by měl u kardiaků?! Asi neškodí. Souvislost s vitamínem C a lysinem.

4. Vegetariánství. Stále častěji u dívek. Nízká tělesná hmotnost, změny v krevním obrazu (anémie). Nutno definovat druh vegetariánství a jeho stupeň, striktní vegetariánství je pro sportovce nepochybně karenční.

5. Hladovění, půsty. „Odpočinek pro zažívací ústrojí“ je v protikladu k energetické potřebě sportovce.

6. Velké dávky bílkovin. Od příjmu 1,7 g/kg tělesné hmotnosti dochází k acidóze, dávka 1,8-2,2 g (Fořt) „tak jedině pro kulturisty“.

7. Kreatin je „móda dneška“, nemá žádný efekt (Jirka). Zabuduje se do svalu a váže vodu?

8. Superoxiddismutáza. Ubikvitární enzym se substrátovou specificitou. Enzymy podané ústy se neuplatní.

9. Vitamín C. Dlouhodobé podávání dávek nad 500 mg – hrozí předávkování. U kuřáků se doporučuje 120–150 mg, dávky do 500 mg jsou neškodné. U matek, které v těhotenství braly vysoké dávky, může dojít k hypovitaminóze.

10. Vitamín E. Vysoké dávky snižují riziko kardiovaskulárních chorob.

11. Tělesná hmotnost u kulturistů. Několikrát během roku kolísání tělesné hmotnosti i ±10–15 kg. Každá rychlá změna je stressorem, je nefyziologická. Ještě nevíme jaká je průměrná délka života kulturisty!

12. Kofein. V silné kávě je 100 mg kofeinu i více, rozpustná káva je nejméně škodlivá, v turecké kávě jsou aterogenní tuky.

Úroveň výživy u sportovců v České republice: neznalosti, „trenéři o tom nechtějí vědět! (?). Problém organizace, financí, je nutný dietolog. Ve srovnání se světem se konzumuje u nás málo zeleniny.

TRÉNINK SPORTOVNÍHO LEZCE. RUDOLF TEFELNER. 1999.

Knížka o 102 stranách věnuje 20 stran výživě v kapitolách: Teoretické základy výživy ve sportu (tuky, sacharidy, bílkoviny, aminokyseliny, vitamíny, minerály, pitný režim doplňky výživy), Výživa ve sportovním lezení (základy metabolismu, denní energetická spotřeba a základní živiny, lezení a výživa v závislosti na čase, lezení a diety, lezení a doplňky výživy) a Výživa v praxi. Z použité literatury od r. 1990 zejména mj.: P. Fořt: Výživa a sport, Olympia Praha 1990, Fořtovy články ve Světu kulturistiky v roce 1996 a 1998 aj.

NĚKTERÉ ASPEKTY VÝŽIVY HOROLEZCŮ (MUDr Petr Machold)

VÝŽIVA A VEGETARIÁNSTVÍ V HOROLEZECTVÍ A SKÁLOLEZENÍ

(Bulletin květen 1999)

Článek se zabývá stravovacími návyky vegetariánů ve vztahu k fyzickému výkonu v horolezectví a skálolezení. Obsahuje také některé poznámky k úhradě energie a pitnému režimu v těchto sportech. Neklade si za cíl podat vyčerpávající odpověď na tento složitý problém.

Vegetariánství je chápáno většinou lidí jako zdravý způsob výživy, zatímco obyčejná strava "české" kuchyně je synonymem pro zdraví škodlivé stravování. Nutno říci, že na obojím je něco pravdy. Ani jedna varianta však neplatí na 100%. Hlavním symbolem vegetariánů je vyloučení masa ze svého jídelníčku. Někteří radikálnější škrtají rovnou všechny živočišné produkty. Dalšími, až extrémismem zavánějícími způsoby jsou fruktariánství, veganismus a další. Klasický vegetarián nesní sice maso, ale nebrání se vajíčkům, jikrám a některým dalším potravinám pocházejících z říše zvířat. Nedostatek živočišných produktů kompenzují zvýšeným přívodem zeleniny, ovoce a hlavně obilnin. Pravý ortodoxní vegetarián dokáže správnou skladbou jídelníčku hradit všechny nároky organismu na příjem potravy. Těchto vegetariánů je však velmi málo. Drtivá většina vegetariánů jsou lidé, kteří si vegetariáni říkají, ale v podstatě by se mohli jmenovat "bezmasožrouti". Vyloučí sice maso ze svého jídelníčku, ale nesnaží se a ani neumí jeho deficit nijak nahradit. Pak se u nich může projevit nedostatek vitamínů především řady B, nevhodná kombinace nasycených a nenasycených mastných kyselin a nedostatek živočišných aminokyselin (které jsou i v některých méně běžných druzích zeleniny) Jedná se závadnou deficitní stravu, která dříve nebo později vede k metabolickým poruchám, zhoršení tolerance fyzické a psychické námahy a těžko si s ním představit jakýkoliv smysluplný a náročnější fyzický výkon. Správný vegetarián si je těchto deficitů vědom a vyhledáváním různých "nevšedních" zelenin, klíčením zrn obilí a dalšími způsoby dokáže sestavit plnohodnotný jídelníček.

Horolezectví (nemám momentálně na mysli sportovní lezení po skalách) je sport extrémně vytrvalostní. Energie pro dlouhodobé výkony je v lidském organismu hrazena převážně z tuků. Sacharidy jsou určeny spíše pro rychlou spotřebu a zásoba glykogenu je vyčerpána velice záhy po začátku fyzického pohybu. Poté se zapojí beta-oxidace a začíná rozklad tuků. Tuky ve svých vazbách ukrývají více energie než sacharidy a energetický metabolismus je takto výhodnější. Trénovanost organismu spočívá (z hlediska výdeje energie) ve schopnosti efektivněji zapojit metabolismus tuků (beta oxidaci) do řetězce reakcí vedoucích k uvolnění navázané energie v potravě a zásobních substrátech, a tím k delšímu a kvalitnějšímu výkonu. Z tohoto hlediska se vegetariánský způsob stravování jeví jako nevýhodný, neboť vegetariánská strava je zaměřena na větší přísun sacharidů a naopak omezení tuků. Pravda a praxe je však poněkud jiná. Organismus vegetariánů se během určité doby bez masa dokáže "přestavit". Změní strukturu enzymů ve střevech a pozmění i kaskádu reakcí vedoucích k uvolňování energie. Znamená to, že výkonnost vegetariánů není nižší, ale ani vyšší než u normálních jedlíků.

Horolezectví je specifické jednou věcí. A to tím, že k obrovskému fyzickému vypětí zde přistupuje nezanedbatelný stres. Jak psychický, tak také stres z vyšší nadmořské výšky. Nástup psychického stresu lze částečně ovlivnit zkušeností a tréninkem. Stres organismu z nedostatku kyslíku a poklesu tlaku vzduchu je individuální, vůlí neovlivnitelný a vyžaduje adaptaci. Trénink a způsob stravování dokáže jen organismu ulehčit cestu, jak na tento stres odpovědět. Vystupňováním tohoto stresu se člověk dostává až do stavu, kterým je pak horská nemoc neboli nemoc z výšky. Organismus reaguje na stres vyplavením hormonů takzvané stresové linie (glukokortikoidy, mineralokortikoidy, katecholaminy), které mimo jiných věcí ovlivňují i metabolismus. Protože sacharidy jsou substráty pro rychlý zdroj energie, obrací se stresová odpověď právě na ně. Jestliže dojde k vyčerpání zásob sacharidů, startuje se kaskáda reakcí, které mají za úkol vytvořit z jiných substrátů sacharidy (glukoneogeneza) a tělo se tak snaží mít po ruce stále zásobu zdrojů energie pro rychlou spotřebu. Tento fakt mají na svědomí taktéž hormony stresové linie. V tomto případě, a vždy při dlouhodobém pobytu ve výšce nad 5.000 m.n.m. dochází k tzv. autokanibalismu. Organismus kromě sacharidů a tuků začíná energeticky využívat také bílkoviny vlastních tkání za účelem získání energie. Obnova bílkovinné tkáně je metabolicky velmi náročný proces, který netrvá dny, ale týdny. Tento postup nelze ničím zastavit. Ani vysokosacharidovou ani žádnou jinou dietou. Jediným možným řešením je sestup do nižších výšek a přibrždění stresu. Bylo provedeno mnoho výzkumů na téma, jestli lze ovlivnit nástup horské nemoci skladbou jídelníčku. Odpověď zní ne, nelze. Jediné co bylo prokázáno je možnost zlehčit její průběh a snížit vážnost její následků. Tento stav ale vyžaduje naprosto bezchybně metabolicky fungující a tréninkem připravený organismus. Trvalý příjem energie během výkonu ve formě sacharidů ( v malých dávkách a stále během výkonu - např. po půlhodinách nebo vždy při odpočinku) je tedy nejúčinnějším mechanismem "šetření" bílkovinné hmoty. Neznamená to ale v žádném případě, že by se horolezci měli pro výstup do vyšších výšek stát vegetariány !!! Není ale na škodu, když vedle obvyklého přísunu tuků zvýší příjem sacharidů jak po určitou dobu před výkonem, tak v průběhu výkonu. Doplňování "sacharidové" energie během výkonu je životně nutné. Alkohol a špek, jak je používali staří tatranští horolezci, mají sice vysoký obsah energie, vzhledem ke komplikovanému metabolismu jsou však jako zdroj během výkonu krajně nevhodné. Zároveň upozorňujeme na riziko vyčerpání energetických rezerv během sestupu. I zde je třeba energii stejným způsobem trvale doplňovat.

Co se týče sportovního lezení, zde už není kladen takový důraz na vytrvalost. Jedná se spíše o maximální sílu po určitou dobu. Také zde platí, že trénink naučí svaly lépe hospodařit s uskladněnou energií a při výkonu ji postupně vydávat. Jídelníček by měl být zaměřen různě v jednotlivých fázích tréninkového cyklu. Nárůst svalové hmoty potřebuje vysokobílkovinnovou dietu, trénink max. síly a vytrvalosti chce tuky a také sacharidy. Sacharidy lze též doporučit v průběhu výkonu. Trvá-li předpokládaný výkon do 1 hodiny, doporučujeme v době 60 minut před výkonem jedno menší jídlo (cca 250 kcal) obsahující převážně sacharidy o vysoké molekule (tzv. maltodextriny). Ideální formou je obyčejný pektinový pudink, případně upravený medem, který sníme během přípravy na cestu.

Pro delší výkony se připravujeme obdobně, je však třeba počítat s doplňováním energie během výkonu. Dobrou službu prokážou klasické “traťovky”, tedy tyčinky s obsahem především sacharidů o různě velké molekule. Efektivnější, ale podstatně dražší alternativou jsou gelové maltodextrinové roztoky s vitaminy balené po porcích ve folii. Jíst je třeba průběžně a začít už hodinu po nástupu do stěny, Je nutné mít s sebou vždy zásobu, abychom se vyhnuli riziku náhlého poklesu výkonu při vyčerpání energie např. v exponovaném místě.

Krátce k pitnému režimu, který je velmi podceňován. Že pít se musí, ví snad každý, kdo se zabývá trochu více sportem. O úhradě minerálů v průběhu výkonu nebo až po výkonu lze dlouho diskutovat. Chtěl bych spíše poukázat na fakt, o kterém se toho moc neví a velice často se s ním setkávám. Není doporučováno pít v průběhu výkonu ani krátce po výkonu ovocné šťávy. Ty jsou totiž kyselé (i když mohou chutnat sladce) a vyvolávají poruchy vstřebávání energetických zdrojů ze žaludku a střeva a mohou vyvolat i výraznější trávicí obtíže. Ideálním nápojem je naředěný iontový nápoj nebo obyčejný čaj mírně oslazený medem. Pití ovocných šťáv jen prohlubuje kyselost organismu, a oddaluje tak regeneraci. Voda se z organismu ztrácí močí, ale především dechem a pocením. Dlouhotrvající výkon ve vysokých výškách vede k dehydraci, tedy snížení množství cirkulující tekutiny v krevním oběhu, tím k „zahuštění” krve, horšímu prokrvení jater, ledvin, trávicího traktu, ale i mozku a svalstva včetně srdce. Následkem je i hromadění zbytkových produktů metabolismu, např. močoviny. Zhoršené orgánové prokrvení vede k hromadění kyseliny mléčné. Následkem je zakyselení (acidosa) organismu, vedoucí k dalšímu metabolickému stressu, který v některých případech může končit i smrtí. Podobně jako přívod energie je i trvalý přívod tekutiny pro těžce namáhaný organismus horolezce životně důležitý. Pravidlo je jednoduché - s každým soustem nezapomenout na doušek tekutiny a dbát na dostatečnou zásobu pro sestup.

Pohled na způsob stravování není jednoduchý. Závěr by měl být takový, že ideální způsob je někde na půli cesty od čistého masožroutství k vegetariánství. Bude-li někdo tvrdit, že vegetariánství je odvěká přirozenost člověčí, pak prachsprostě lže. Stejně jako ten, co bude hlásat názor bez čabajky do hor nelez. Lidský organismus je úžasně přizpůsobivý a nedělá mu problémy vyjít s tím co mu dáme. Jedinou chybou, která by mohla mít i katastrofální následky, je měnit zásadně jídelníček před plánovaným výkonem. To pak vede k poklesu výkonnosti, což by se v horách mohlo stát osudné. Každý by si měl najít to, co vyhovuje právě jemu. Jestliže někdo věří, že bez masa vyleze na vrchol a šunka ho stahuje dolů, pak má jistě pravdu, neboť lidská psychika je mocná zbraň. Jeho zásada však nebude fungovat u někoho, kdo má šunku rád a přestane ji jíst jen kvůli svému kolegovi, který se ho o tom snaží přesvědčit. Velkým argumentem vegetariánů bývá poukazování na spoustu úspěšných sportovců, kteří odmítají maso. Nejíst maso a dodržovat přísný životní režim, jsou dvě rozdílné věci. A nelze říci, že ten či onen je úspěšný, protože nejí maso. Vegetariáni mají blíže k přírodě a zdravému způsobu života. Otužování, jóga a asijská filosofie s meditacemi tvoří obrovskou pevnou součást zdraví a zdravého ducha vegetariánů. Proto si najděme každý svoji cestu. Nenechme si nic vnutit a nikomu nic nevnucujme. Pro všechny horolezce však upozorňujeme na životní nutnost průběžného doplňování tekutin a energie během celého sportovního výkonu, tedy i sestupu. Výkon tak bude bezpečnější a člověk rychleji zregeneruje síly pro další výstup.

