Podle nové studie z prosince 2021* v časopise Journal of the American Heart Association se kvalita stlačování hrudníku u poskytovatelů vrtulníkové záchranné služby (HEMS), kteří byli umístěni do simulovaného prostředí ve vysokých nadmořských výškách až 5000 metrů, v průběhu času výrazně snižovala.
Ba co víc, účastníci nerozpoznali pokračující ztrátu kvality kardiopulmonální resuscitace (KPR) v průběhu času, přičemž ke ztrátě kvality došlo již 60 až 90 sekund po zahájení. Autoři studie – Vögele a kol. – uvádějí, že „existuje významné riziko, že hloubka [stlačování hrudníku] může klesnout pod doporučených 50 mm již před uplynutím dvou minut“.
Čtyřicet osm pracovníků vrtulníkové záchranné služby z Německa, Itálie, Rakouska a Švýcarska bylo vystaveno nadmořským výškám 200, 3000 a 5000 metrů v simulačním centru extrémního klimatu terraXcube ve výzkumném ústavu Eurac v italském Bolzanu.
Účastníci „stoupali“ rychlostí 4 m/s (typická rychlost stoupání z vrtulníku) do jedné ze tří předem zvolených nadmořských výšek (studijní centrum využívalo oscilační profil stoupání/klesání, který napodoboval změny tlaku na ušní bubínky účastníků). Poté prováděli resuscitaci na standardizovaných figurínách připojených k elektronickému tabletu pro záznam, přičemž byla zaznamenávána jejich srdeční frekvence, dechová frekvence a okysličení pulzu. Poté byli účastníci požádáni, aby ohodnotili svůj výkon a úsilí.
Zatímco skupiny ve všech nadmořských výškách vykazovaly alespoň určitý stupeň poklesu rychlosti stlačování hrudníku, hloubky a počtu účinných stlačení, ve vyšších nadmořských výškách došlo ke zhoršení dříve. Tento efekt byl výraznější u žen a u poskytovatelů s hmotností nižší než 70 kg, ačkoli autoři poznamenávají, že studie nebyla navržena tak, aby hodnotila rozdíly v pohlaví.
Možná není překvapivé, že dvacet minut po počátečním výstupu byly hodnoty pulzního oxymetru účastníků ve skupinách s vyšší nadmořskou výškou výrazně nižší jak před kompresemi, tak po nich (přibližně 78 % ve výšce 5 000 metrů oproti 96-98 % ve výšce 200 metrů), což naznačuje, že k postupnému poklesu výkonnosti přispěla výchozí hypoxie.
„Naše zjištění zdůrazňují potřebu zvýšit povědomí poskytovatelů o možném poklesu jejich výkonu [při kompresi hrudníku] v průběhu času v nadmořské výšce. Vyvstává také otázka, zda by se doporučený dvouminutový cyklus měl uplatňovat u poskytovatelů vystavených rychlému působení středních a vysokých nadmořských výšek, jako je personál HEMS,“ poznamenávají autoři s tím, že častější výměny hrudních kompresorů mohou zlepšit celkovou kvalitu KPR.
V nadmořské výšce zvyšuje kombinace hypoxie, nízkých teplot a fyzické námahy riziko náhlé srdeční zástavy, zejména u starší populace se základními komorbiditami, jako je hypertenze nebo srdeční onemocnění. Kromě toho mohou pacienti se srdeční zástavou ve vysokých nadmořských výškách, u nichž dochází k současné těžké hypotermii, vyžadovat mnohem delší dobu KPR, než je běžné.
Kvalitní KPR zůstává základem resuscitace u pacientů se srdeční zástavou a nekvalitní KPR je považována za škodu, které lze předcházet. Probíhající výzkum mechanických kompresních přístrojů, které již využívají agentury EMS a pohotovostní oddělení po celém světě, zatím nepřinesl přesvědčivé výsledky, ačkoli dosud nebyla provedena srovnávací studie těchto přístrojů ve vysokohorském prostředí.
„Mechanické přístroje pro KPR dosahují podobné kvality resuscitace ve srovnání s kvalitním manuálním prováděním [kompresí hrudníku] a dostupnost těchto přístrojů by mohla mít význam zejména pro zvládání srdeční zástavy při operacích HEMS ve vysokých nadmořských výškách,“ poznamenávají autoři studie.
Dodávají také, že „výhodou by mohlo být, že mechanické přístroje pro KPR mohou poskytovat nepřetržité stlačení bez zhoršení kvality i při prodloužené resuscitaci a bez nutnosti střídání poskytovatelů, zejména během transportu a převozu, kdy manuální [stlačení hrudníku] nemusí být proveditelné nebo vůbec možné.“
Autoři poznamenávají, že jejich studie, ačkoli byla randomizovaná, zaslepená a kontrolovaná placebem, nereplikovala skutečné podmínky prostředí pro účastníky a vnější faktory, jako je vítr, sníh, zvýšená sympatická aktivita a bdělost, mohou dále ovlivnit výsledky, stejně jako účinky pozvolnějšího výstupu a aklimatizace. Další studie podmínek prostředí a používání doplňkového kyslíku u účastníků v nadmořské výšce by pomohly v budoucnu objasnit tuto kritickou oblast výzkumu, protože stále více lidí se vydává do hor za rekreací.
Přeloženo z Wilderness Medical Society – Wilderness Medicine Magazine – Breaking Wilderness Medicine News (IR & DeepL)
