Prášky na spaní + horolezectví = riskantní koktejl

V novém příspěvku na blogu Mountain Medicine Blog se Dr. Jeremy Windsor zamýšlí nad nepříznivým vlivem hypnotik (léků na spaní) na výkon horolezce:

„Při vstupu do chaty Cosmiques na Aiguille du Midi si možná všimnete plakátu připevněného na zdi. Na něm je velkými písmeny napsáno: „Somnifere + Alpinisme = Mauvais Cocktail“ a hned pod nimi je anglicky Sleeping Pills + Mountaineering = A Risky Cocktail“ (česky bychom řekli „Prášky na spaní + horolezectví = riskantní koktejl“). Zbytek plakátu zobrazuje kresleného horolezce, který zívá a nejistě kráčí vedle trhliny. Co se skrývá za tímto plakátem? Řekl jsem si, že se ponořím trochu hlouběji, abych to zjistil…

Být členem Mezinárodní společnosti horské medicíny (ISMM) přináší několik výhod, jednou z nich je přístup do e-mailové sítě, která vás okamžitě spojí s mnoha nejznámějšími světovými výzkumníky v oblasti horské medicíny. Krátká zpráva vedla k několika odpovědím, které všechny směřovaly ke studii s poutavým názvem „Užívání drog na Mont Blanku“ – studie využívající automatizovaný sběr moči“. Skupina francouzských vědců v ní popisovala, jak analyzovala sérii vzorků moči z toalet dvou chat používaných účastníky výstupů na Mt Blanc. Během jedné letní horolezecké sezóny bylo získáno celkem 430 vzorků.

Než se však dostaneme k jejich výsledkům, stojí za to se na chvíli zastavit a podívat se, jak byly vzorky odebírány. Výzkumníci instalovali „na míru vyrobený neviditelný a neslyšitelný automatický systém“, který sbíral vzorky moči horolezců krátce předtím, než se vydali na svůj pokus o zdolání vrcholu Mont Blanku. Způsob, jakým to dělali, byl fascinující.

Pomocí baterií poháněného vzorkovače kapalin umístěného ve výtoku z pisoáru byla moč odlišena od ostatních tekutin podle elektrické vodivosti. Pokud vzorkovač identifikoval moč, byl odebrán malý vzorek (67 ml). Vzorky byly uloženy při teplotě -20 °C a následně odvezeny vrtulníkem k analýze.

Ale vraťme se k příběhu. V co výzkumníci doufali, že najdou? Z úvodu studie vyplývá očekávání, že velké množství vzorků bude obsahovat acetazolamid. To se skutečně stalo – téměř 23 % vzorků obsahovalo lék, který se nejčastěji používá k prevenci akutní horské nemoci (AMS). Také byly další široce používané léky na předpis i bez předpisu. V souladu s moderními trendy obsahoval jeden nebo dva vzorky konopí, kokain nebo anabolické steroidy. Možná si říkáte, že je zde jen málo neobvyklého, a měli byste pravdu. Skutečné překvapení jsem však zatajil – u vysokého počtu vzorků byla zjištěna přítomnost tablet na spaní. Téměř 13 % – 1 z 8 vzorků – obsahovalo látky jako zolpidem, zopiklon nebo oxazepam. To je mnohem více, než by se dalo očekávat u běžné zdravé populace. Je zřejmé, že mezi horolezci bylo mnoho těch, kteří se v den vrcholu, kdy je čekal brzký start, rozhodli vzít si večer před výstupem tabletu na spaní. Byla to však bezpečná volba? Vědci byli znepokojeni, a tak se pustili do další studie, aby to zjistili…

Jak byste zkoumali účinky tablet na spaní na horolezce při výstupu na Mt Blanc? Stálo by za to sednout si s tužkou a papírem a navrhnout experiment, který by byl pro horolezce bezpečný a dostatečně sofistikovaný, aby bylo možné identifikovat změny ve vzorech chování! Přemýšlím o tom už několik týdnů a nenapadá mě lepší způsob, jak to udělat, než který zvolili výzkumníci. Zjednodušeně řečeno, vzali skupinu 22 horolezců, dali jim ve 22 hodin večer zolpidem nebo placebo a pak je ve dvě hodiny ráno vzbudili a testovali jejich schopnost myšlení. To se provádělo nejprve v nízké nadmořské výšce a pak o několik týdnů později na stanici lanovky Aiguille du Midi (3800 m).

Co zjistili? Pozitivním zjištěním bylo, že dobrovolníci užívající zolpidem spali lépe než ti, kteří užívali placebo. Vyžádalo si to však značnou cenu. Ve dvě hodiny ráno se ti, kteří užívali tablety na spaní, cítili více unavení, měli více příznaků akutní horské nemoci (AMS) a hůře zvládali řadu kognitivních testů.

Kdybych měl vybrat jeden test, který ilustruje účinek zolpidemu, vybral bych „Simonovu úlohu“. Podle toho, co jsem četl a viděl (na internetu je k dispozici několik videí!), má úloha dvě části. První je jednoduchý test rozpoznávání – takže pokud se na příslušných částech obrazovky objeví slova „vlevo“ a „vpravo“, dobrovolník stiskne na klávesnici příslušné klávesy „vlevo“ nebo „vpravo“.

Ve druhé části (a tady to začíná být zajímavé!) se opakuje stejný test, ale slova „vlevo“ a „vpravo“ se objevují náhodně kdekoli na obrazovce. Slovo „vlevo“ se tedy může objevit na pravé straně obrazovky a slovo „vpravo“ na levé straně obrazovky. Rozdíl v čase potřebném k provedení každého z testů je znám jako „Simonův efekt“. Mezi těmi, kteří užívali zolpidem v Cosmiques Hut, se vliv hypnotika dramaticky projevil, a to nepříznivě. Proto nepřekvapí, že hlavní autor Pierre Bouzat přirovnal později účinek zolpidemu k ,,otravě alkoholem“.

Ačkoli tedy dochází ke zlepšení spánku, kombinace zolpidemu a horolezectví je skutečně „riskantní koktejl“!

Výzkumníkům patří velká pochvala za jejich fascinující práci!

Za pomoc při přípravě tohoto příspěvku děkujeme Pierru Bouzatovi, Benoitovi Champigneulleovi, Ursu Heftimu a Dominique Jeanovové.

Jako post scriptum stojí za to říci, že zařízení pro sběr moči bylo nedávno použito ke studiu užívání drog u ultramaratonců. Podrobnosti o této studii najdete zde.