MUDr. Machold Petr, MUDr. Těšínský Pavel, leden 1999

Doplnění článku Některé aspekty výživy horolezců (Bulletin květen 1999)

Pro člověka existují 3 zdroje energie. Sacharidy jsou rychlý zdroj, nejméně náročný na přísun kyslíku (8-10 % méně než tuky), ale rychle se vyčerpají. Zásoby glykogenu vystačí v těle jen na několik hodin. Tuky jsou hlavní zásobárnou energie. Velikost uvolněné energie závisí na délce uhlíkatého řetězce mastné kyseliny. Bílkoviny se k úhradě energie běžně nepoužívají, ale dojde-li k extrémnímu vypětí, dokáže organismus rozložit i je.

Trocha fyziologie - Na obr.1 vidíte, že všechny živiny se rozkládají na acetyl-CoA a ten dále vstupuje do Krebsova cyklu.

Zde pak dochází k vlastní „tvorbě“ energie odštěpováním jednouhlíkatých zbytků a vzniku redukčních potenciálů, které pak dávají vznik ATP.

Živiny :

Sacharidy – vesměs se všechny rozkládají na glukosu a ta se pak mění na pyruvát. Zde je důležitá křižovatka, kudy se dál bude metabolismus ubírat. Má-li organismus dost kyslíku, z pyruvátu se stane acetyl-CoA a ten dále pokračuje v Krebsově cyklu. Při nedostatku kyslíku v organismu se pyruvát přeměňuje na laktát. Ten se rozkládá pomalu, zakyseluje organismus a urychluje únavu. Z hlediska zisku energie je zkrat na laktát také nevýhodný, neboť oproti 38 ATP z aerobního rozkladu 1 molekuly glukosy (při rozkladu z glykogenu přes G-1-P 39 ATP) dává mnohem méně ATP.

Tuky – „ideální“ zdroj energie. Bohužel neplatí pro pohyb ve výškách. Velikosti zisku energie závisí na délce uhlíkatých řetězců.

Bílkoviny – málo energie, hodně odpadu (dusíkatého) – nevhodné.

Úhrada energie v organismu při zátěži – současné štěpení cukrů i tuků, do aerobního prahu zvládá Krebsův cyklus „odklízet“ produkty štěpení. Nad aerobní práh začíná hromadění pyruvátu a anaerobní zkrat k laktátu. Podle doby strávené v anaerobní zóně nastupuje únava (čím déle tím dříve). Aerobní práh = 70-80% výkonnosti. Udává se tepovou frekvencí. Dá se zjistit přesně u sportovních lékařů nebo orientačně po absolvování 15 km dlouhé časovky na kole po rovném úseku v rovnoměrném tempu. Průměrná hodnota vašeho tepu je váš aerobní práh. Trénink pod aerobním prahem nevede ke zlepšení. Je nutno pohybovat se okolo tohoto prahu se střídáním nadprahového „vypětí“ a podprahového „odpočinku“. Při začátku tréninkové sezóny si kontrolujte práh každý 2. měsíc, po ustálení hodnoty v delších intervalech.

Sportovní lezení - Potřeba : maximální síla po co nejdelší čas. Objemový trénink - bílkoviny, cukry. Vytrvalostní trénink - tuky, kreatin. Výkon (závod) – 2 hodiny před startem směs různě dlouhých sacharidů, ale ne krátké ! Doplňky - kolageny (?), vitamíny.

Horolezectví - Potřeba : vytrvalost, se stupňovitou zátěží. Trénink i výkon - tuky, kreatin. Doplňky : kolageny, chrupavčité extrakty, vitamíny.

Horolezectví ve výškách nad 4000 m.n.m. - Potřeba : vytrvalost při sníženém přísunu kyslíku a živin. Trénink – cukry, tuky, kreatin, před expedicí bílkoviny – je vhodné přibrat několik kilo na váze. Výkon - cukry (orientace metabolismu na cukry). Hormonálně navozený katabolismus je ovlivnitelný stravou, ale nelze úplně anulovat. Při mnoha expedicích byl prokázán úbytek váhy. Ovlivnitelné pouze zkrácením doby pobytu nad 4000 m.n.m. Též negativní dusíkatá bilance. Ale rozporuplné hodnocení vylučování proteinů močí (Drummond 1972 zvýšený výdej, Appenzeller 1992 nepotvrdil). Rozdílné výsledky pozorování spektra bílkovin v plasmě. Nelze přesně popsat, které složky se zvětšují a které klesají. Při zvýšení příjmu sacharidů (až na 70% z celkové úhrady energie) byl prokázán lehčí průběh a zkrácení doby trvání horské nemoci, ale ne menší četnost výskytu horské nemoci. Mechanismus je zatím neznámý. (Consolazio 1969). V poslední době se zkoumá změna chutě s nadmořskou výškou (výzkum vlivu leptinu).

Příklady stravy :

Cukry – těstoviny, pečivo, luštěniny, pizza, zelenina, obilniny

Tuky – tučné pečivo, čokoláda, cukrovinky, maso, oleje, máslo

Bílkoviny – luštěniny, maso

Doporučený poměr potravy : cukry/tuky/bílkoviny = 55-60/25-30/10-15. Ve výškách zvednout příjem cukrů na 70% na úkor bílkovin.

Vhodné doplňky jsou rozdílné podle výrobců (Bolid, Penco, Nutrend, …)

Ke stanovení správného jídelníčku je třeba znát přesný tréninkový plán.

MUDr. Machold Petr

VALNÉ SHROMÁŽDĚNÍ LÉKAŘSKÉ KOMISE UIAA 1999, Whistler

Zasedání 9. srpna 1999 ve Whistler Mountain v Kanadě, kterému předsedal prezident LK UIAA Dr. Bruno Durrer za přítomnosti prezidenta UIAA Iana McNaught-Davise, se zúčastnili delegáti USA, Švédska, Velké Británie, Francie, Rakouska, Itálie, Španělska, a Nizozemska. ,Belgie, České republiky, Dánska, , Japonska, Švýcarska, , Luxemburgu, Ukrajiny a Řecka. Schůze a následující lékařská konference se tentokrát konaly v té nejméně hornaté členské zemi UIAA.

1. Zpráva prezidenta o činnosti komise přijata.

2. Informace prezidenta UIAA Iana McNaught-Davise ze zasedání výkonného výboru UIAA v dubnu 1999, mj. o změnách webové stránky UIAA.

3. Noví členové komise a členové–korespondenti. Diskuse o statutu členů – korespondentů.

4. Rozpočet. V budoucnosti bude většina korespondence realizována e–mailem, aby se ušetřily výdaje za poštovné. Rozpočet komise je 5000 Sfr.

5. Volby 2001. Volí se na 4 roky. Berghold navrhl, aby dosavadní prezident a viceprezident zůstali ve funkci i pro další období.

6. Pracovní skupiny LK UIAA

6.1. Komise pro systém kvalifikace "Diplom horské medicíny". Schváleny kursy v Rakousku, Německu, Itálii, Švýcarsku a Španělsku. Minimální požadavky jsou trvání kursu 100 hodin a schválená osnova (LK UIAA a IKAR), která je průběžně aktualizována. V diskusi konstatováno, že 4 hodiny pro výškovou medicínu nestačí.

6.2. Současný stav a vývoj výuky horské medicíny (Dr. Peters). Práce publikovány v časopisu UIAA.

6.3. Ženy a horolezectví. Dominique Jean předložila svou práci, Meijerová, Cogová a Lealová ji zpracují do podoby doporučení LK UIAA a předloží na příštím zasedání. Je třeba soustavně aktualizovat veškerá stávající doporučení komise.

6.4. Sportovní lezení a soutěže. Spolupráce s International Climbing Competition ICC při dohledu na „dopingem“, přijata pravidla IOC. Berghold zpracoval dokument o problematice body mass indexu (zda má být považován za limit pro účast na soutěžích resp. indikátor anorexia nervosa), předáno komisi sportovní lezení. Zranění prstů u elitních lezců – ukazuje se, že mladí lezci jsou náchylní ke zraněním.

6.5. Stránky na Internetu: tč. jsou lokalizovány na http://www.worldsport.com v Londýně, nejsou odkazy na ISMM, Hypoxii aj. Nutno dopracovat.

6.6. Pracovní komise pro přenosnou přetlakovou komoru. Je nutné dokončit finální verzi doporučení co nejdříve.

6.7. Pracovní skupina UIAA/IKAR pro prevenci horolezeckých úrazů. I nadále „never ending story“. Durrer připomněl, že Švýcaři natočili film o 9 horolezeckých úrazech, promítá se ve školních třídách a diskutuje se o něm. Příště se projedná, zda lze publikovat „Doporučení“ včetně používání přileb a prevence úrazů hlavy.

6.8. Blesk v horách. Koncept na příští schůzi.

6.9. Léky a zevní prostředí. Physical influence of drugs.

7. Zprávy členů komise - delegátů předloženy písemně a doplněny ústně. Jim Milledge: přepracované doporučení „Diabetes a horolezectví“.

8. Příští schůze komise: Bruneck 21.-24.9.2000, 2001 Kijev nebo Salcburk, 2002 Barcelona při Světovém kongresu horské medicíny, společně s ISMM, IKAR.

Zapsal Frank Hubbel

4. KONGRES SPOLEČNOSTI WILDERNESS MEDICINE, 1999

Kongresu, při kterém se konalo Valné shromáždění Lékařské komise UIAA v roce 1999 se neúčastnil zástupce ČHS, proto jsme převzali zprávu o 4. kongresu společnosti Wilderness Medicine ve Whistleru 7.-12.8.1999 od členů LK UIAA Dr. Franze Bergholda z Rakouské společnosti pro alpskou a výškovou medicínu, a Dr. Jima Milledge z Chorleywood/UK (ISMM News, Vol. 10, Nr. 1, January 2000, s. 8–10). Whistler je rychle se rozvíjející známá lyžařská horská oblast dvě hodiny cesty na sever od Vancouveru v Kanadě. Wilderness Medical Society (WMS) má 4000 členů (doktorů), převážně z USA, třikrát do roka pořádá setkání v rozličných krásných lokalitách Severní Ameriky. Vlastní časopis společnosti WMS „Wilderness and Environmental Medicine“ má abstrakta na http://apt.allenpress.com/aptonline/?request=get-archive&issn=1080-6032 (nyní již i v Index Medicus).

Co především odlišuje tento každé čtyři roky pořádaný kongres od jiných velkých podniků věnovaných horské a výškové medicíně: zdařilá symbióza vědecké disciplíny a praxe, a to na nejvyšší úrovni.

Wilderness Medical Society se zabývá nejen horskou a výškovou medicínou. Tomto komplexu byla věnována tentokrát zvláštní pozornost, a to před o 650 účastníky z Kanady, USA a dalších 16 zemí z celého světa. Kongres trval 4 dni a zahrnoval celé spektrum Wilderness Medicine od napadení pumou po 101 možností použití zavíracího špendlíku. Následují některé zajímavé poznatky týkající důležitých témat horské a výškové medicíny:

Peter Hackett „Současné pokroky v horské medicíně“: nešlo o úplné novinky, ale pěkný přehledný referát (viz též Wilderness and Environmental Medicine, Vol. 10, Nr. 2, 1999, s. 97–109). Předložil názor, že příznaky akutní horské nemoci (AHN, jakož i vysokohorského otoku mozku, VOM) jsou zapříčiněny otokem mozku, který zvyšuje nitrolební tlak. Otok pokládá spíše za vazogenní než cytotoxický a přepokládá zvýšení propustnosti hemato–encefalické bariéry. James Milledge (UK) podal osobní svědectví o 40 letech himalájského medicínského výzkumu od výpravy „Silver Hut Expedition 1960–1961“ po expedici Kanchenjunga 1998.

Vysokohorský plicní otok (VPO): již dříve upozorňovali někteří (Roach, Richalet), že by VPO mohl být patofyziologicky podmíněn také vzestupem leukotrienů (zvýšení kapilární propustnosti). by mohla být. Grissom však nenašel žádnou vztah mezi přibýváním leukotrienů a hypoxií či příznaky akutní horské nemoci (AHN), vysokohorského plicního nebo mozkového otoku (VPO, VMO). Konečně jsou četná nevyjasněná úmrtí ve výškách nad 7000 m přičítána „organickému mozkovému syndromu“. Rozumí se tím vyčerpání centrálního nervového systému nedostatkem kyslíku.

Buddha Basnyat (Kathmandu) referoval o sledování 228 hinduistických poutníků, kteří rychle vystoupili od Dumche (kolem 2600 m) do 4300–5000 m: 68% onemocnělo AHN, 5% otokem plic, ale 31%! otokem mozku. U žen byla AHN více než čtyřikrát častější (poměr 4,34:1).

Ian Wedmore a spol. v kontrolované studii prokázali, že clonidin (tj. antihypertenzivum Catapresan) je účinný v profylaxi AHN.

