V září letošního roku se předpokládá vydání knihy „Lékařem mezi nebem a horami“, jejíž autorkou je Kristina Höschlová.
Jde o příběhy z planety lyžařů a o tom, jaké je to být lékařem v hlubokých závějích. 40 kapitol z praxe Kristiny Höschlové na letecké záchranné službě ve francouzských Alpách.
Vydává nakladatelství Galén.
Úryvek z knihy: „Avoriaz 16. prosince 2014
Na sjezdovkách je kromě kamení a trávy krusta zledovatělého sněhu. Právě po takovém kousku to ten chlapík rozjel naplno, vysekal se, rozbil si hlavu a teď tu leží v bezvědomí a chrčí. Tipla bych mu tak sto dvacet. Tedy kilogramů.
…..
Pacienta s poraněním hlavy intubujeme, přičemž z kufru vytahuji různé atributy, jejichž notnou část vidím poprvé. Sněží, smráká se a mlha houstne. Bernard volá na Centrum 15, což je kantonální dispečink záchranných služeb, a žádá transport do Annecy.
Naše vrtulníky létají jen za denního světla, navíc v místě zásahu je neletové počasí.
Dispečink se vysloví, že přesto posílá státní vrtulník z Annecy, prý by tu mohl být za půl hodiny. Pánbůh jim pomáhej, já pokus o přistání vnímám jako rituální sebevraždu.“
Horská medicína je tady se vším všudy. Oxymetr nesnímá, kapnometr taky zamrzl, něco se vlní na kapesním elektrokardiogramu, barvu obličeje těžko přes krvavé šrámy odhadnout. Chlapíka za pomocí záchranářů balíme do mnoha dek a povlaků, brzo můžeme počítat s jeho podchlazením.
Chlapovi na cestu skútrem píchnu další dávku léků na uspání, připoutáme ho i se všemi přístroji k saním a pak už – děj se vůle boží! Přišla tma, fouká, sněží a my se spouštíme s kopce na patnáctiminutovou cestu na příjem Centre Médical.
Přehrávám si v hlavě, jak dlouho chlapík vydrží, kdyby se mu právě teď rozpojila dýchací trubka nebo došel kyslík. Nic s tím nenadělám, nemůžu k němu. Za sebou vidím jen zabalené tělo a blikající světélko monitoru.