Pokud vás to zajímá, proč se nepodíváte na další příspěvky na blogu? A ještě lépe, proč se nepřidat k Britské společnosti horské medicíny? Více informací najdete zde.

Další informace o diplomu z horské medicíny (DiMM) Univerzity v Centrálním Lancashiru naleznete zde.“

(překlad DeepL-free & IR)

Přímý odkaz na tento článek: http://www.horska-medicina.cz/prasky-na-spani-horolezectvi-riskantni-koktejl/

Dr. Jeremy WINDSOR – „Lezení po otřesu mozku – část první“

Dr. Jeremy Windsor z British Mountain Medicine Society, anesteziolog a horolezec, expediční lékař, přednáší na University of Central Lancashire (UCLan) a podílí se na organizaci kurzů Diplomu horské medicíny. Od roku 2018 píše blok pro zdravotnické profesionály s vášní pro horskou … https://mountainmedicineblog.7thwave.io/about/

 

Jak bychom měli postupovat při otřesu mozku? V průběhu let se přístup výrazně změnil. V létě byl zveřejněn nový dokument „Pokyny Spojeného království pro případy otřesu mozku v masovém sportu“ („UK Concussion Guidelines for Non-Elite (Grassroots) Sport“). Zde je můj názor na tento nejnovější přístup k řešení stavu, který je stále nedostatečně chápán…

Před mnoha lety jsem strávil týden s kamarádem lezením v Alpách. Ubytovali jsme se na chatě Courvecle a užili si skvělé chvíle na horách jako Moine a Verte. Pro naši poslední cestu jsme se rozhodli pro traverz Les Courtes. Vše šlo dobře až do sestupu. V polovině sestupu, když jsme připravovali slanění, zasáhl mého kamaráda padající kámen do hlavy. Bohužel to byla dost silná rána na to, aby upadl do bezvědomí. Jasně si pamatuji, jak se zhroutil na zem, a pak dlouhé, tiché ticho, které následovalo. Když se konečně probral, bylo jasné, že je něco hodně špatně; nevěděl, kde je a co dělá. I na ty nejjednodušší pokyny reagoval mlhavým, zmateným výrazem. Bylo zřejmé, že nemůžeme pokračovat, a rychle jsem zavolal vrtulník. Za hodinu jsme byli zpátky v údolí a můj přítel byl přijat do nemocnice.

Tehdy se zdálo, že vše závisí na výsledcích CT vyšetření. V případě mého přítele byl tento výsledek normální, a tak byl po noci strávené na pozorování propuštěn a bylo mu řečeno, že za pár dní bude zase v pořádku. Ale nebyl. Celé měsíce si stěžoval na každodenní bolesti hlavy, rozmazané vidění a pocit, že se „necítí dobře“. Po většinu této doby dlouho spal a často se cítil plačtivý a depresivní. Odešel z práce a musel se přestěhovat zpět k rodičům. Během několika týdnů se rozešel se svou přítelkyní.

Jeho praktický lékař nebyl nadšený a vyzkoušel několik antidepresiv, která neměla žádný účinek. Jeho fyzická kondice se zhoršila a v důsledku toho si přivodil řadu zranění, kterých se jen těžko zbavoval. Nakonec se však po více než roce jeho příznaky začaly zlepšovat a my jsme se konečně mohli vrátit do Alp a k lezení, které jsme milovali.

Nedávná studie v NEJM (New England Journal of Medicine) ukázala, že neurologické zotavení po otřesu mozku se velmi liší. Zatímco rovnováha a verbální paměť se obnovují nejrychleji, zraková paměť a reakční doba se někdy obnovují mnohem déle. V některých případech byly naměřené hodnoty abnormální ještě po 28 dnech – tedy v době, kdy byla studie ukončena!

Na zkušenost svého přítele jsem si vzpomněl při čtení nedávno zveřejněných „Britských pokynů pro rekreační (masový, grassroots) sport“ (UK Concussion Guidelines for Non-Elite (Grassroots) Sport). Kéž bychom k tomuto zásadnímu dokumentu měli přístup už před lety. Poskytl by mu velkou dávku uklidnění a mám podezření, že by mu také pomohl k rychlejšímu návratu do hor.

Příběh mého přítele není zdaleka ojedinělý, zejména v horolezectví, kde jsou údery do hlavy běžné. Podívejme se tedy na tyto nové pokyny a na to, jak by je mohl horolezec nebo horolezkyně uplatnit v praxi.

Začněme tím, co je otřes mozku – zjednodušeně řečeno, jedná se o poranění mozku, které má za následek poruchu normální funkce. Nemusí se jednat o zlomeniny kostí nebo „krvácení do mozku“. Nemusíte být ani „omráčeni“. Ve skutečnosti 9 z 10 osob, které utrpí otřes mozku, zůstává po celou dobu při vědomí. Nemusí dojít ani k přímému úderu – může stačit velmi prudký pohyb hlavy.

Jaký je tedy pocit otřesu mozku? Ve vteřinách následujících po úrazu hlavy se oběti cítí pomalu a nejistě. Budou se na vás nechápavě dívat a nebudou vnímat, co se kolem nich děje. Častá je nevolnost. Někdy zvracejí. U většiny se objeví nějaká forma bolesti hlavy. Později se budou cítit unavení a často budou dlouho spát. Vzpomínám si, že při dlouhé cestě ze Chamonix můj přítel spal téměř nepřetržitě. Po příjezdu do domu své přítelkyně sotva pronesl slovo, než se odšoural do ložnice a usnul.

V posledních letech si lékaři stále více uvědomují, že otřes mozku představuje pro postiženého reálné riziko dlouhodobých problémů. Je to jednoduše proto, že poraněný mozek potřebuje čas na zotavení. Pokud během rekonvalescence utrpíte další epizody otřesu mozku, pak se vaše příznaky pravděpodobně zhorší a je pravděpodobné, že se zotavíte mnohem déle. V některých případech příznaky nikdy nezmizí.

Před mnoha lety jsem se setkal s otcem a synem, kteří byli na horolezecké túře v Peak District. Syn výstup vedl a spadl kousek výše nad posledním jištěním. Naneštěstí se mu nohy zamotaly do lan a on se dlouhým obloukem zhoupnul a narazil hlavou do skály. V průběhu následující půlhodiny se už nikdy plně neprobral z bezvědomí a v jednu chvíli dostal záchvat křečí. O nějaký čas později jsem se dozvěděl, že si rozbil lebku a potřeboval urgentní operaci. Bohužel zůstal trvale postižený a už nikdy nebyl schopen lézt.