Rogers (Perth, Austrálie) předložil zajímavou testovací soupravu ELISA pro hadí uštknutí. Příslušné antisérum by mělo být podáváno jen při hospitalizaci. Nejúčinnější první pomoc: 1. tlakový obvaz celé končetiny, přikládat od centra k periférii. 2. Znehybnění na dlaze.

Analgézie v terénu: Ledoux (Grenoble) představil metodu cílené svodná anestézie s Mepivacainem 10 - 15 minut před repozicí zlomenin (především bérce a stehna) před delším transportem. Metoda vyžaduje ovšem dovednost.

Hypotermie: Giesbrecht (Manitoba) zkoumal různé způsoby zahřívání u hypotermie I. stupně. Vangaardova AVA metoda (max. 45 stupňů teplá vodní koupel aplikovaná výhradně na dolní končetiny) je provázena jen nepatrným počátečním poklesem teploty (afterdrop), účinkuje ale třikrát rychleji než spontánní zahřívání. Chladový třes neprodukuje tak velké množství tepla, jak se dosud předpokládalo, je ale velmi důležitý k minimalizace afterdropu. Zahřátí kůže zmenšuje chladový třes a zvýší tím afterdrop. Pohyb podchlazené osoby vede k masívnímu zesílení afterdropu: 3-4 krát!

Girardet (Grenoble) položil otázku, zda má u podchlazených zadušených (asfyktických) obětí lavin, vzhledem velice špatné prognóze, vůbec smysl používat velmi nákladné zahřívání mimotělním oběhem. Marsigny (Chamonix) doporučuje podat na místě velké množství teplých infúzních roztoků (pokud se nejedná o úraz lebky); v nemocnici dává s Girardetem přednost peritoneální nebo mediastinální laváži nebo tzv. inhalačnímu zahřívání.

Zahřátí na místě nehody anebo transport? V Alpách (kromě jediné výjimce v Chamonix ?) se neprosadily rozličné zahřívací metody (teplý vzduch, teplý kyslík atd.), protože doprava těžkých aparátů je problematická a jestliže následuje zpravidla velmi krátký transport do blízké, vysoce kvalifikované nemocnice, jsou taková opatření zbytečná. Naproti tomu v Severní Americe (USA, Kanada) najdou tyto metody uplatnění z důvodu podstatně delších transportů do nemocnice.

Omrzliny: (Paton) patogeneze je stále ještě dosti nejasná. Rychlé rozehřátí v koupeli 40-43°C je dnes celosvětově nejčastěji uznávanou metodou. Protizánětlivý účinek nesteroidních antirevmatik a aspirinu se kromě nízkomolekulárního Dextranu a vysokých dávek kortikoidů považují za léčebně efektivní, pokud jsou podány ještě před zahájením rozehřívání. Antikoagulancia jsou neúčinná.

Horská medicína a záchrana v Alpách: Bruno Durrer (Lauterbrunnen) a Franz Berghold (Kaprun) vylíčili podrobně situaci v Evropě, speciálně v Alpách, kde je nejvyšší koncentrace horolezectví. Jsou podstatné rozdíly od záchranářství na ostatní kontinentech (přičemž relevantní jsou zde jen Severní Ameriku a Nový Zéland). To je vysvětlením některých rozdílných medicínských postupů, zejména v minulosti spory ohledně postupu a rychlosti zahřívání omrzlin.

Bruno Durrer měl žehravou přednášku na téma Záchrana v horách ve švýcarských Alpách, kritizující různé nešvary v záchranářství. Jima Milledge fascinovala jednak účinnost švýcarského záchranného systému ve srovnání s amatérismem ve většině ostatních zemích, jednak Durrerovu úžasnou záplavu zkušeností v záchraně v horách: „Většina z nás, po životě prožitém při horolezectví, může vyprávět o jednom nebo dvou legendárních příbězích záchrany v horách. Zdá se však, že Bruno v sezóně absolvuje jednu akci před snídaní, další mezi ranní a odpolední ordinací, další pak (noční záchrannou akci) v době mezi uložením dětí do postele a vlastním ulehnutím!“

Velký zájem byl o evropský (rakouský) systém od diplomů a zkoušek z horské medicíny, (Franz prohlásil, že „je těžší z doktora udělat horolezce, než z horolezce doktora“), především diplomy pro trekinkovou medicínu a expediční medicínu (Franz Berghold, A). Také WMS vidí v tomto systému možnosti právní ochrany trekinkových a expedičních lékařů a stanovení reálných odborných kritérií. Soudy v USA posuzují každou trekinkovou lékařskou činnosti podle klinických měřítek severoamerických nemocnic, což v nedávné minulosti vedlo k absurdním rozsudkům. (Je jen otázkou času kdy se lze podobné praxe obávat i v Evropě?).

Otravy oxidem uhelnatým (CO): Keyes zjistil, že obsah CO ve vzduchu u otevřeného ohně (vařiče) ve sněhové jeskyni je podstatně vyšší než koncentrace CO-Hb v krvi. Při jednorázové expozici nemělo zvýšení CO-Hb klinický význam.

Dr. Bruno Durrer, prezident LK UIAA obdržel mezinárodní vyznamenání „Wildernes Medical Society World Congress International Award: V ocenění se praví „…osobně se zúčastnil více než 2000 záchranných vrtulníkových akcí a je vedoucí autoritou v oblasti záchrany a kříšení obětí zasypaných lavinou. Ocenění se uděluje Bruno Durrerovu nejen osobně pro jeho vlastní významné úspěchy ale i jako představiteli mnoha evropských profesionálních odborníků v celém spektru záchrany v horách“ (ISMM News, Vol. 10, Nr. 2, Apríl 2000, s. 2).

Novinky v horské medicíně – kongresy a literatura

kongresy

Forum Mondial de la Montagne. Les Premieres Rencontres des Montagnes du Monde. 5–12.6.2000, Paris, Chambery.

IV. World Congress on Mountain Medicine and High Altitude Physiology. Arica – Chile, 1.–6.10.2000. cbehn@machi.med.uchile.cl

Horská služba na Slovensku – Horská služba na Slovensku – Zdravotná komísia

vydala v březnu 2000 Spravodaj č.03 (48 stran), tajemník komise MUDr.Marcel Sedlačko, J. Curie 41, 058 01 Poprad.

I. Úvod: Nové vykročenie Spravodaja Zdravotnej komisie HS na Slovensku

II. Z činnosti Zdravotnej komisie Horskej služby na Slovensku

Správa o činnosti ZK HS na Slovensku za rok 1999

Plán práce ZK HS na Slovensku na rok 2000

Koncepcia rozvoja činnosti ZK HS na Slovensku na roky 2000–2005

Správa z ľadovcového školenia, Pitztal 16.-22.5.1999

Správa zo Zasadania MEDCOM IKAR, Sonthofen 23.-25.9.1999

Správa zo služobnej cesty na I. Paneurópske sympózium jaskynnej záchrany a Medzinárodného kongresu lekárov horských záchranných služieb, Göppingen, Innsbruck, 2.-7.11.1999

III. Odborné doporučenia

Kvalifikácia a školenie lekára urgentnej medicíny v horách (IKAR) Ošetrenie luxácie ramena (IKAR/HS)

Liečenie dislokácií a zlomenin (IKAR/HS)

Prvotně opatrenia pri miestnych omrzlinách (IKAR/HS)

Obsah lekárničky horskej chaty (IKAR/HS)

Liečba bolesti v teréne (HS)

Urgentná intubácia a ventilácia v teréne (IKAR/HS)

IV. Záchranná činnosť

Algoritmus liečby podchladenia v teréne

Meranie teploty telesného jadra v teréne

Desať možných chýb pri záchrane zasypaného v lavíne

Poznatky z chaosu

AvaLung - nová nádej v boji proti smrti v lavíne?

Požiadavky na poskytovanie prvej pomoci podľa zloženia horských športových úrazov

Znižuje sa riziko poranení pri lyžovaní

High Altitude Medicine & Biology

je „nový časopis pro nové millenium“, první číslo zdarma a „on line“ (www.liebertpub.com), editor-in-chief prof. J.B.West. Obsah prvního – březnového čísla: High Altitude Web (přehled nejdůležitějších stránek věnovaných výškové medicíně na Internetu), Chuť k jídlu a cholecystokinin ve velké výšce, Věkové rozdíly v saturaci kyslíkem u Tibeťanů, Okysličování mozku ve velké výšce, Fertilita v Andách, Práce ve velké výšce, Karotická tělíska ve velké výšce, Rusko – ukrajinská fyziologie.

LITERATURA

Going higher. Oxygen, Man, and Mountain. Fourth Edition. Charles Houston, M.D. The Mountaineers Books, 1001 SW Klickitat Way Suite 201, Seattle, Washington 98134, mbooks@mountaineers.org. US$ 16,95. Určeno laikům i lékařům, na které se horolezci obracejí s žádostmi o rady.

POHLEDY OSWALDA OELZE NA HORSKOU MEDICÍNU

O. Oelz

VÝŠKOVÁ MEDICÍNA, PŘÁNÍ A REALITA

SOUHRN

Krátká historie vývoje výškové medicíny ukazuje její počátek a vývoj od amatérských pozorování do současné příležitostně exaktní vědecké disciplíny. Lze doufat , že tomuto oboru zůstane do příštího období zachováno i nadále ono něco z průkopnického hravého ducha dřívějších dnů.

Odstředivý charakter vývoje medicíny posledního desetiletí má neodolatelnou touhu ke specializaci. Tak například velká matka "vnitřní lékařství" se rozpadla na obory jako geriatrii, hypertonologii nebo kardiologii, a tato se opět drobí na rhythmologii, echokardiografii nebo invazívní kardiologii. Zavinil to nejen nepopiratelný gigantický pokrok znemožňující již přehled o celém vnitřním lékařství, ale také boj o podíl na trhu, který lze úspěšněji vést s nálepkou specialisty, úsilí o vlastní prebendu a touha pro profilizaci. V tomto scénáři se již 10-15 let prohání také interdisciplinární obojetník výšková medicína.

Následky nedostatku kyslíku zajímaly dříve nanejvýš omezený počet fyziologů, kteří v hrdinských pokusech na sobě, na svých politováníhodných laboratorních služebnících a na vojácích poskytnutých vládou pozorovali účinky řídkého vzduchu na puls, dýchání, bazální metabolismus a vylučování. Že oni sami a jejich pokusní králíci často trpěli bolestmi hlavy a dýchacími potížemi, bylo sice registrováno, ale mužně snášeno jako daň přinášená vědě.

Sami lékaři a chirurgové hleděli si více úbytí a příjice, bylo jich navíc tehdy poměrně málo, a tudíž příliš zaměstnáni a nakonec i příliš fajnoví, aby provozovali lékařskou vědu v nevytápěných chatách či nepohodlných stanech. Pročež to byli také amatéři a univerzalisté -všeumělé v nejlepším smyslu slova, kteří obsáhle popsali, totiž charakterizovali výškou podmíněné zdravotní poruchy: Ravenhill, který v roce 1913 poskytl naprosto moderní a působivý popis horské nemoci, byl důlním lékařem v Jižní Americe. Vysokohorský plicní edém popsal kardiolog – horolezec, totiž Herb Hultgreen a nezávisle a současně starý expediční lékař a všeobecný praktik Charles Houston. Peter Hackett, šerpský a hippyiský doktor v časných 70. letech pozoroval a kvantifikoval příznaky a nálezy akutní horské nemoci u trekařů v Nepálu. Expedičními lékaři byli chirurgové jako Michael Ward, praktičtí lékaři jako Charly Houston a případně také internisté. V nouzi jmenoval roku 1954 Herbert Tichy lékařem expedice studenta zeměpisu Seppa Jochlera či roku 1957 Herman Buhl studenta obchodní akademie Kurta Diembergera. V roce 1956 se musela švýcarská expedice na Everest a Lhoce spokojit se studentem medicíny Edi Leutholdem, který si chtěl pod Mount Everestem udělat svou doktorskou práci. Záznamy o měřeních pulsu, krevního tlaku, dechové frekvence a množství vyloučené moče jeho přátel padly na Jižním sedle za oběť jednomu průjmem postiženému horolezci, kterému došel toaletní papír. Akutní zánět slepého střeva u jednoho účastníka, který později jako první vystoupil na Lhoce, vyléčil Leuthold úspěšně antibiotiky. Lékař se prostě dal na horolezectví nebo se zúčastnil expedice, zdravotní problémy elegantně řešil bez jakékoli přípravy.

Zde má nyní zavládnout pořádek. I v zemích, kde nejvyšší vyvýšenina nepřesahuje výšku 300 metrů nad mořem rostou národní a mezinárodní společnosti horské medicíny jako houby po dešti. Směrnice, pracovní posudky, direktivy, vysvědčení a průkazy o způsobilosti mají výškové lékaře vychovat k jednotnému racionálnímu jednání a kursy horské medicíny, o kterých se šíří fámy o hře finančních zájmů, mají budoucí výškové a expediční lékaře připravit pro jejich budoucí úkoly. Chybí sice ještě akademický dohled a o článcích věnovaných horské medicíně a publikované v prvotřídních recenzovaných časopisech si dosud lze zachovat přehled. Praxe výškové medicíny ještě připomíná v mnohém práci bosonohých kolegů někde v Africe, avšak hlásí se již požadavky na akademické uznání.

Ideální výškový lékař by měl být vyklonován z vynikajícího agresívního chirurga, jako byl Raimund Margreiter, který se roku 1978 na Everestu nezalekl operace otevřeného poranění lebky, z internisty s pronikavým klinickým pohledem, schopným stanovit správnou diagnózu bez rentgenu, výpočetní tomografie a laboratoře, jakož i z bleskurychlého horolezce jako Erhard Loretan, který svého pacienta dostihne i v 8500 metrech během několika hodin. Jako kdysi Karl Maria Herrliggkoffer by měl být tento muž současně také neustále k dispozici v základním táboře, neboť zde se nemocní shromažďují a každá větší expedice tu má celý stan jako nemocnici. Přesto bude tento všestranný talent využit především pro nadýmání a průjmy při pochodu do základního tábora, neboť k naléhavým případům dochází většinou ve velkých výškách daleko od pana doktora. V základním táboře povede lékař telefonickou praxi, jako ona holandská expedice v roce 1982, kdy byla z Jižního sedla lékaři v základním táboře položena absurdní otázka, zda se mrtvý muž může ještě pohybovat. Ne, mrtvý se nepohybuje, zněla odpověď, tudíž musí tento muž ještě žít. Přesto byl umírající Šerpa ponechán ležící 15 metrů od stanu. Vynikajícím způsobem praktikoval na Everestu telefonickou medicínu Dr. Donner roku 1996 když jednomu těžce dušnému navrátilci, sestupujícímu z vrcholu v 7400 m doporučoval bez znalosti diagnózy rozmanitá dechová relaxační cvičení a zprostředkoval tomuto pacientovi potřebnou důvěru v přežití. Bezdrátová vysílačka nebo telefonická medicína je tak lepší než zhola nic.

Stále hlasitěji přednášený požadavek, aby každá větší trekinková skupina a každá tak zvaná expedice braly sebou zkušeného trekinkového či expedičního lékaře, je vlastně absurdní. Nakonec jdou zde o dovolené na procházku nebo vystupují na vrcholy naprosto zdraví lidé a ti by vlastně neměli onemocnět. Že však přesto onemocní, je následek vlastního přecenění, nerozumu, bezuzdnosti a horečného shonu naší doby. Trekinkový a expediční lékař je kromě toho pilulkou proti zuřící pojišťovací hysterii a právními zástupci obratně udržovanému strachu z požadavků na odškodnění. Tuto mezeru v systému lékařského zabezpečení má nyní vyplnit co možná z nejvyšších míst požehnané vzdělávání a certifikáty.

Lékařský výzkum ve velkých výškách nabízí pestrou a zmatenou směs badatelů všech kvalit s množstvím plevele a odpovídá tak všeobecnému vyobrazení dnešního vědeckého bádání. Většinu těchto badatelů, kteří se výškové medicíně věnují jako svému koníčku, žene horolezecká touha na vrcholy, do stanových táborů v Alpách nebo dokonce na expedici, kde stále znovu po sté měří všechny možné fyziologické a patologické parametry, počínaje hematokritem. Počáteční otázka po důvodu takových měření nebývá zpravidla pokládána. Prostě se měří a pak se uvidí, co vyjde. Tím trpí stejně jako dříve většina studií v terénu a podle toho okouzlují plakátová sdělení na kongresech horské medicíny především hezkými fotografiemi zlezených kopců, vzácně ale vědeckými údaji. Spektrum těchto setkání, která kdysi začínala jako útulná setkání vysloužilých horských veteránů a mladých horkých hlav, sahá dnes od národních schůzí ke světovým kongresům horské medicíny. Právě tak široká je paleta nabídky témat, od výstižné trekinkové medicíny s praktickými doporučeními o stavbě latriny¹ přes polovědecké přehledy napůl zažitých patofyziologických moudrostí až po přednášku molekulárního biologa o subcelulárních aspektech hypoxie. Z útulných setkání se staly velké a nejednou velmi drahé kongresy. Stejně jako dříve však blahodárně působí mix od slabého výkonu až k oněm zásadním referátům, u nichž je obtížné pochopit již samotný název.

Vývoj výškové medicíny k více nebo méně exaktní vědecké disciplíně lze přivítat, přinejmenším v některých oblastech. Pomůže nám o něco lépe chápat škodlivé následky našeho podivné konání v horách a snad také někdy tyto škody omezit. Buďme si však vědomi, že jde o okrajovou existenci moderní medicíny, která se zabývá něčím, co bychom neměli brát příliš vážně, co však zobrazuje jednu z nejradostnějších podružností našeho bytí.

¹Poznámka překladatele: v originálu „Donnerbalken“. Profesor Oswald Ölz vysvětluje: "ein Donnerbalken" je kus dřeva, kláda, na které člověk sedí a koná svou potřebu (tedy se..). Při jedné z uvedených kongresových akcí bylo prezentováno plakátové sdělení (poster) o stavbě jednoduché toalety včetně "hřadu". Protože tento způsob konání potřeby předchází hemeroidálním potížím (tím, že snižuje nitrobřišní tlak při defekaci), šlo o medicínský referát. Překladatel s omluvou přiznává, že autora podezříval, že jde o něco nereálného.

Oswald Oelz: "Höhenmedizin, Wunsch-Anspruch und Realität". Jahrbuch '99 der Österreichischen Gesellschaft für Alpin- und Höhenmedizin, s. 231–232. Österreichische Gesellschaft für Alpin- und Höhenmedizin, Innsbruck 1999. Překlad se souhlasem autora MUDr. Rotman.

ZPRÁVA O ČINNOSTI LÉKAŘSKÉ KOMISE ČHS V R. 1999 A PLÁN V R. 2000

Složení komise a schůzovní činnost

Komise pracovala ve složení: MUDr. Ivan Rotman, MUDr. Jaroslava Říhová, MUDr. Leoš Chládek, MUDr. Andrea Pelikánová, MUDr. Edvard Ehler. Lektorský sbor: MUDr. Juljo Hasík, MUDr. Ladislav Holub, MUDr. Vít Švancara, MUDr. Igor Herman. Komise se sešla při semináři 17.-19. září 1999 v Hrádku u Ústí nad Orlicí.

Publikační a metodická činnost komise

1. Zajištění školení instruktorů horolezectví – zpracování učebních textů Zdravověda (Rotman, Machold, Švancara)

2. Bulletiny: v roce 1999 vydány dva bulletiny: s přednáškami ze semináře v roce 1998 (úrazovost v ČHS v letech 1996–1998, zprávy o lékařském zabezpečení, novelizace lékárničky horolezce, problematika záchrany ve Vysokých Tatrách, výživa horolezce, Úmluva o léčení horské nemoci 1998, doporučení k používání přenosné přetlakové komory v léčení horské nemoci, překlad nejdůležitějších kapitol webové stránky Průvodce horskou medicínou, lékařské aspekty sportovního lezení) a zvláštní bulletin Polytraumata a použití protišokových kalhot (MUDr. Vít Švancara)

10. Pelikánův seminář Lékařské komise ČHS

o aktuálních problémech horské medicíny se uskutečnil 17.-19. září 1999 v Hrádku u Ústí nad Orlicí na téma zdravotnické vzdělávání v Českém horolezeckém svazu a příprava metodických materiálů, Žena a horolezectví – psychologické a fyziologické aspekty, zkušenosti se zátěžovým testem v podmínkách simulované hypoxie, výživa horolezce (P. Machold)

Účast na seminářích a kongresech

Seminář o výživě sportovců, Plzeň

Mezinárodní seminář o lékařských aspektech a výživě při sportovním lezení, Innsbruck 10/1999

Horské sporty a záchrana v horách, Innsbruck 11/1999

Publikace na Internetu

Publikace na webové stránce ČHS a vytvoření vlastní webové stránky Společnosti horské medicíny České republiky (http://hormed.freeservers.com, webmaster MUDr. Petr Machold)

Plán činnosti komise v roce 2000

1. Zajištění akcí metodické komise ČHS

2. Bulletiny s přednáškami ze semináře v roce 1999 a zprávami z odborných akcí

3. Aktualizace učebních textů Zdravověda pro instruktory horolezectví

4. Publikace na internetu

5. Metodický dopis (příručka): Lékařské aspekty sportovního lezení a prevence poškození

6. Doporučení Lékařské UIAA – překlady ze stránky www.mountaineering.org

7. Sledování a rozbory úrazů v horolezectví ve spolupráci s metodickou a bezpečnostní komisí. Je hlášen minimální počet úrazů, přehled za poslední 2 roky bude v příštím Bulletinu.

8. Seminář Lékařské komise: podzim 2000

9. Účast na odborných akcích: Lékařská komise UIAA a Kongres horské medicíny, Bruneck 21.–24.9.2000

10. Výživové zvyky ve vysokých horách (P.Machold). Dotazníkový výzkum LK ČHS

MUDr. Ivan Rotman, 407 13 Ludvíkovice 71, 0412-511678, e-mail: rotman@space.cz.

Činnost LK 1999 a Plán činnosti 2000.doc

Výživa při horských sportech, Innsbruck 9.10.1999

Seminář uspořádala Rakouská společnost pro alpskou a výškovou medicínu v Institutu sportovních věd Innsbrucké university jako pokračování na sportovní lezení tématicky zaměřených seminářů v roce 1998 (Lékařské aspekty sportovního lezení, Salcburk 9.5.1998).

Jako diskusní příspěvek jsem přednesl kasuistiku extrémní dehydratace českého horolezce při himalájském trekingu.

Přínosná byla příležitost seznámit se s nejnovějším vydáním příručky trekingové a expediční medicíny (Franz Berghold, Wolfgang Schaffert: Handbuch der Trekking– und Expeditionsmedizin. Praxis der Höhenanpassung – Therapie der Höhenkrankheit. Richtlinien der Österreichischen Gesellschaft für Alpin– und Höhenmedizin. DAV Summit Club, 4. überarbeitete Auflage, München, 1999) a knihou známého extrémního horolezce, lékaře a fyziologa Oswalda Ölze, spolulezce Rheinholda Messnera, Reinharda Karla a Marcela Rüediho (Oswald Oelz: Mit Eispickel und Stethoskop. AS Verlag & Buchkonzept AG, Zürich 1999), která obsahuje i čtivé a poučné informace o horské medicíně pro laiky i lékaře.

1. Základní diagnostika poruch výživy v denním životě a sportu (Dr. J. Fegerl, Salzburg/A)

Mentální anorexie (MA, anorexia nervosa)– úmyslné snižování tělesné hmotnosti a udržování podváhy, tj. nejméně 15% pod předpokládanou hmotností nebo Queteletův index hmoty těla – BMI (Body Mass Index, hmotnost (kg)/výška (m²)je 17,5 a méně. Rizikové skupiny jsou: ženské pohlaví, období puberty, nízké sebevědomí, nízká frustrační tolerance, silná orientace na výkon. Hmotnost je snižována dietami, vyprovokovaným zvracením, diuretiky, anorektiky, projímadly. Typické jsou psychické příznaky (strach z tloušťky při podváze, zkreslená představa o vlastním těle), hormonální poruchy (u žen amenorea, u mužů ztráta sexuálního zájmu). Poruchy funkce zažívacího ústrojí (syndrom enteropatie: hypotonie a ptóza střeva, dysbakterie, dyspepsie, tvorba toxinů, zánětlivé procesy), poruchy imunitního systému – porucha mikrobiální bariéry). Nemocný sportovec pak není schopen kvalitně zpracovávat vysokoenergetickou stravu.

Od MA nutno odlišovat anorexia athletica, psychiatři nedělají rozdíly, léčení je stejné, „atletickou anorexii“ lze ovlivnit snáze.

Mentální bulimie (bulimia nervosa) – opakované záchvaty přejídání a patologická kontrola tělesné hmotnosti. Často vzniká z mentální anorexie. Příznaky jsou: neustálé se zabývání jídlem, neodolatelná touha po jídle, přejídání s konzumací velkých dávek jídla.

2. Změny látkové přeměny a přizpůsobení ve výškách nad 2000 m (Dr. V. Veitl, Salzburg/A)

„Není mnoho faktických poznatků, spíše určité zkušenosti“. Výška 2000 m (ve 100 ml vzduchu je 16.4 ml kyslíku) je prahem fyziologických reakcí, do 4000 m – práh poruch – je zóna úplné kompenzace (12.7% kyslíku), do 7000 m zóna neúplné kompenzace. S výškou klesá maximální spotřeba kyslíku: ve 2500 m o 5%, ve 4000 m –25%, v 8000 m –65%, tj. na 35% VO₂max (nad 2000 m činí pokles přibližně 10% na každých 1000 m).

Výživová opatření vycházejí z energetických ekvivalentů živin: dané množství kyslíku uvolní nejvíce energie spalováním sacharidů. Tedy „nikoli Bergsteigerwurst, nýbrž Müßli...“

Nejčastější příznak akutní horské nemoci – bolest hlavy – může být zapříčiněn nejen hypoxií, poruchou spánku, ale i výživou – např. biogenními aminy z čokolády nebo vína.

Po příchodu do výšky se doporučuje kontrolovat intenzitu zátěže sledováním srdeční frekvence (nutno brát v úvahu pokles maximální SF a zvýšení SF při submaximální zátěži). Dlouhodobá vytrvalostní zátěž pod anaerobním prahem, laktát 2.5-3.0 mmol/l, 60-70% SF_max.

Výživová doporučení: poměr bílkovin, tuků a sacharidů má být 18:15:67, je umění uvařit s 15% tuků, nutno monitorovat tělesnou hmotnost, myslet na minerály (draslík, železo), lehkou stravitelnost (ne příliš sladké, ne uzené, nepoužívat koncentráty).

3. Individuální výživa – ideální strava versus individuální strava (Dr. J. Fegerl, Salzburg/A)

Autor se zaměřil na problematiku acidobazické rovnováhy a zdůraznil převažující ohrožení homeostázy kyselinami:

tvorba kyselin je zvýšena při zvýšeném příjmu kyslíku: kyselinotvorné jídlo, rychlé jídlo, špatně rozkousané, pozdní noční jídlo
snížený příjem bazí: domácí zelenina, brambory, chléb – klesá jejich význam a mají méně zásaditých látek než dříve
snížené vylučování kyselin
endogenní příčiny acidózy: chronické poruchy trávení, hormonální poruchy (cukrovka), snížení funkce ledvin.