Pro postup po otřesu mozku jsou pokyny jasné – zastavit se, zůstat v klidu a vyhledat lékařskou pomoc. Ta je důležitá zejména v případě, že se objeví „varovné příznaky (červené praporky, red flags)“.

„Červené praporky“ ukazují, že poškození je vážné a že existuje reálná možnost, že se situace může zhoršit. Někdy je nutná operace a v některých případech může být zranění smrtelné. Mezi „červené praporky“ patří ztráta vědomí po úrazu a neschopnost rychlého zotavení. Po znovunabytí vědomí jsou osoby s život ohrožujícím poraněním mozku často stále zmatenější, podrážděnější a nereagují.

Naštěstí není ve většině případů poškození rozsáhlé a není nutná nemocniční léčba. Co by tedy měli dále dělat ti, u kterých se „červené praporky“ neobjeví? V prvních 48 hodinách doporučují směrnice odpočívat. To však neznamená úplný klid na lůžku. Doporučují se každodenní aktivity. Měli byste se vyhýbat alkoholu. Další kroky pak závisí na konkrétním člověku. Cílem je vrátit se do běžného života takovým tempem, aby se příznaky výrazně nezhoršily. Tento proces může trvat několik dní, týdnů nebo dokonce měsíců. Odborníci v této oblasti hovoří o nutnosti projít šesti fázemi zotavení před návratem k předchozí úrovni sportovní aktivity. Zde jsem je přizpůsobil tomu, čím může projít horolezec nebo horolezkyně po epizodě otřesu mozku.

Fáze 1 – Relativní odpočinek po dobu 48 hodin

Zpočátku byste se měli omezit na běžné každodenní činnosti. Ty by neměly trvat déle než 10 až 15 minut. Pokud se vaše příznaky výrazně zhorší, měli byste odpočívat. Čas strávený u obrazovky by měl být po dobu prvních 48 hodin omezen na minimum.

Fáze 2 – Postupné zavádění každodenních činností

Pokud to příznaky dovolí, je během následujícího týdne čas na zvýšení duševních aktivit – lze číst, sledovat televizi a omezeně používat počítač. Lze zahájit domácí studium nebo pracovní aktivity. Je také čas začít více pracovat v domácnosti. Cvičení by se mělo omezit na chůzi na krátké vzdálenosti (10-15 minut). Pokud aktivita vyvolává příznaky, pak se doporučuje odpočívat, dokud se neuklidní.

Fáze 3 – Zvýšení tolerance k duševním a pohybovým aktivitám

Jakmile je dosaženo normální úrovně denní aktivity, je čas zvýšit domácí studijní nebo pracovní aktivity. Bloky trvající až 30 minut mohou být přerušeny krátkými přestávkami na odpočinek. Pokud jsou tyto činnosti dobře snášeny, je čas začít diskutovat o postupném návratu ke studiu nebo práci.

Délka a intenzita cvičení se může zvyšovat. Pokud jsou příznaky dobře zvládnuty, je čas začít opět chodit do kopce. Intenzita by měla být nastavena na takovou úroveň, aby bylo i nadále snadné mluvit v plných větách. Je třeba se vyhnout jakékoli aktivitě, u které hrozí výrazné riziko poranění hlavy. Odporový trénink s tělesnou hmotností lze obnovit, nicméně používání činek nebo vysoce intenzivní intervalový trénink by se měl ještě o něco odložit.

Po zveřejnění těchto pokynů vydala skupina Concussion in Sport Group (CISG) vlastní doporučení. Ta zdůrazňují, že během prvních 48 hodin je důležité vykonávat malé množství aktivit. Ta by měla být přerušena pouze v případě, že dojde k výraznému zesílení příznaků otřesu mozku. Jak říká jeden z členů skupiny: „Poselstvím je, aby se pacienti hýbali, ale kontrolovaně, a že mírné zhoršení příznaků je v pořádku“.

Fáze 4 – Návrat ke studiu/práci a sportovnímu tréninku

Je čas vrátit se ke studiu nebo práci. Je třeba si uvědomit, že zpočátku to může být na částečný úvazek. Úroveň aktivity může být nutné snížit a postupně ji zvyšovat. Žádné příznaky při chůzi do kopce? Pak stojí za to začít znovu s lezením a boulderingem. Obtížnost zvyšujte pomalu a noste přilbu. Zvyšte délku trvání odporového tréninku s tělesnou hmotností. Pokud se příznaky zhorší, odpočívejte.

Fáze 5 – Návrat k normálnímu studiu/práci a plnému tréninku

Návrat na předchozí úroveň studia nebo práce. Udělejte si čas na dohnání zameškaných úkolů.

Pokud se během chůze do kopce, lezení a boulderingu obejdete bez příznaků, je čas začít lezením na laně. Postupně začněte s posilováním a vysoce intenzivním intervalovým tréninkem (HIIT). Pokud se příznaky zhorší, odpočívejte.

Fáze 6 – Návrat k normálu

Pro dosažení této fáze je nutné být v klidu bez příznaků po dobu alespoň 14 dní. Všichni by měli být také bez příznaků při chůzi do kopce, scramblingu („chůze po strmém terénu s použitím rukou“, New Oxford American Dictionary), boulderingu a lezení. Očekávejte, že celý tento proces bude trvat nejméně 21 dní. Pamatujte však, že až třetina osob, které utrpí otřes mozku, potřebuje k zotavení delší dobu. To platí zejména pro děti a mladé dospělé. V těchto případech se vyplatí vyhledat odbornou pomoc.

Při čtení těchto fází si nyní uvědomuji, že můj přítel měl strávit mnohem delší dobu ve fázi 2. Tím, že se během pár dní vrátil k boulderingu a lezení, si myslel, že se z příznaků jen „oklepe“ a vrátí se do normálu. Místo toho mám podezření, že si jen podráždil poraněný mozek a oddálil své uzdravení. Spíše než s lezením měl začít s chůzí na delší vzdálenosti a pak pomalu přecházet k lezení, boulderingu a lezení. Když se příznaky zhoršily, měl přestat a odpočívat.

Zároveň by se měl zaměřit na to, aby se doma více osamostatnil (stěhování zpět k rodičům mu pravděpodobně nepomohlo!), a pokusit se v určité fázi pečlivě řízeným způsobem vrátit do práce.

Domnívám se, že kdyby tyto pokyny byly v té době k dispozici, našel by v nich jak návod, tak jisté uklidnění. Věděl by, že rekonvalescence bude trvat nejméně 21 dní a možná i podstatně déle. Jeho praktický lékař by byl lépe informován a možná by se vyhnul předepisování antidepresiv. Možná by jeho okolí mělo více pochopení. Celkově si myslím, že vyzbrojen těmito pokyny se mohl zotavit dříve.