Důsledky acidózy: porucha funkce červených krvinek (flexibility), stoupá riziko hypotermie, omrzlin, akutní horské nemoci. Změny ve tkáních zvyšují náchylnost k poruchám funkce páteře, kloubů, ke svalovým křečím. Prevencí je dostatečný přísun tekutin a minerálů.

Doporučení: zásadní význam má dobré rozžvýkání jídla, výběr individuálně stravitelných potravin, respektování aktuálně snížené schopnosti trávení (např. při únavě), nejíst syrovou stravu večer.

4. Výživové nároky při vytrvalostním výkonu (Prof. Dr. J. Zapf, Bayreuth/D)

Jako model vytrvalostního výkonu lze vzít vytrvalostní běh s problémy dehydratace, přehřátí, hyponatrémie a hypoglykémie.

Pokles tělesných tekutin o 5% ohrožuje kolapsem, selháním ledvin a přehřátím. Při zátěži v horku bez přísunu tekutin nestačí trénovanému sportovci ani 7-8 litrů krve, kterými disponuje, aby nedošlo k přehřátí. Stoupne-li tělesná teplota nad 39 ºC, dochází k poruchám duševních funkcí, porucha rozhodování způsobí při lezení smrtelný úraz. Při teplotě vzduchu 25 ºC pijí běžci 1,2 litru za hodinu. Pocit žízně je až od deficitu 1-1,5% tělesných tekutin.

Ke ztrátám tekutin dochází i v chladu: chladová diuréza, zvýšená ventilace, při pocení až 2 litry za hodinu bez ohledu na oblečení, možnosti přísunu tekutin jsou omezené (sníh a led), pocit žízně je snížen. V horách je nutné pít při každé příležitosti, koncentrovaná moč je ukazatelem nedostatečné náhrady tekutin.

Individuální příjem tekutin u atletů závisí na ztrátách, které jsou u jednotlivců za stejných podmínek rozdílné, v rozmezí 1-1,8 litru/h. Obecná doporučení nemohou pro jednotlivce platit absolutně, jsou to orientační hodnoty. Kontrola hydratace vážením je jednoduchá metoda a nejlépe vystihne situaci, v ideálním případě nemá pokles tělesné hmotnosti přesáhnout 200 gramů za hodinu.

Ve většině elektrolytových nápojů chybí kuchyňská sůl, potřeba u běžců je 300-700 mg/h.

Metabolismus sacharidů: při energetickém výdaji 25% VO₂max (rychlejší chůze) je energetická spotřeba kryta především plazmatickými mastnými kyselinami, při 65% VO₂max téměř 1/3 energie kryje glykogen (při 85% VO₂max asi 65%) a klesá podíl mastných kyselin a triglyceridů. Lze ovlivnit vytrvalostním tréninkem, též 3 týdenní dietou s vysokým obsahem tuků. Dostatečný přísun sacharidů nezabrání rozpadu glykogenu,ale prodlouží dobu výkonu o jednu hodinu.

Metabolismus tuků: trénovaní využívají více tuky, při výkonu se vstřebávají ze střeva ž po několika hodinách po požití.

Doporučení před během: snídaně 2-3 hodiny před během (Coyle 1991, Brouns 1997), přísun sacharidů 75-150 g (McMurray a spol. 1994) resp. více než 1g/kg těl.hmotnosti, podíl sacharidů přes 70%, tekutiny 800-1000 ml (Rehrer 1995, Brouns 1995), bolus 3-5 minut (300-500 ml resp. 6-8 ml/kg) před startem (Gisolfi 1995, Brouns 1995, Brouns a spol. 1997) „připraví žaludek“ na doplňování tekutin během výkonu v množství 1-1,2 l/h, sacharidů 60 g/h, NaCl 300-600 mg/l. Isostar má 60 g sacharidů v 920 ml, jablečný mošt a Cola 60 g ve 545 resp. 448 ml (ale jsou hypertonické, lze jen s vodou).

5. Děti v horách: fyziologické zvláštnosti a potřeby dětského organismu (Prof. Dr. R. Birnbacher, Wien/A)

Zdůrazněna problematika výstroje, vlivu slunečního záření, výživy, zvýšené bronchiální reaktivity, vlivu chladu a termoregulace, ORL onemocnění, psychiky, syndromu náhlého úmrtí (SIDS), infekcí a akutní horské nemoci.

Studie o SIDS v Tyrolsku: v letech 1984-1994 šlo o 99 případů náhlého úmrtí, obligatorní „ko-risikový faktor“: poloha na břiše a výška.

Výskyt akutní horské nemoci (AHN): 24% ve 4500 m, výškový otok plic 1,5%. Ve 2800 m byla u 9-14 letých dětí AHN ve 28%. Nejsou data, ani farmakologické studie, je odlišná symptomatologie, obtížnější diagnóza, nespecifické příznaky (letargie, nechutenství), používá se specifikovaný dotazník pro AHN. Do 2 let věku se nedoporučuje přenocovat nad 2000 m.

Doporučení pro výživu dětí: poměr živin – bílkoviny 12%, sacharidy 60%, tuky 28%, 10 mg Fe, 5 mg Zn, 1 mg Cu, dostatečný přísun tekutin.

Děti jsou schopné velkých výkonů, to však neznamená, že nedochází k jejich ohrožení, nelze vyloučit následky, nejohroženější je pohybový systém. Významné je postižení psychiky, nátlak rodičů a trenérů, konflikt růst – škola – výkonnost sport – hormonální problémy.

6. Hořčík – klíčová úloha při úpravě vodního a elektrolytového hospodářství v průběhu vytrvalostního výkonu (Dr. A. Schroll, München/D)

V přehledném referátu zdůrazněn význam hořčíku v látkové přeměně, dokumentovaný v tabulce:

Minerál	sodík	draslík	hořčík	Vápník
Množství v těle	4100	3500	1000	30000
Denní potřeba NESPORTOVCŮ	100-260	50-100	12-20	10-40
Denní potřeba SPORTOVCŮ	250-340	125-200	40-50	50-60

V srdečním svalu se vymění 98% Mg během 3 hodin! Nedostatek Mg vede k poruše Na-K pumpy a j hromadění Ca v buňkách. Nedostatek Mg se prokazuje testem retence. Otázka vztahu mezi draslíkem v séru a v buňkách? Hladina Mg v plazmě 0,07 mmol znamená jeho deficit.

Doplňování Mg je obtížné – vstřebává se jen 40%, trvá dny až týdny (?!) než se zásoby normalizují. Vyšší dávka způsobí průjem, sulfát se nevstřebává. Čím větší stress, tím větší ztráty, sám stress spotřebu Mg zvyšuje.

7. Výkonnostní sportovci – riziková skupina z hlediska výživy (Prof. Dr. J. Kinzl, Innsbruck/A)

„Špičkoví sportovci jsou nemocné osoby“. Anorexie vede k osteoporóze a patologickým frakturám.

8. Výživa a vodní hospodářství ve velkých a extrémních výškách (Doc. Dr. F. Berghold, Kaprun/A)

Do mimoevropských vysokohorských oblastí cestuje 37 miliónů osob ročně. Pro riziko infekce se nedoporučuje požívat domácí stravu, syrová rybí a masová jídla, hamburgery, nevařené studené omáčky, vodu z vodovodu, čerstvé lisované šťávy, led v nápojích, neloupané ovoce. Příčiny „cestovních průjmů“: enterotoxická Escherichia coli, Rota-viry aj. Léčení: tekutiny, chinolony, cotrimazol, metoclopramid,… Výskyt hepatitidy A: 10 miliónů případů ročně, hepatitis B je 9. nejčastější příčina smrti.

Ve vysokohorských polohách a v horku je důležitý dostatek tekutin, je nutné sledovat nikoli barvu moče, nýbrž její množství! Vydatné močení je příznakem dobré aklimatizace.

O nebezpečném zahuštění krve informuje hematokrit: vzestup ze 42% na 52% znamená snížení objemu plazmy o 25%! Deficit 1 litru sníží obsah kyslíku v krvi o 5% a horolezec jako by se ocitl o 500 metrů výše, při deficitu 4 litrů o 2000 m výše – ve 3000 m „jako by byl v 5000 m“ a jeho VO₂max se sníží z 85% na 65%.

Jak velké jsou ztráty tekutin? V klidu 150 ml/h, tj. 3,6 l/24h. Túra trvající 8 hodin: 300 ml/h znamená ztrátu 2,5 l, 500 ml/h ztrátu 4 litrů. Celkem 6-8 l/24h.

Důsledky? Plicní trombóza je zřejmě nejčastější příčinou neúrazové smrti ve velké výšce (dehydratace, chlad, metabolická acidóza, inaktivita).

Poznámky z přednášek15.10.1999, MUDr. Ivan Rotman

KASUISTIKA: Život ohrožující ztráta tekutin při onemocNĚní v průběhu trekingu v Himalájích.

J. Říhová, I. Herrmann.

Předneseno na semináři Rakouské společnosti pro alpskou a výškovou medicínu, "Výživa při horských sportech" v Innsbrucku 9.10.1999.

Souhrn: U 53-letého horolezce se objevilo horečnaté onemocnění neznámé příčiny. Jelikož nebylo možné utišit nucení na zvracení, nemohl pacient přijímat prakticky žádné tekutiny. Léčení v Kathmandu tři dni po začátku onemocnění a namáhavém transportu si vyžádalo obrovský přísun tekutin infúzemi. Diskutovány možnosti náhrady tekutin, např. zavedení sondy do dvanácterníku, v případech kdy nejsou k disposici infúzní roztoky.

Zmíněného pacienta jsme léčili v průběhu trekkingu kolem Jannu a Kančendzöngy. Stručně řečeno: Přílet do Kathmandu 14.10.1998. 53–letý horolezec je bez potíží. O 4 dni později – druhý den pochodu těžký zánět nosohltanu, teploty do 38 C. Ordinován Oxymykoin. Po 4 dnech zjištěn zánět mízních cév táhnoucí se až do třísla, zvětšení uzlin. Pravděpodobnou příčinou je infekce po přisátí pijavice nad kotníkem. Intenzívní bolesti v kloubech trvají 24 hodin. Příští den se teplota normalizuje a pacient se cítí zdráv.

Teprve o 8 dní později, tj. 2.11. odpoledne náhle horečka 39 C, bolest hlavy, nucení na zvracení a zvracení. V dalších dvou dnech není pacient schopen požít žádné tekutiny, stává se zmateným a neschopen chůze. Po úpravě koše na sedačku je transportován na zádech nosiče z výšky 3200 m. Po 4 hodinách je dosaženo výšky 1690 m, odpoledne je schopen s pomocí absolvovat další 5–hodinový sestup. Dne 5.11. v poledne, od začátku onemocnění vypil pacient maximálně jeden litr tekutin, transport vrtulníkem do nemocnice, kde během 2–3 dnů dostává nitrožilně asi 10 litrů infúzních roztoků.

Použité léky: 2.11. Duracef, 3.11. MgSO4 i.m., Lariam a 6h 3-2-1, Tarivid, Metoclopramid 3x1 (nebyl již Torecan), 4.11. při transportu Coffein s.c., Algifen i.m., Lariam 1, Tarivid, 5.11. před odletem Coffein s.c., Algifen i.m., Tarivid. V nemocnici Gentamycin i.m. Propuštěn s diagnózou zápal plic, zánět ledvin (?).

Diskuse a závěr. Popis případu dokumentuje a zdůrazňuje důležitost dostatečného přísunu tekutin ve velehorách. Hranice léčebných možností mohou být rychle dosaženy, jestliže je vyčerpána zásoba léků (antiemetika došla při léčení horské nemoci), nelze utišit zvracení a nejsou k disposici infúzní roztoky. Nabízí se teoretická možnost zavedení sondy do dvanácterníku (?). Je domněnka, že zdrojem infekce byla závadná voda.

VÝŽIVA, METABOLISMUS A HYDRATACE V HOROLEZECTVÍ

Symposium Horské sportovní medicíny, Reichensteinhaus 7.7.2000

Symposium uspořádala Interdisciplinární pracovní skupina „Interdisziplinäre Arbeitsgemeinschaft für Alpinmedizin (ARGE-Alpinmedizin)“ univerzity Karl-Franzens Universität Graz s následujícím programem:

1. Výživa funkce střeva u horolezců (V. Veitl)

2. Vstřebávání živin ze střeva ve velkých výškách (G. J. Krejs)

3. Rovnováha tekutin a doporučený pitný režim pro horolezce (G. Schwaberger)

4. Spotřeba energie a fyzická zátěž ve výšce (F. Berghold)

5. Správná výživa děti při provozování horolezectví (K. Friedl)

6. Problémy výživy u extrémních skalních lezců v praxi (G. Straub)

PROMĚNA POŽADAVKŮ A NOVÉ PROBLÉMY PŘI ZÁCHRANNÝCH AKCÍCH V HORÁCH

16. mezinárodní kongres lékařů horských záchranných služeb, Innsbruck 6.11.1999

Již po sedmé jsem měl možnost zúčastnit se tohoto vysoce zajímavého a přínosného setkání lékařů a záchranářů alpských záchranných služeb, které se koná každé dva roky v Innsbrucku. Pokaždé „maratón“ více než dvacet přednášek, prezentace záchranářské a horolezecké techniky, praktická cvičení pro lékaře a záchranáře, charisma profesora Gerharda Flory. Opět k mnoho k zamyšlení, neboť v uplynulá zima byla poznamenána 50 smrtelnými nehodami a mimo jinými nehodami i 21 utonutími ve Švýcarsku

Hromadná neštěstí v horském terénu

Padesát let činnosti v horské záchranné službě (Prof. Gerhard Flora, Innsbruck)

Některé milníky historie záchrany v horách: v 19. století jen svépomoc při nehodě, Zsigmondy: „Gefahren der Alpen“, 1. světová válka a boje v Dolomitech – zde již byl lékař na místě nehody (dosud se tvrdilo, že zachrání jen rychlý transport), vznik letecké záchranné služby. V roce 1971 první Mezinárodní kongres lékařů horských záchranných služeb, témata Lavinová nehoda, později Vis na laně (objasněno, proč „pozdní úmrtí“ po volném visu)…padesát let osobních zkušeností.

Triage – základní principy třídění raněných, aplikace v horském terénu (Dr. Georg Rammelmair, Dr. Norbert Pfeifer, Bolzano)

Triage – třídění, zařazení kategorizace – dle naléhavosti, priorit (www.ispub.com/journals/ijdm).

Klasifikace T1 (poruchy dýchání, krvácení), T2 (perforující poranění), T3 (kontuse, rány, psychická alterace), T4. Prověřovací (Sichtung) kategorie: I (ohrožení života), II (těžké zranění bez ohrožení na životě, III (lehké), IV (mrtví).

Pretriage (1992) si vyžádá u ležícího 3 minuty (vitální funkce, vyšetření zranění, klasifikace T, dokumentace).

Hromadný úraz v horách z pohledu experta pro hodnocení rizika (Dipl.-Ing. B. Hersche, Sonntagberg)

Pořádají se stále náročnější podniky a nejrůznější atrakce (automobil na lyžích – „co si lidé nevymyslí?!“), i v horském prostředí, zvyšuje se pravděpodobnost případné katastrofy. Bez hodnocení rizikovosti a přípravy nelze takové hromadné nehody uspokojivě zvládnout. Co vše se může stát? Nehoda lanovky, lavina, zřícení tribuny, exploze plynu, atentát, otrava potravinami, zřícení letadla aj. Organizace záchranné služby: to nejlepší možné na správném místě, koordinace (struktura řízení) či lépe nejen koordinace, ale jednoznačné a přísné řízení dle vzoru armády, policie a hasičů. Politické vedení pro styk s úřady a veřejností (profesionální styk s médii, regulovat a informovat), organizační vedení. Plánování komunikace, komunikace pro krizové případy.

Civilní záchranná služba je rychle na místě nehody, armáda je schopna samostatné činnosti, ale potřebuje čas na aktivaci, musí být požádána (kým?).

Úloha záchrany v horách při hromadném úrazu v nepřístupném terénu – možnosti jištění a vyproštění (Oskar Zorzi, Markus Hölzl, Bolzano)

Situace: letadlo, autobus, vlak, lavina, lanovka, požár. Málokdy podle schématu či učebnice, nutno improvizovat. Při sněžení a v mlze technika nezasáhne. Zajišťování zachránců. Paralelní alarm: poslat vše najednou, nikoli nejdříve sanitku. Přesné určení místa. Trénování situací.

Úloha letecké záchrany při hromadném úrazu v horách (Dr. Franz Ploner, Johann Unterthiner, Brixen)

„Hromadné neštěstí, úraz, není ještě katastrofa“. Indikace letecké záchrany: čas, transport, stav pacienta, počasí. Individualizace včetně určení cílové nemocnice při transportu. V diskusi Bruno Durrer oponuje názoru „Sei kein Held“, že na prvním místě je bezpečnost zachránce resp. není na místě riskovat pro někoho, kdo se vydal do nebezpečné situace (vystavil se riziku, akceptoval „přijatelné“ (abschätzbares) riziko).

Spolupráce záchranných organizací při hromadném úrazu v nepřístupném terénu: jak tuto nezbytnost zajistit? (Dr. Fidel Ehlsensohn, Röthis).

Organizace ve Vorarlbergu.

Co očekává příjmová nemocnice od zásahové skupiny z terénu (Dr. Ingo Lorenz, Innsbruck)

Problémy: žádné či neúplné informace, identifikace, řízení akce, pohotovost, komunikační systémy, dokumentace. Stupně pohotovosti (Alarmstufen): I (až 2 těžce a 10 středně těžce zraněných), II (3 a 20), III (5 a 40), IV (více než 5 a více než 40), vždy je povoláván další personál.

Katastrofa v Galtüru z hlediska nauky o lavinách (Mag. Rudolf Mayr, Innsbruck)

Dne 23.2.1999 v 16 hodin zasypáno lavinou (o šířce 400 m) 55 obyvatel. Zcela mimořádná meteorologická situace – po několikadenním sněžení dosáhla sněhová pokrývka dosáhla 595% dosavadního maxima. Neexistuje prevence, tak exaktní prognózy dosud neexistují. V Rakousku je 17 organizací, které se zabývají problematikou lavin

Katastrofa v Galtüru: prvních dvanáct hodin z pohledu lékaře (Dr. Friedrich Treidl, Galtür)

Autentická zpráva místního lékaře o lavinové katastrofě a průběhu záchrany, dokumentovaná amatérskými video záznamy. Do 15 minut se začalo sondovat, ve 30. minutě vyproštěna jedna žena, v 17.30 další, v 19 hodin muž v podchlazení, celkem vyproštěno 24 osob.Vrtulníky přiletěly příštího dne v 7 hodin ráno.

Analýza dvou autobusových nehod v nepřístupném terénu z pohledu zemské ústředny pro tísňové volání (Dr Norbert Pfeifer, M. Brandstätter, Bolzano)

Zvláštnosti situace: obtížný přístup, tma, více zraněných, nutné nasazení techniky, dlouhotrvající akce, nutnost zřídit obvaziště, chybějící dokumentace, nekontrolovaný transport.

Oběť hromadného úrazu a její příbuzní: psychologické aspekty (Dr. Christian Haring, Hall in Tirol)

Charakteristika posttraumatického stressového syndrom a jeho léčení.

Typické chyby při hromadném úrazu v nepřístupném terénu z pohledu řídícího lékaře záchranné skupiny (Dr. Adolf Schinnerl, Kufstein)

Nové úkoly a trendy ve vývoji záchranné medicíny v horách

Lékařské a záchranářské aspekty canyoningu (Dr. Xavier Ledoux, Mountiers)

Možnosti záchrany jsou omezené. Specifické lanové techniky, kombinace lano a voda je nebezpečná. Všude je voda, rychlost proudu dosahuje až 140 km/h, 300 metrové srázy, vrtulník se nedostane. Největší obtíže: dlouhý přístup, často v noci nebo se akce protáhne do noci, vyčerpání, podchlazení, obtížná záchrana ve vodě, hluk. Speciální technika: plovoucí nosítka. Nutnost překonat vertikální úseky. Požadavky na lékaře: vše si nese sebou sám. Nutné balení do vody, vše zvlášť v obalu. Výhodná je technika regionálního znecitlivění. Nelze defibrilovat. Nepoužívat cirkulární dlahy. Nelze improvizovat. Kyslík: 800 g patrony, 2 litrová láhev stačí na 30 minut.

V letech 1990–1998 provedeno 390 záchranných akcí, 15% bez použití vrtulníku: 53 úmrtí. U zraněných šlo ve 38% o zlomeniny dolních končetin, časté jsou vykloubení ramene, vyčerpání, podchlazení, nebezpečí infekce u otevřených zlomenin.

Úraz při canyoningu – kasuistika (Dr. Bruno Durrer, Lauterbrunnen)

Dne 24.7.1999 v 17.45 hodin se v kaňonu nalézalo 60–80 osob. Po bouřce, která v kaňonu vytvořila přílivovou vlnu vysokou 2,2 metru se ocitlo jezeře u Interlakenu 16 utonulých a dalších 5 zahynulo přímo v kaňonu (osobní hrůzná zkušenost praktického lékaře a záchranáře z Lauterbrunnenu, předsedy Lékařské komise UIAA, Dr. Bruna Durrera). Celkem postiženo 53 osob: klasifikace zraněných – NACA VII 21 zemřelých, NACA III 2 osoby, NACA II 5 osob, NACA 0 25 nezraněných. Téhož dne vyproštěno z blízké severní stěny Eigeru 5 „uvězněných“ horolezců – pro zachránce psychologicky pozitivní terapeutická zkušenost.

Hodnocení a úvahy: „zbytkové riziko (Restrisiko) anebo tragédie, které bylo možné zabránit?“, hodnocení rizika versus přírodní síly?, zlepšení výchovy vůdců, optimální koordinace záchranných akcí.

Použití Bioradaru při lavinových nehodách: hledací technika budoucnosti? (Prof. Richard Schimko, Firma BOS Berlin)

Citlivost přístroje: do 4–5 metrů registrace pohybu 0,4 mm – například dýchání. Výhrady: pes je rychlejší, je třeba rychle vyprostit i mrtvé resp. opravdu diagnostikovat smrt.

Posttraumatický stressový syndrom u zachránce (Dr. Bernd Mayer, Passail)

Depresívní reakce: „prázdný“ pohled, pláč… Aktivní reakce: stálé pohyby, neklid, zrychlená řeč, nadměrná starostlivost, halucinace. Somatizující reakce: ztráta paměti, neschopnost pohybu, poruchy vidění, řeči, sluchu.

Příznaky tělesné: nervozita, třes, pocení, sucho v ústech, zvracení, bušení srdce, únava, nucení na stolici a močení. Příznaky duševní: zapomnětlivost, nerozhodnost, porucha koncentrace, strach, poruchy spánku.

Opatření: u lehké stressové reakce svépomoc, regulace dýchání, progresivní uvolnění, samomluva, odreagování, péče o vlastní tělo, jídlo, pití, smysluplná tělesná aktivita, koncentrace na úkol akce, vyslovení pocitů. Bez cílené péče a aktivity se může z dobrovolného zachránce stát alkoholik.

Velké akce v horském terénu: organizace lékařského zabezpečení (Dr. Markus Födisch, Bonn)

Silvestr 1999/2000, sportovní akce, pouliční slavnost, velké demonstrace, karneval, letecké akce, rokové koncerty. Riziko kalkulovatelné: místo, nekalkulovatelné: počasí, počet návštěvníků. Hluk, dopravní kolaps.

Lékařská problematika: především počet příhod, intoxikace (alkohol, drogy), dehydratace, kolapsy, psychotické stavy. Kalkulace: 1 záchranář na 1000, 1 lékař na 10-15 tisíc, 1 sanitka na 10 tisíc osob.

Nové možnosti zajištění průchodnosti dýchacích cest v přednemocničním období v případech nemožnosti intubace (Dr. Christian Keller, Innsbruck)

COPA. Cuffed airway.

Co je prokázáno v preklinické péči o zraněné: základní opatření zachránce (Dr. Birgit Schwarzová, Innsbruck)

Dle Laseka a spol. (1997) dochází v 11,9% k úmrtí pro preklinickou chybu. Možné chyby: např. nedostatečné zajištění dýchacích cest, nedostatečná imobilizace při zlomeninách nebo podezření na zlomeninu (až 25% míšních poškození je v souvislosti s nedostatečnou imobilizací), chybějící prevence podchlazení při úrazu (co nejkratší doba na místě nehody, ochrana před větrem a deštěm, alu fólie). Proto jsou vypracovány standardy zajištění dýchacích cest, imobilizace páteře, léčení šoku atd.

Co je prokázáno v preklinické lékařské péči o pacienty s polytraumaty (Dr. W. Strecker, Ulm)

Mobilní telefony a vrtulník zkracují dobu do zahájení léčby, Respirační insuficience se vyskytuje u mozkolebních poranění, bezvědomí, poranění hrudníku, polytraumat, traumatu měkkých částí, hypertenze III/IV, vyžaduje polohu vsedě, přívod kyslíku nosní sondou 6 litrů za minutu. Intubaci a drenáž hrudníku provázejí v50% komplikace, relativní indikace drenáže je otevřeného poranění hrudníku, absolutní indikace u tenzního pneumotoraxu, při intubaci a/nebo leteckém transportu. Minitorakotomie. U polytraumat vždy intubace.

Krvácení: zástava a náhrada objemu (subklavie, elektrolyty, 5% glukóza, koloidy (ne HAES etc.), ne nadměrný přívod – u mozkolebních poranění), na končetinách sterilní tlakový obvaz, ne svorky. Otevřené zranění lebky: tamponáda, močový katetr.

Mozkolební poranění: zvýšená poloha, znehybnění krční páteře, oxygenace, kortikoidy.

Poranění páteře: vakuová matrace, kortikoidy: 30 mg/kg.

Otevřené rány: nečistit, nevymývat, nedezinfikovat, cizí tělesa ponechat, sterilní obvaz.

Zlomeniny a luxace: vyšetření prokrvení, znehybnit ve výchozí – nalezené poloze, repozice indikována jen u luxace hlezna.

V souhrnu – co je dokázáno? Málo! Ale jsou standardní doporučené postupy vypracované na základě znalostí patofyziologie a zkušeností, zvážení mezi prospěchem a rizikem, mezi přežitím a úmrtím. „Simpler, safer, shorter“.

Hyperosmolární a hyperonkotické roztoky: prostředek volby pro léčení šoku v horském terénu (Herbert Mayer, Oberstaufen)

„Podání tekutin (léčení tekutinami) bylo vždy úkolem pro záchranu v horách“

Nevýhody běžné infúzní terapie jsou známé. Hyperonkotické – hyperosmolární roztoky (7,5% NaCl a 6% Dextran 70)mají pozitivní objemový efekt, rychle stabilizují oběh, normalizují distribuci krve, snižují viskozitu, zmenšují otoky, zmenšují otok mozku u mozkolebních poranění, zlepšují kontraktilitu myokardu. Přestože zlepšení prognózy je statisticky významné nespecificky (3-9,3%), prognózu nezhorší, pro použití v horách jsou výhodné pro malý objem, k dosažení stabilizace před transportem- Při pokračujícím krvácení dochází k místní hypoxii, ředění plazmatických bílkovin, poruše hemokoagulace. Budoucností jsou roztoky hemoglobinu, fluorokarbony (špatně odevzdávají kyslík v periférii), kombinace s erytrocyty.