Doufám, že pokud budete mít tu smůlu a prožijete otřes mozku, tyto pokyny vám pomohou k plnému a rychlému zotavení.

Vyobrazení pádem skal a nárazem na skálu poškozených přileb:
https://mountainmedicineblog.7thwave.io/cgi-bin/renderpost.py?postid=2612

Úplné pokynů UK Concussion Guidelines for Non-Elite (Grassroots) Sport (April 2023) naleznete zde: https://sramedia.s3.amazonaws.com/media/documents/9ced1e1a-5d3b-4871-9209-bff4b2575b46.pdf .

Příští týden se ve 2. části podíváme na řadu příkladů ze života a upozorníme na mnoho různých způsobů, kterými se otřes mozku může projevit.

Tento příspěvek byl poprvé zveřejněn ve zpravodaji Alpského klubu. Děkujeme Adamu Butterworthovi za pomoc při jeho úpravě!

Přímý odkaz na tento článek: http://www.horska-medicina.cz/dr-jeremy-windsor-lezeni-po-otresu-mozku-cast-prvni/

Program Pelikánova semináře 2023

 

 

Přímý odkaz na tento článek: http://www.horska-medicina.cz/program-pelikanova-seminare-2023/

Pelikánův seminář 2023

 

Pozvánka na 33. Pelikánův seminář horské medicíny

Třicátý třetí ročník Pelikánova semináře se uskuteční v hotelu Filipinum v Jablonném nad Orlicí ve dnech 3. – 5. listopadu 2023. Náplní Pelikánova semináře je horská medicína, bezpečnost a metodika různorodého pohybu v přírodě s důrazem na horské prostředí ve všech jeho podobách od velehor, přes Alpy až po vrchovinu. Letošními hlavními tématy jsou e-hory, preaklimatizace, rychlostní expedice a ženy v horách.

Program bude zahrnovat mj. také novinky a pokroky v horské záchraně, problematiku úrazů v horách. Nebude chybět ani lavinová tématika a záchrana v netradičních horských oblastech. V sobotu se uskuteční venkovní praktické workshopy.

Aktivní účast ve formě přednášek nebo workshopu vyplňte v přihlašovacím formuláři, případně co nejdříve na lenhorakova@email.cz

Účastnický poplatek pokrývá účast na odborném programu od pátku do neděle, workshopy a sobotní večerní raut:

– 1000,- Kč při úhradě do 30. 9. 2023

– 1.500,- Kč při úhradě od 1. 10. do 27. 10. 2023

– 1.900,- Kč od 28. 10. do 4. 11. 2023

 

Přihlášky a rezervace ubytování i stravy

Pelikánův seminář 2023 – PŘIHLAŠOVACÍ FORMULÁŘ

Ubytování: dvoulůžkový pokoj se snídaní 1800 Kč (za dvě osoby), jednolůžkový pokoj se snídaní 1350 Kč, dvouchodový oběd a večeře – 250 Kč/osoba/jídlo.

Součástí přihlašovacího formuláře je podrobný výběr způsobu účasti a ubytování. Pozor, platby je nutné provést nejlépe do 27. 10. 2023 na účet hlavního organizátora Společnosti horské medicíny FIO banka 2100338796 / 2010

VS – rok narození

SS – datum narození ve formátu rrmmdd

Poznámka – příjmení a jméno účastníka

Pelikánův seminář je pořádaný na počest MUDr. Jiřího Pelikána, který v roce 1988 zahynul při výstupu na Annapurnu. Je určený všem, kdo se zajímá o problematiku horské medicíny, více zde:

https://www.horosvaz.cz/pelikanuv-seminar/

www.facebook.com/horskamedicina.cz

FB událost https://fb.me/e/8RBhofOWi

Hotel Filipinum – https://www.filipinum.cz/

 

MUDr. Lenka Horáková

prezidentka Společnosti horské medicíny, z.s.

Přímý odkaz na tento článek: http://www.horska-medicina.cz/pelikanuv-seminar-2023/

Poznatky z vysokohorské expedice na Kilimandžáro

V červnu 2017 se 32 profesionálních a poloprofesionálních fotbalistek (ve věku 15-55 let), 4 rozhodčí, 20 členů mediálního a podpůrného týmu, 30 horských průvodců a 400 nosičů vydalo na vrchol Kilimandžára (Uhuru Peak), aby v nadmořské výšce 5714 m vytvořili světový rekord ve fotbalovém zápase v nejvyšší nadmořské výšce. Účastnice 9denní expedice byly členky mezinárodní neziskové organizace Equal Playing Field (EPF), která prosazuje rovnost žen a mužů ve sportu prostřednictvím mimořádných sportovních výzev, fotbalových kempů a konferencí. Vzhledem k vysokohorskému prostředí měli všichni sportovci možnost užívat preventivně acetazolamid, aby se předešlo nemocem souvisejícím s nadmořskou výškou. Během výstupu sportovci sehráli 3. den ve výšce 4205 m tréninkový zápas, aby se aklimatizovali.

* úzkost, astma, popraskané rty, zácpa, úraz rukou, nespavost, zranění z přetížení, závratě a změny vidění.
** akutní horská nemoc (těžká), dehydratace, gastritida, gastroenteritida, vysokohorský edém mozku, herpetické léze, podchlazení, mezilidský konflikt, zápal plic, kožní infekce a popálení od slunce.

Získané zkušenosti rozdělili autoři studie do 4 kategorií:

      • viditelnost zdravotnického stanu
      • lékařská diskvalifikace, evakuace a nedostatečné hlášení
      • léčba akutní bolesti
      • mezilidské konflikty.

Na expedici EPF bylo použito více než 80 stanů, včetně 1 zdravotnického stanu. V rámci skupin byly všechny stany v podstatě identické, bez výrazného označení. Organizace stanů na jednotlivých tábořištích byla minimální, a proto se lékařský stan nacházel po většinu dní na jiném místě a několikrát se stalo, že členové výpravy nemohli zdravotnický stan najít. Budoucí expedice by měly zajistit přímé, jasné a viditelné označení. Lze doporučit krátkou instruktáž na každém novém tábořišti.