Ošetření pacienta s polytraumatem v extrémním horolezeckém prostředí – kasuistika (Dr. Michael Fischer, Freiburg)

Po pádu do severní stěny Lyskammu záchrana do 6 minut po nahlášení. Úmrtí v nemocnici po mozkolebním poranění.

Potěšitelným faktem je, že všechny přednášky jsou vždy publikovány v plném znění ve sborníku nejpozději do dvou let. Dr.Rotman

BIBLIOGRAFIE LÉKAŘSKÉ KOMISE ČHS 1985-1988

Výbor horolezeckého svazu ČÚV ČSTV, Zdravotnická komise

TJ Lokomotiva Děčín

Lékařské aspekty v horolezectví I., 1985

HOROLEZECTVĺ A ZDRAVÍ

MUDr. Ivan Rotman a kolektiv

První část přednášek ze semináře Zdravotnická komise Horolezeckého svazu ÚV a ČÚV ČSTV 5. - 7. 10. 1984 ve Sloupu u Macochy a 26.-28. 10. 1984 v Sedmihorkách

Vybraná témata pro přednášky z horolezecké zdravovědy a protiúrazové zábrany pro horolezecké oddíly a metodické komise svazu

Pouze pro vnitřní potřebu VHS ČÚV ČSTV. TJ Lokomotiva Děčín 1985

I. Rotman: Vyčerpáni v horách. Mezinárodní kongres, Chamonix 1984 2

I. Miko: Osobnosť, úlohy a funkcie lékára horolezeckej výpravy 3

L.Chládek: Zpráva lékaře horolezecké státní expedice Lhotse-Shar 1984 14

J.Pelikán: Zdravotnické zabezpečení expedice Dhaulagiri 1984 19

I. Rotman: Lékařské pokyny pro účastníky zájezdů do velehor 23

I. Rotman: Úrazovost v horolezeckém svazu ČÚV ČSTV 1980 - 1983 25

M. Mühlstein: Úrazovost v horolezectví 45

T. Skřička: Prevence úrazovosti a mikrotraumatizace v horolezectví 51

T.Skřička, K. Dominiková: Kompenzační cvičení v prevenci škod 54

J.Linhart, I. Rotman: Hlášení úrazů v horolezectví 56

I. Rotman: Doporučeni z konference o úrazové zábraně 3.11.1984 62

Z.Pulec, I. Rotman: Testováni kombinovaných horolezeckých úvazů 65

V. Procházka: Používání horolezeckých úvazů 69

H. Mägdefrau, P. Schubert: Zkoumáni navázání na lano kolem boků 70

I. Rotman: Vis v laně a šok 74

Lékařské aspekty v horolezectví II., 1985

HOROLEZECTVĺ A ZDRAVÍ

Druhá část přednášek ze seminářů Zdravotnická komise Horolezeckého svazu ÚV a ČÚV ČSTV 5. - 7. 10. 1984 ve Sloupu u Macochy a 26.-28. 10. 1984 v Sedmihorkách

I. Rotman: Vyčerpání v horách. Mezinárodní kongres Chamonix 1984, pokračování 2

M. Mühlstein, I. Rotman: Medicína in montagna, Maloja 1983 2

A.Pelikánová: Lékařské zabezpečení zájezdů do velehor SSSR 3

L.Oujezdský: Stomatologická problematika při horolezeckých zájezdech 6

J.Vacek; J.Harasová: Stomatologické vyšetření u horolezců 9

P.Stratil: Zásady správné výživy sportovců 10

J.Harlas.: Imunologie a sport 15

F:Šráček, M. Mühlstein: Lékařské aspekty horolezectví mládeže 20

M. Mühlstein: Horolezectví mládeže 25

J.Hasík: Novinky v resuscitaci 28

E. Ehler: Traumata lbi a mozku 31

I. Miko: Činnosť lekárov horskej služby oblasti Vysoké Tatry 37

I. Miko: Niektoré problémy záchrannej činnosti lekárov HS vo V.Tatrách 44

O.Hein: Právní odpovědnost cvičitele 47

I. Rotman: Základy první pomoci při úrazech a onemocněních v horách 53

I. Rotman: Aklimatizace a horská nemoc 61

S.Samuhel: Svépomoc při nehodě - pokyny pro horolezce ve V.Tatrách 66

Ch.Clarke: Materiály Mountain Medicine Data Centra UIAA v Londýně 68

I. Rotman: Smrtelná úrazovost v horolezectví v letech 1972-1981 69

I. Rotman, T. Skřička, J. Wolf: High altitude disease 85

Lékařské aspekty v horolezectví IV., 1987

HOROLEZECTVĺ A ZDRAVÍ

MUDr. Ivan Rotman a kolektiv

Přednášky ze seminářů Zdravotnické komise Horolezeckého svazu ČÚV ČSTV 10.-12.10. 1986 v Sedmihorkách

a Zdravotnické komise Horolezeckého svazu ÚV ČSTV 5.-7.12.1986 v Tatranské Lomnici

Semináře zdravotníků Horolezeckého svazu ČSTV v r. 1986 4

Rozbor úrazovosti v Horolezeckém svazu ČÚV ČSTV v r. 1985 16

K hodnocení příčin úrazu v horolezectví /O.Hein/ 22

Některé aspekty horolezectví z hlediska psychologie /Z.Böhm/ 26

Psychologie a horolezectví /M. Mühlstein/ 38

Psychologické otázky horolezectví / M. Mühlstein / 56

Expedice "Matča 1985“ /J. Hylmarová/ 67

V e r d o n 1986 - zdravotnické zabezpečení /J. Harlas/ 71

Návrh lékárny pro horolezecké zájezdy do velehor /J. Pelikán/ 75

K niektorým aktuálnym otázkam výživy športovce /K. Gurský/ 79

Výživové směry a účinky desetidenní hladovky·/T. Skřička a kol./ 83

Kaz blízký dřeni /J. Harlasová/ 90

Rozbor horolezeckej úrazovosti v materiáloch HS TANAPu za obdobie

január - november 1986 /I. Miko/ 100

Hlášení o úrazu a zásahu Horské služby ÚV ČSTV 105

Zdravotnická problematika sportovního lezeni a výškového horolezectví.
Kongres lékařské komise UIAA 1986 /I. Rotman/ 107

Přetížení ruky u špičkových čs. Horolezců /J.Pelikán, I.Rotman/ 114

Trénink sily a obratnosti v přípravě horolezce /J.Krch a kol./ 119

Přetížení ruky při sportovním lezení - přehled /I. Rotman/ 133

Kompenzační cvičení v horolezectví /J. Matějková/ 147

Seminář předsedů ZK výborů svazů ČÚV ČSTV 20.11.86 /J. Harlas/ 154

Seminář předsedů ZK VS ÚV ČSTV 4.12.1986 /P. Veselý/ 156

Posuzováni zdravotní způsobilosti k práci u pracujících ve

výškách /melodický pokyn ředitele MÚNZ Ostrava, 2.1.1984/ 158

Semináře zdravotníků Horolezeckého svazu v r. 1984 162

Semináře zdravotníků Horolezeckého svazu v r. 1985 170

Lékařské aspekty v horolezectví I. a II. díl. Obsah, 178

Lékařské aspekty v horolezectví III. díl. Obsah. 180

Lékařské aspekty v horolezectví VII., 1988

HOROLEZECTVĺ A ZDRAVÍ

MUDr. Ivan Rotman a kolektiv

Pouze pro vnitřní potřebu VHS ČÚV ČSTV. TJ Lokomotiva Děčín 1988

Úvod

Pokroky a sporné otázky v horské medicíně – Konference o horské medicíně v Londýně, listopad 1987 (Rotman, Skřička)

Psychické poruchy ve velkých výškách (Ryn)

Nedostatek kyslíku a smrt v extrémních výškách

Rizika navazování na samotný sedací úvaz – přehled

IKAR 1987 – z rokovania Lekárskej subkomisie (Miko)

IX. mezinárodní kongres lékařů horských záchranných služeb, Innsbruck 1985

X. mezinárodní kongres lékařů horských záchranných služeb, Innsbruck 1987

Aktív zdravotníkův Horolezeckého zvazu SÚV ČSZTV, 1987 (Gurský)

Úrazy a bezpečnost při turistice v horách – Kaprun 1986

Možnost pomoci při závažném nitrobřišním krvácení v terénu

Poškození pohybového systému účastníků soutěží v roce 1987

Všestranná fyzická příprava horolezce (Rotman, Sekanina)

Kompenzační cvičení v horolezectví (Matějková, Borkovec)

Rozbor úrazovosti v Horolezeckém svazu ČÚV ČSTV v roce 1987

Rakouská společnost pro alpskou a výškovou medicínu

Italská společnost horské medicíny

Lékařská komise UIAA

INTERNATIONAL COLD CONGRESS BRUNECK 2000

Mountaineering at the turn of the Millennium

22.-23.9.2000

Přednášky na kongresu (úplný program: www.bruneck2000.com)

FÓRUM „ALPINISMUS NA PŘELOMU TISÍCILETÍ“

O. Oelz (CH): Od dobyvatelů k endorfinistům

E. Loretan (CH): 8000 m bez umělého kyslíku? Prohlášení.

H.P. Eisendle (I): Ztráta divočiny: Alpy jako sportovní nářadí

E. Waibl (A): Končí etika ve výšce7000 m? Etické aspekty horolezectví ve velkých výškách.

POŠKOZENÍ CHLADEM: PATOFYZIOLOGIE A LÉČENÍ

Podchlazení

G.G. Giesbrecht (CA): Nové patofyziologické aspekty podchlazení

K. Zafren (US): Preklinická diagnostika a klasifikace podchlazení (IKAR)

B. Durrer (CH): Preklinické léčení a klasifikace podchlazení (IKAR)

P. Mair (A): Diskutovaná opatření při hypotermii: intubace, kříšení.

E. Kornberger (A): Účinek katecholaminů při oživování podchlazených pokusných zvířat

A. Skagseth (N): Zahřívání pochlazené pacientky s teplotou 13,7°C a se zástavou oběhu.

B. Walpoth (CH): Závěry z léčení a léčebných výsledků u osob, které přežily hluboké podchlazení: nutnost registru podchlazených.

W. Ammann (CH): Epidemiologické trendy lavinových neštěstí.

M. Falk (I): Nový výpočet funkce přežití zasypání lavinou

M.I. Radwin (US): Patofyziologie dýchání při zasypání sněhem: fatální vliv hyperkapnie

H. Brugger (I): a klasifikace lavinových nehod (IKAR)

G. Sumann (A): Použitelnost preklinické klasifikace (triage) u zasypaných lavinou.

Omrzliny

B. Marsigny (F): Nové patofyziologické aspekty omrznutí

H.J. Hansen (DK): Omrzliny v extrémní výšce

D. Syme (UK): Preklinické léčení omrzlin (IKAR)

POŠKOZENÍ CHLADEM: ZÁCHRANNÉ PROSTŘEDKY

Podchlazení

H. Forster (BRD): Zahřívací zábaly: ano či nikoli.

E. Lloyd (UK): Prostředky k zahřívání vdechovaného vzduchu

S. Grant (UK): Srovnání záchranných vaků v horách v chladném a větrném prostředí

U. Wiget (CH): Poškození chladem: praktické tipy pro lékaře.

Lavinová nehoda

F. Sivardière (F): Studie „LVS-Studie IKAR 2000“

F. Tschirky (CH): Záchranná zařízení pro lavinové nehody: současný stav a vývoj, úspěchy a neúspěchy

C.K. Grissom (US): Dýchání při úplném zasypání se systémem AvaLung

G. Flora (A): Perspektivy záchrany z pohledu průkopníka.

VOLNÁ SDĚLENÍ

M. Roeggla (A): Podchlazení ve městě

T. Bossert (D): „Vědecké" pokusy s hypotermií a hypoxií v nacistických koncentračních táborech

F. Demetz (I): Změny mikrocirkulace a imunologická odpověď při tělesné zátěži ve velké výšce

C. Schlegel (CH): Poranění a poškození z přetížení na rukou u mladistvých sportovních lezců

R. MESSNER (I): Hrůza ledu a tmy

ADRESÁŘ SPOLEČNOSTI HORSKÉ MEDICÍNY

MUC. Aksamit Petr, U garáží 2738, 415 01 Teplice, 0604-705054 petr.aksamit@post.cz
MUDr.S. Bartůňková, Maiselova 21, 110 00 PRAHA 1

Robert Bednařík, Štěpánská 1881, 755 01 VSETÍN, 0603-313320

MUDr.Zuzana Bednářová, Budovcova 1149/III, 290 01 PODĚBRADY,0324-625088

MUDr.David Bejšovec, Alešova 52, 400 01 ÚSTÍ nad LABEM

MUC. Lucie Bloudková (Kraemerová), Nedasovská 340, 155 00 PRAHA 5 – ZLIČÍN, lucie.bloudkova@seznam.cz

MUDr. Ludmila Boublíková, Roztocká 25, 160 00 PRAHA 6, lbubobubo@yahoo.com

Ing.Karel Brabec, Záhřebská 20, 120 00 PRAHA 2

MUDr.Pavel Břeský, Masarykova nemocnice, 51415 JILEMNICE

MUDr.Edvard Ehler, CSc., Sladkovského 1787 530 02 PARDUBICE, .040-686-4701

MUDr.Jaroslav Folprecht, Horní 551, 51244 ROKYTNICE N.JIZER.

MUDr.Michaela Formánková (Bělská), Bystřická 3, 14000 PRAHA 4

MUDr.Karol Gurský, CSc., Záborského 4, 08001 PREŠOV 1

MUDr.Jaroslav Harlas, Americká 11, 30138 PLZEŇ

MVDr.Jiří Harna, Černá cesta 47, 77200 OLOMOUC

MUDr.Juljo Hasík, Nebahovská 1016 ,38301 PRACHATICE

MUDr.Igor Herrmann, Pivovarská 99, 56203 ÚSTÍ NAD ORLICÍ 3, 0465-525765,525813

MUDr.Ladislav Holub, Horská 546, 54102 TRUTNOV 4, 0439/733092 (B), 0439/830100 (Z)

MUDr.Martin Horáček, Na výšině 324,6 58001 HAVLÍČKŮV BROD

MUDr.Lubomír Hruška, Soukenická 22, 11000 PRAHA 1

MUDr.Jana Hylmarová, Bezručova 1412, 51101 TURNOV

Václav Hýža, ml., 17. listopadu 3, 747 06 OPAVA 6

MUDr.Jan Charousek, Mostkovice 414, 798 02 PROSTĚJOV 10

MUDr.Leoš Chládek, Purkyňova 955, 460 01 LIBEREC 1,048-5312483

MUDr. Stanislav Jelen Gončarovova 5, 700 30 Ostrava, 069/674 1170, 698 2772, stanislav.jelen@fnspo.cz

MUDr.Bedřich Kala ml., Školní 404, 679 02 RÁJEC - JESTŘEBÍ

MUDr.Martin Kalenda, Vánková 801/18, 18100 PRAHA 8 - Čimice

MUDr.Zdena Klapálková, Zámečnická 18, 32022 PLZEŇ

MUDr.Alexander Kolský, Nad lesním divadlem1353, 14200 PRAHA 4,02-4725875,610082328, 610082366

MUDr.Zdeněk Konrád, Uzbecká 1463, 10000 PRAHA 10

Pavel Kopáček Pavel, S.K. Neumanna 16, 466 04 JABLONEC nad NISOU, kopacek@lbc.pvtnet.cz

MUDr. Tomáš Kozák, Pavlovská 589, 162 00 PRAHA 6, fax: 671630581

MUDr.Jiří Krug, Husova 10, 460 01 LIBEREC

MUDr.Petr Kučera, Brigádníků 197, 10000 PRAHA 10

MUDr.Zdeněk Kunc, Na Beránce 18, 16000 PRAHA 6

Peter Lukačovič, Kopeckého 27, 169 00 PRAHA 6, 02-24228535, petr@davys.cz

MUDr. Petr Machold, Bulharská 7, 415 01 TEPLICE v. Č. 1, machold@volny.cz

Libor Masařík, 46849 KOŘENOV 19,275,0428-399012

MUDr.Jarmila Matějková, Sýpka 21, 61300 BRNO

Daniel Matoušek Slovenská 2886 73301 KARVINÁ - Hranice

MUDr.Igor Miko, Sibír 62, 062 01 STARÝ SMOKOVEC

MUDr.Zdeňka Mourková, Sokolovská 40, 18600 PRAHA 8

MUDr.Přemysl Němeček, Petra z Ústí 1921, 390 01 TÁBOR 1

MUDr.Vladimír Nosek, Čelakovského 7, 46601 JABLONEC NAD NISOU 1, nosek@nemjbc.cz
MUDr.Miroslav Novotný, Čapkova 1504, 39701 PÍSEK 1, novotny@kufr.cz

MUDr.Ladislav Pazdera, Neurologické odd. Polikliniky, 516 01 RYCHNOV n/K, 0445/515677, fax 0445/531544, pazdera@neurol.cz

MUDr.Andrea Pelikánová, B. Němcové 10, 46601 JABLONEC n. NISOU,0428-712075(P), 704757

Ing.Pavel Pernet, Revoluční 18, 504 01 NOVÝ BYDŽOV

MUDr.Renata Procházková, Seifertova 387, 50601 JIČÍN

MUDr. Antonín Pultar, Dřínovská 4594, 430 04 CHOMUTOV 4

Ing.Juraj Rokfalusy, Pod lesom 58, 059 81 DOLNÝ SMOKOVEC

MUDr.Jan Rokyta, K loučkám 1321, 43601 LITVÍNOV 6

MUDr.Ivo Románek, Na rybníčku 16, 74601 OPAVA

MUDr.Ivan Rotman, 407 13 LUDVÍKOVICE 71,0412-511678, rotman@space.cz

MUDr.J. Rychnovský, Švermova 57, 74111 NOVÝ JIČÍN, 0656-773497, 773775

MUDr.Radek Ryška, Loučka 232, 74100 NOVÝ JIČÍN

MUDr.Hynek Říha, Nová 293, 25210 MNÍŠEK POD BRDY, hynek.riha@medicon.cz

MUDr.Jaroslava Říhová, Roháčova 266/38, 13000 PRAHA 3,02-24916149 (Z), 6441451 (B)

MUDr.Marcel Sedlačko, J. Currie 41, 058 01 POPRAD

MUDr.Gustav Singer, Duškova 9, 15000 PRAHA 5

Ing.Michal Singer, Kosmická 749/31, 149 00 PRAHA 4 - Háje

MUDr.Tomáš Skřička, Žebětínská 55, 623 00 BRNO

MUDr.Miloslav Skřivánek, Prachovská 381, 506 01 JIČÍN

MUDr.Radim Slováček, Smetanova 1477, 755 01 VSETÍN

MUDr.Jana Slováčková, Smetanova 1477, 755 01 VSETÍN

MUDr.Milan Staněk, pplk. Štěrby 1010, 69801 VESELÍ NAD MORAVOU

MUDr.Petr Šimek, Žlutická 34, 32329 PLZEŇ

MUDr.Milan Šmíd, CSc., Lužická 40, 120 00 PRAHA 2

MUDr.František Šráček, Fibichova 1591, 73506 KARVINÁ VI

MUDr. Luboš Štróbl, Na Výšině 3234, 580 01 HAVLÍČKŮV BROD

MUDr.Vít Švancara, P.B. 2, 47201 DOKSY

MUDr.Oldřich Truska, Klíčany 38, 250 69 VODOCHODY

Marie Třináctá, 69801 VESELÍ nad MORAVOU III/13

MUDr.Petr Tříska, Fr. Křížka 11, 17000 PRAHA 7

MUDr.Pavel Vank, Hlinky 36, 603 00 BRNO

MUC. Petr Vachata, Baarova 1379, 500 02 HRADEC KRÁLOVÉ

MUDr.Pavel Veselý, CSc.,Šluknovská 311/22, 190 00 PRAHA 9, pvy@zeus.img.cas.cz, 02-201 83 288, fax: 02-2431 0955

MUDr.Štěpánka Vitovská, Přádova 2059, 18200 PRAHA 8

MUDr.Jana Voborníková, Otakarova 658, 508 01 HOŘICE

MUDr.Ján Vokal, Smrek 310, 05985 ŠTRBSKÉ PLESO

MUDr.Jiří Vokurka, CSc., Palírenská 10, 621 00 BRNO 21

MUDr.Kateřina Vomelová, V. Pittnerové 9, 621 00 BRNO 21

MUDr.Hana Vrbanová, Tatranská 44, 974 01 BANSKÁ BYSTRICA

MUDr. Roman Vrbka, Lipovská 1165, 790 01 JESENÍK 1 AdresySHM_26-08-00

ČESKÝ HOROLEZECKÝ SVAZ SPOLEČNOST HORSKÉ MEDICÍNY

Lékařská komise c/o Český horolezecký svaz

Bulletin

Lékařské komise

Společnosti horské medicíny

PORUCHY ŽIVOTNÍCH FUNKCÍ

MUDr. Vít ŠVANCARA

Redakce: MUDr. Ivan Rotman

407 13 Ludvíkovice 71, tel. (412) 511678,

e-mail: rotman@space.cz

Vydal : Český horolezecký svaz

160 17 Praha 6 - Strahov, Atletická 100/2, pošt. schránka 40

tel/fax (2) 205 136 97, 330 17 347

e-mail: info@horosvaz.cz

www.horosvaz.cz

leden 2000

SCHŮZE LÉKAŘSKÉ KOMISE ČESKÉHO HOROLEZECKÉHO SVAZU 17.–19.9.1999 v Hrádku, Ústí nad Orlicí (zápis aktualizován k 31.7.2000)

IV. Zprávy z České společnosti tělovýchovného lékařství (Dr. Říhová). Viz Seminář.

V. Seminář Lékařské komise 17.–19.1999 v Hrádku, Ústí nad Orlicí (přílohy)

LÉKÁRNIČKA HOROLEZCE ­ aktualizováno v r. 2001

Úvahy k tématu MUDr. Pavel Veselý

Horolezectví žen ve světě a UIAA Ing. Alena Čepelková, místopředsedkyně ČHS

Žena a sport - fyziologie a aspekty horolezeckých sportů MUDr. A. Pelikánová, MUDr. J. Říhová, Ing. M. Perglerová

ŽENA VE VELKÉ NADMOŘSKÉ VÝŠCE

Průběh těhotenství v nadmořské výšce

Tělesná zátěž a těhotenství v nadmořské výšce:

Novorozenec a kojenec:

Děti

Lékařka - horolezkyně a horolezecké sporty II MUDr. Ludmila Boublíková

Zkušenosti se zátěžovým testem v podmínkách simulované hypoxie MUDr. I. maurovič, Ing. M. perglerová

Prstový – pulzový oxymeter na trekking a expedície. Franz Berghold, Rundbrief ÖGAHM 17, 1997

VALNÉ SHROMÁŽDĚNÍ LÉKAŘSKÉ KOMISE UIAA 1999, Whistler

kongresy

ZPRÁVA O ČINNOSTI LÉKAŘSKÉ KOMISE ČHS V R. 1999 A PLÁN V R. 2000

Složení komise a schůzovní činnost

Publikační a metodická činnost komise

10. Pelikánův seminář Lékařské komise ČHS

Účast na seminářích a kongresech

Publikace na Internetu

Plán činnosti komise v roce 2000

1. Základní diagnostika poruch výživy v denním životě a sportu (Dr. J. Fegerl, Salzburg/A)

2. Změny látkové přeměny a přizpůsobení ve výškách nad 2000 m (Dr. V. Veitl, Salzburg/A)

Výživová opatření vycházejí z energetických ekvivalentů živin: dané množství kyslíku uvolní nejvíce energie spalováním sacharidů. Tedy „nikoli Bergsteigerwurst, nýbrž Müßli...“

Nejčastější příznak akutní horské nemoci – bolest hlavy – může být zapříčiněn nejen hypoxií, poruchou spánku, ale i výživou – např. biogenními aminy z čokolády nebo vína.

Po příchodu do výšky se doporučuje kontrolovat intenzitu zátěže sledováním srdeční frekvence (nutno brát v úvahu pokles maximální SF a zvýšení SF při submaximální zátěži). Dlouhodobá vytrvalostní zátěž pod anaerobním prahem, laktát 2.5-3.0 mmol/l, 60-70% SFmax .

Výživová doporučení: poměr bílkovin, tuků a sacharidů má být 18:15:67, je umění uvařit s 15% tuků, nutno monitorovat tělesnou hmotnost, myslet na minerály (draslík, železo), lehkou stravitelnost (ne příliš sladké, ne uzené, nepoužívat koncentráty).

3. Individuální výživa – ideální strava versus individuální strava (Dr. J. Fegerl, Salzburg/A)

4. Výživové nároky při vytrvalostním výkonu (Prof. Dr. J. Zapf, Bayreuth/D)

5. Děti v horách: fyziologické zvláštnosti a potřeby dětského organismu (Prof. Dr. R. Birnbacher, Wien/A)

6. Hořčík – klíčová úloha při úpravě vodního a elektrolytového hospodářství v průběhu vytrvalostního výkonu (Dr. A. Schroll, München/D)

7. Výkonnostní sportovci – riziková skupina z hlediska výživy (Prof. Dr. J. Kinzl, Innsbruck/A)

8. Výživa a vodní hospodářství ve velkých a extrémních výškách (Doc. Dr. F. Berghold, Kaprun/A)

Spolupráce záchranných organizací při hromadném úrazu v nepřístupném terénu: jak tuto nezbytnost zajistit? (Dr. Fidel Ehlsensohn, Röthis).

Barva sliznic a kůže

Dýchací pohyby

Frekvence dýchání

Proud vydechovaného vzduchu

Pohyby hrudníku související s dýcháním

Zvuky provázející dýchání

Barva sliznic a kůže

Šíře zornic

Vyšetření pulsu na krční tepně

Vyšetření pulsu na tepně zápěstí

Teplota kůže

Vlhkost kůže

SCHŮZE LÉKAŘSKÉ KOMISE ČESKÉHO HOROLEZECKÉHO SVAZU
17.–19.9.1999 v Hrádku, Ústí nad Orlicí (zápis aktualizován k 31.7.2000)

LÉKÁRNIČKA HOROLEZCE aktualizováno v r. 2001

Úvahy k tématu
MUDr. Pavel Veselý

Horolezectví žen ve světě a UIAA
Ing. Alena Čepelková, místopředsedkyně ČHS

Žena a sport - fyziologie a aspekty horolezeckých sportů
MUDr. A. Pelikánová, MUDr. J. Říhová, Ing. M. Perglerová

Lékařka - horolezkyně a horolezecké sporty II
MUDr. Ludmila Boublíková

Zkušenosti se zátěžovým testem v podmínkách simulované hypoxie
MUDr. I. maurovič, Ing. M. perglerová

Po příchodu do výšky se doporučuje kontrolovat intenzitu zátěže sledováním srdeční frekvence (nutno brát v úvahu pokles maximální SF a zvýšení SF při submaximální zátěži). Dlouhodobá vytrvalostní zátěž pod anaerobním prahem, laktát 2.5-3.0 mmol/l, 60-70% SF_max.