Hráčky byli na začátku upozorněny, že určité příznaky – zdravotní potíže –je mohou diskvalifikovat z účasti na fotbalovém zápasu. Ke zmírnění váhavosti při hlášení příznaků se lékařský tým seznámil s každým členem výpravy a podporoval otevřené, upřímné a včasné hlášení zdravotních potíží. Lékařský tým se chtěl vyhnout jakémukoli klamání ohledně kritérií zdravotní diskvalifikace s předpokladem, že by to mohlo vést k nedůvěře a dalšímu nedostatečnému hlášení příznaků.

Jistě je rozumné informovat členy výpravy o nebezpečí prostředí a varovných příznacích, ale autoři se domnívají, že budoucí lékařské týmy by měly pečlivě zvážit, jak informovat účastníky o stavech, které by jim bránily v další činnosti. Bezpečnostní, léčebné a evakuační plány by měly být přizpůsobeny dané expedici a lékařské týmy by měly účastníkům jasně říci, že všechna lékařská rozhodnutí budou učiněna případ od případu po důkladném vyhodnocení. Tento přístup může podpořit větší otevřenost při hlášení příznaků ve srovnání s přístupem „univerzálním pro všechny“, který může způsobit, že se účastníci budou vyhýbat hlášení příznaků, o nichž vědí, že splňují diskvalifikační kritéria. Lékařské týmy by se také měly před odjezdem snažit identifikovat překážky hlášení příznaků specifické pro expedici a její členy, jako jsou mimo jiné hrdost, prestiž a strach z lékařské diskvalifikace.

Rutinní screeningové formuláře, např. dotazník pro hodnocení skóre akutní horské nemoci 2018 Lake Louise, mohou pomoci lékařským týmům stanovit základní hodnoty pro každého člena týmu, lépe identifikovat jejich změny, které by jinak mohly být přehlédnuty nebo nehlášeny, a poskytnout členům soukromí při podávání písemné zprávy.

Účastnice expedice nahlásily časté bolesti hlavy způsobené akutní horskou nemocí a při 7 sportovních zraněních pohybového aparátu. mnoho účastnic se rozhodlo nabízené neopioidní léky (paracetamol, ibuprofen) proti bolesti neužívat. Byla použita akupresura a masáž spoušťových bodů. Současná doporučení Wilderness Medical Society pro léčbu akutní bolesti v odlehlých prostředích však nepojednávají o nefarmakologických způsobech nad rámec standardní terapie „Protection, Rest, Ice, Compression, Elevation (PRICE). +

Alternativní terapie, jako je aurikulární akupunktura a akupresura a komprese myofasciálních spoušťových bodů mohou být účinné při léčbě akutní bolesti.

Očekávalo se, že na expedici, která zahrnovala účastnice z 22 zemí, hovořící 12 jazyky a zvyklými mezi sebou soutěžit, budou mezilidské konflikty představovat velké riziko. Ve skutečnosti byl zdokumentován pouze 1 menší konflikt. Vysvětlením může být několikeré: jednak profesionální kulturní úroveň sportovkyň převažuje nad kulturou etnika, a významný společný základ omezuje konflikty; jednak se uplatňuje koncept „třídní skládačkové“ strategie řešení konfliktů („jigsaw classroom” conflict resolution strategy++). Hráčky soupeřících týmů vystupovaly na horu v 5 menších skupinách, jejichž členky byly na sobě vzájemně závislé: věděly, že pokud ostatní skupiny výstup nedokončí, budou jejich týmu chybět hráčky. Tato organizace měla usnadnit logistiku výstupu, ale také zapadá do modelu skládačkové třídy a mohla snížit výskyt mezilidských konfliktů na expedici.

Dalším modelem, užitečným pro zmírnění mezilidských konfliktů během výprav do divočiny, je model cílů, rolí, procesů a mezilidských vztahů (GRPI = Goals, Roles, Processes and Interpersonal relationships), který se hojně používá pro budování týmů a řešení konfliktů v obchodní a lékařské oblasti. Na základě tohoto modelu by vedoucí expedice měli zajistit, aby členové týmu rozuměli jeho cílům (Cíle); členové musí znát své individuální role (Role) a plány pro rozhodování a řešení problémů; způsob řešení konfliktů by měl být osvojen před odjezdem na expedici (Procesy); a vedoucí by měli klást důraz na důvěru, komunikaci a podporu (Mezilidské vztahy). +++

Závěry studie:

„Expedice EPF na Kilimandžáro byla pro účastníky náročná vzhledem k vysokohorskému prostředí, fyzické namáhavosti mise a soutěžním cílům. Vyvstaly problémy s viditelností zdravotnického stanu, zdravotní diskvalifikací, evakuací, nedostatečným hlášením a léčbou akutní bolesti. Některé problémy se podařilo odstranit v reálném čase a předpokládané obavy z mezilidských konfliktů byly zmírněny dříve, než se staly problémem.

Asi nejcennějším poznatkem z této výpravy je důležitost předvídání a přípravy před odjezdem. Lékařský tým identifikoval nejpravděpodobnější zdravotní příhody, které se během expedice vyskytnou, rozvrstvil je podle rizika a následků pro jednotlivce i tým, a podle toho naplánoval expediční lékárnu. Důsledná příprava, předvídání problémů a zdravotních událostí, které mohly nastat, mohly zabránit vzniku nebezpečných a zdraví ohrožujících situací.“

+ Russell KW, Scaife CL, Weber DC, Windsor JS, Wheeler AR, Smith WR, et al. Wilderness medical society practice guidelines for the treatment of acute pain in remote environments: 2014 update. Wilderness Environ Med. 2014;25(suppl 4):S96-104.

++ Aronson E, Stephan C, Sikes J, Blaney N, Snapp M. The Jigsaw Classroom. Sage Publications, Inc; 1978; Walker I, Crogan M. Academic performance, prejudice, and the jigsaw classroom: new pieces to the puzzle. J Community Appl Soc Psychol. 1998;8(6):381–93.

+++ Beckhard R. Optimizing team building effort. J Contemp Business. 1972;1(3):23–32.; Wolfe AD, Hoang KB, Denniston SF. Teaching conflict resolution in medicine: lessons from business, diplomacy, and theatre. MedEdPORTAL. 2018;14(X):10672)

WILDERNESS & ENVIRONMENTAL MEDICINE 2023; 34(3): 354–60

Přímý odkaz na tento článek: http://www.horska-medicina.cz/poznatky-z-vysokohorske-expedice-na-kilimandzaro/

Neobvyklý případ – Záchrana turisty se zaklíněnými dolními končetinami a jednou horní končetinou po pádu ze stezky v divočině kombinovaným týmem záchranářů z divočiny a města pomocí vysokotlakých airbagů

Aktuální číslo WILDERNESS & ENVIRONMENTAL MEDICINE 2023; 34(3): 377-82 informuje o záchranné akci z podzimu roku 2022 u jezera Viviane na náhorní plošině ve státu Washington v nadmořské výšce 2100 m. Při pádu do nepřístupného terénu byl 28letý muž uvězněn v úzkém komínu ve tvaru V současně spadlým balvanem, nad 200 m srázem. Obě nohy a levou ruku měl přiskřípnuté po téměř 6 hodin po pádu. Balvan měl tvar pyramidy 122x122x122 cm a hmotnost ke 2000 kg.

  • Partner po 30 minutách aktivoval tísňovou linku
  • 12:49 h přiletěl po 68 km letu vrtulník se záchranáři
  • 14:29 h uvolněno levé rameno
  • 14:48 h (po 6 hodinách od nehody) byl pacient vyproštěn povolaným hasičským týmem pomocí vysokotlakých airbagů, kterými byl balvan v několika krocích posunut tak, aby mohly být končetiny vyproštěny.
  • 17:08 h hospitalizace

 

Obrazová dokumentace

 

Kazuistika podrobně popisuje

  •  Celkový stav pacienta: neztratil vědomí, zvracel, bolesti pravého kolene, levého předloktí, krevní tlak 68/52 mm Hg, srdeční frekvence 130 tepů/min, 30 dechů/min, kyslíková saturace nízkých 80 % i přes přívod kyslíku 15 l/min, na plicích normální poslechový nález).
  • Rozsáhlá poškození končetin: 15 cm avulze na pravé dolní končetině, drtivé poranění pravého kolene a lýtka se středně velkým krvácením, deformace dolní části levého stehna a horní části bérce).
  • Agresívní analgetickou a tekutinovou léčbu: do pravé horní končetiny infuzní linka 18G, 500 ml 0,9% fyziologického roztoku, 100 μg fentanylu, 4 mg ondansetrinu, v průběhu vyproštění 50 mg ketaminu pomalu i.v.
  • 14:29 h – po uvolnění levého ramene, hodnoty 118/76 mm Hg, 119 tepů/min, 28 dechů/min, stále nízká saturace – zavedena druhá infuzní lina 18G do levé paže a podán hydrogenuhličitan sodný a albuterol).
  • Před dalším posunutím balvanu – 50 mEkv NaHCO3 a 100 mg ketaminu, do té doby dostal pacient 3 litry 0,9% NaCl.
  • 14:29 h: Krvácení bylo kontrolováno tlakovým obvazem, hemostatickou gázou a škrtidlem na pravém stehnu, kompresí pánve, dolní končetiny fixovány dlahami.
  • Pacient byl uložen do vakuové matrace, zabalen do přikrývky a transportován ve vaku po vytažení do vrtulníku do traumacentra III. stupně vzdáleného 35 km.

 

Nálezy při příjmu

  • otevřená zlomenina pravého tibiálního plata (Schatzerův typ 1),
  • – zlomenina hlavice a krčku pravé fibuly,
  • – otevřená zlomenina pravého laterálního kondylu femuru
  • – oboustranná segmentální a subsegmentální plicní embolie
  • Počáteční laboratorní výsledky byly významné pro hladinu žilní kyseliny mléčné 10,7 mmol/l, hladinu hemoglobinu 11,8 g/dl, hladinu kreatinkinázy (CK) 2263 jednotek/l a hladinu kreatininu 1,32 mg/dl. Pacient byl resuscitován dalšími krystaloidy.

Urgentní operace
Tým ortopedů, traumatologů a cévních chirurgů provedl čtyřkomorovou fasciotomie pravé dolní končetiny artrotomii pravého kolena, irigace a debridement rány.

Intenzivní léčba, průběh hospitalizace, laboratorní hodnoty

  • Plicní embolie byla léčena infuzí heparinu, 3. den hospitalizace (HD 3) převeden na enoxaparin.
  • HD 4: předán do centra terciární péče k transplantaci kůže a rekonstrukční operaci. Z laboratorních hodnot v době převozu – neměřitelně vysoká hladina CK (>4100 jednotek/l), výdej moči byl >100 ml/h. Otevřené repozice a perkutánní fixace zlomenin
  • HD 6 debridement a vakuové ošetření rány a následně
  • HD 10 kožní štěp k pokrytí defektu tkáně pravé nohy o rozměrech 20×10 cm
  • HD 10 převezen zpět na operační sál k dalšímu debridementu
  • HD 11 propuštěn domů, pokračoval v ambulantní rehabilitaci ortopedických poranění a poklesu pravé nohy sekundárně způsobeném poraněním hlubokého lýtkového nervu.

Článek  dálerozebírá problematiku crush a kompartment syndromu, rhabdomyolýzy, akutní renální insuficience, léčení hyperkaliémie, plicní embolie a dalších komplikací. A také upozorňuje na potřebnou koordinaci terénních i městských záchranných složek.

Nehody způsobené posunutím skal jsou výjimečné a tato kazuistika nám připomněla dramatický případ amerického horolezce Arona Ralstona z roku 2003, jenž byl pět dní a sedm hodin uvězněn pod balvanem, který mu sevřel pravou ruku proti stěně kaňonu. Zachránil se tím, že si v předloktí amputoval sevřenou ruku. Tuto událost popsal v autobiografické knize Between a Rock and a Hard Place (česky Aron Ralston: 127 hodin, Jota, Brno 2011, ISBN 978-80-7217-828-5), která se stala námětem k filmu 127 hodin režiséra Dannyho Boyla

Odkaz na kazuistiku
https://www.wemjournal.org/article/S1080-6032(23)00098-4/fulltext (subskripce)

Zpráva na HeraldNet.com
https://www.heraldnet.com/news/crushed-under-boulder-hiker-recounts-harrowing-rescue-in-enchantments/

Další čtení
Management of Crush Syndrome Under Prolonged Field Care
https://www.researchgate.net/publication/318509755_Management_of_Crush_Syndrome_Under_Prolonged_Field_Care

Přímý odkaz na tento článek: http://www.horska-medicina.cz/neobvykly-pripad-zachrana-turisty-se-zaklinenymi-dolnimi-koncetinami-a-jednou-horni-koncetinou-po-padu-ze-stezky-v-divocine-kombinovanym-tymem-zachranaru-z-divociny-a-mesta-pomoci-vysokotlak/

Kongres „Srdce pohybu“ (Das Bewegte Herz) 29. – 30. 9. 2023, Lakeside Spitz Klagenfurt/Wörthersee

Další ročník kongresu „Srdce   pohybu“ (Das bewegte Herz) připravily organizace:

  • Gesellschaft für Herz-Kreislauf-Forschung und Fortbildung
  • Österreichische Gesellschaft für Alpin- und Höhenmedizin
  • Physio Austria
  • Verband von SportwissenschafterInnen Österreichs – VSÖ

 

na 29. do 30. září 2023 v areálu Lakeside Spitz v Klagenfurtu u Wörthersee.

 

Tato mezioborová akce o pohybové aktivitě zdravých lidí a kardiaků bude mít téma

„Integrativní pohybová medicína“.

Horské medicíně budou věnována 3 zasedání:

Pátek, 29. září 2023 Leibnizův sál

16:30 – 18:00 Alpská a vysokohorská medicína (I)

Předseda: S. Nehrer, Krems. F. van der Kallen, Seckau

  • Horské sporty s artrózou (S. Nehrer, Krems)
  • Výkonnostní diagnostika a sportovní medicína: kritický přehled (A. Podolsky, Krems)
  • Doping v horských sportech: realita nebo mýtus? (W. Schobersberger, Innsbruck/Hall)

Sobota, 30. září 2023 Leibnizův sál

08:30 – 10:30 Alpská a vysokohorská medicína (II)

Předseda: M. Ströhle, Kufstein. G. Sumann, Schwarzach

  • Lavinová záchrana na místě nehody – ICAR MEDCOM Guidelines 2023 (M. Jacob, Straubing, DE)
  • Trauma z visu na laně – ICAR MEDCOM Guidelines 2023 (R. Lechner, Ulm, DE)
  • Ukončení kardiopulmonální resuscitace při záchraně v horách – pokyny ICAR MEDCOM 2023 (P. Paal, Salzburg)
  • Význam pulzní oxymetrie ve vysokohorské medicíně (T. Dünnwald, Hall/Tyrolsko)

13:00 – 15:00 Alpská a vysokohorská medicína: interdisciplinární (III)

Předseda: A. Podolsky, Krems. W. Schobersberger, Innsbruck/Hall

  • Vazebná křivka kyslíku: nové perspektivy staré metody (S. Woyke, Innsbruck)
  • Zabezpečení vrcholového sportu ve vysokohorském terénu (E. Altenburger, Korneuburg)
  • Záchranné operace v horách (H. Gatterer, Bolzano, IT)
  • Nositelná elektronika pro řízení rizik akutní výškové nemoci – potenciál, přínosy a omezení (M. Sareban, Salzburg)

 

Celý program ke stažení zde.

Registrace: https://registration.maw.co.at/kardiodbh23

Přímý odkaz na tento článek: http://www.horska-medicina.cz/kongres-srdce-pohybu-das-bewegte-herz-29-30-9-2023-lakeside-spitz-klagenfurt-worthersee/

Dr. J. WINDSOR – „Tohle mě zabije…“ – O bezpečném slaňování

Dr. Jeremy Windsor z British Mountain Medicine Society, anesteziolog a horolezec, expediční lékař, přednáší na University of Central Lancashire (UCLan) a podílí se na organizaci kurzů Diplomu horské medicíny. V současnosti stojí před výzvou založení institutu Institute of Mountain Medicine at the University of Central Lancashire.

Od roku 2018 píše blok pro zdravotnické profesionály s vášní pro horskou medicínu (Mountain Medicine Blog)

Tento týden sdílí o své zkušenosti a názory na bezpečné slaňování v příspěvku s názvem

 

Tohle mě zabije (“This Will Kill Me…” )
Jeremy Windsor, 28. července 2023

„“Tohle mě zabije…“ je myšlenka, která se mi občas honí hlavou, když se chystám slaňovat. Na jistícím stanovišti může být pár lesklých nýtů odborně vyvrtaných do pevné žuly. Mohly by být dokonce spojeny robustním řetězem a zakončeny neskutečně silným kroužkem. Ale na tom všem ve skutečnosti nezáleží. Důležité je, že jsem to já, kdo je musí používat. Smrtelné případy na jistících stanovištích jsou zřídkakdy způsobeny selháním hardwaru. Spíše je to způsobeno tím, jak jej lidé používají. V tomto příspěvku se podíváme na bezpečný způsob slaňování.

Když jsem vyrůstal, moc jsem o tom nepřemýšlel. Vydrápali jsme se až na vrchol cesty a pak jsme si odpočinuli. Slanění proběhlo jako mávnutím kouzelného proutku a na bezpečný návrat na zem se moc nemyslelo. To skončilo, když jsem začal číst statistiky Nehody v severoamerickém lezení. Málokdy se stalo, že by uplynul rok, aniž by se někdo vypadl ze slanění a nedošlo k nějakému nepříjemnému konci. Jak jsem přecházel od jednodélkových k vícedélkovým výstupům, od pár slanění k doslova k desítkám, naučil jsem se, že pokud mám přežít, budu potřebovat jeden jednoduchý, snadno reprodukovatelný systém, který mě bezpečně vrátí na zem.

Ať už se chystáte použít jakýkoli způsob, musíte být schopni ho použít, i když jste unavení, hladoví a dehydrovaní. Slanění přichází vždy na konci dlouhého dne, kdy jediné, co chcete, je dostat se zpět na chatu. V těch dnech, kdy se tak cítím, mi v hlavě začnou zvonit poplašné zvonky. Je to stejné, jako když v pátek odpoledne dávám narkózu poslednímu pacientu. Je to vestavěný „systém včasného varování“, připomínka, že musím poodstoupit a vynaložit poslední velké úsilí. Jinak je reálná šance, že se věci vážně pokazí.

Tváří v tvář dlouhé sérii slanění na fixních skobách se na chvíli zastavím. Dopíjím jídlo a pití, několik minut odpočívám a pak se připravuji. Podívám se na topo a naplánuji si sestup. Do batohu sbalím vše, co nepotřebuji, obléknu si teplou vrstvu a dám se do pořádku – schovám volné smyčky, sundám bederní popruh batohu a utáhnu si úvaz.

Snažím se dodržovat určitý systém. Používám tři lehké karabiny DMM se šroubovací pojistkou zámku. Vezmu si 1 m dlouhou smyčku a provleču ji skrz slaňovací (jistící) oko úvazu. Pak uvážu uprostřed uzel a pomocí první šroubovací karabiny připnu smyčku k jistítku. Druhou karabinu se šroubovacím zámkem mám připevněnou k jistící destičce (slaňovacímu zařízení) a tu připínám k úvazu těsně pod uzlem. Poté provléknu lano přes jistící destičku a karabinu. Pevně ji zašroubuji a zbývá ještě jedna věc. Z pytlíku na magnesium vyndám 5 mm šňůru a její konce svážu k sobě. Někteří používají rybářský uzel, ale já ho pod tlakem uvázat nedokážu, takže mi musí stačit pár jednoduchých uzlíků přes ruku. Šňůru dvakrát omotám kolem lana a udělám prusíkový uzel. Třetí šroubovacím karabinou připevním šňůru k pravé nohavici úvazu.

Nyní jsem připraven vyrazit. Ještě jednou zkontroluji svůj slaňovací systém a pak vyndám první karabinu a připnu ji k lanu. Zatlačím prusíkový uzel dolů po laně a začnu slaňovat. Když se pustím, prusík vyjede po laně nahoru a já se zastavím.

Jakmile se přiblížím k dalšímu slaňovacímu stanovišti, připnu první karabinu do nejvyšší skobě a odpojím jistící destičku od lana. Zavolám nahoru na solulezce: „Volno“ a snažím se zjistit, kam budeme slaňovat dále. Pak začnu podávat lano, které budeme protahovat slaňovacím kruhem. Když se ke mně přidá můj partner, stáhneme pak lano dolů a připravíme další slaňování.

Je to tak jednoduché. Nic neměním. Snažím se držet plánu a doufám, že mě slanění nezabije…

Více informací o slaňování najdete na skvělých webových stránkách vdiffclimbing.“

Anebo lépe https://horolezeckametodika.cz/sebejisteni-pri-slanovani

Přímý odkaz na tento článek: http://www.horska-medicina.cz/dr-j-windsor-tohle-me-zabije-o-bezpecnem-slanovani/

Univ.-Prof. Dr. med. Franz Berghold 1948-2023

Čas plyne a po osobnostech horské medicíny, fyziologie a záchrany v horách zůstávají jen smutek a milé vzpomínky – za posledních necelých dvacet let to byli – Dr. Michael Ward (1925-2005), Dr. Charles Houston (1913-2009), profesor Gerhard Flora (1930-2015), Dr. Bruno Durrer (1953-2016), Dr. Emmanuel Cauchy (1960-2018) a Dr. James Milledge (1930-2022).

Včerejšího dne, dne 2. května 2023, oznámila Rakouská společnost alpské a výškové medicíny (Österreichische Gesellschaft für Alpin- und Höhenmedizin) smutnou zprávu, že 30. dubna 2023 zemřel Dr. Franz Berghold:

Vážení členové ÖGAHM

obdrželi jsme smutnou zprávu, že zemřel Franz Berghold.

S Franzem jsme ztratili ústřední osobnost ÖGAHM, zakladatele Společnosti, čestného člena, dlouholetého tajemníka asociace, bývalého prezidenta, zakladatele a 26 let ředitele vysokohorského lékařského vzdělávání, iniciátora učebnice vysokohorské medicíny, a především cenného přítele a společníka.

Bohužel Franz musel odejít na svou poslední cestu příliš brzy. Je velmi politováníhodné, že jeho poslední roky od odchodu do důchodu a rozloučení s kurzy alpské medicíny byly poznamenány těžkou nemocí.

Pohřeb se uskuteční v pátek 5. května ve 14:00 v Kaprunu.

S pozdravem

Dr. Günther Sumann
prezident ÖGAHM

Franz Berghold se narodil 22. 11. 1948 ve štýrském Mürzzuschlagu, malé obci, kde Johannes Brahms v letech 1884-1885 napsal svou Symfonii č. 4 e-moll, a je mu zde věnováno muzeum.

Franz vystudoval medicínu na univerzitě ve Štýrském Hradci v roce 1973, poté pracoval do roku 1978 jako asistent v salcburských zemských nemocnicích. Od roku 1975 byl lékařem horské a letecké záchranné služby. V roce 1983 získal diplom ze sportovní medicíny, v roce 1997 diplom z urgentní medicíny a v roce 1998 diplom horské medicíny. V letech 1978 až 2014 působil jako praktický a sportovní lékař v Kaprunu. V roce 1988 se habilitoval pro obor sportovní úrazová medicína na Fakultě humanitních studií Univerzity v Salcburku, kde byl v roce 2001 jmenován profesorem. Od roku 1992 organizoval Mezinárodní kurzy horské medicíny, které v letech 2014-2017 vedl pod názvem Internationale Lehrgänge für Alpinmedizin GmbH.

Jako horolezec absolvoval od roku 1962 horské túry všech stupňů obtížnosti, včetně několika prvovýstupů ve Východních a Západních Alpách. Od roku 1967 se zúčastnil celkem 34 mimoevropských expedic a horských túr, včetně prvního přechodu Špicberků v roce 1967, výstupu na Dhaulagiri v roce 1977 a výstupu na Broad Peak v roce 1979. Od roku 1982 byl státem certifikovaným horským a lyžařským průvodcem.

Organizoval a přednášel na kongresech a sympoziích po celém světě na téma zdraví a bezpečnosti v lyžování a horolezectví, výškové medicíny, horské záchrany a problematiky úrazů – do roku 278 publikací, 19 knih, 197 znaleckých posudků, 596 odborných přednášek, 98 kongresů a organizovaných kurzů.

V roce 1988 se zúčastnil Konference Lékařské komise UIAA v Praze.

Funkce a členství v organizacích

Österreichische Gesellschaft für Alpin- und Höhenmedizin (ÖGAHM) – Past-President, člen výboru
Deutsche Gesellschaft für Berg- und Expeditionsmedizin (BExMed)
International Society for Skiing Safety (ISSS) – člen výboru a rakouský delegát
International Society for Mountain Medicine (ISMM)
Österreichisches Kuratorium für Alpine Sicherheit – člen výboru
Schweizerische Gesellschaft für Gebirgsmedizin (SGGM)
Societá Italiana Medicina di Montagna (SIMM)
Medical Commission of Union Internationale des Associations d`Alpinisme (UIAA) – Past-President, prezident komise v letech 1991-1996
Wilderness Medical Society (WMS)

Připomínáme si, co o Franzovi napsal profesor Gerhard Flora, když mu v roce 2001 předával funkci prezidenta Rakouské společnosti pro alpskou a výškovou medicínu, u příležitosti jmenování Franze Bergholda profesorem:

Rozhodnutím spolkového prezidenta ze dne 6. dubna 2001 byl vyznamenán muž, který má na tento profesní titul již léta nárok.

Kariéra Franze Bergholda ze Štýrského Hradce, pro něhož se horolezectví od dětství a horská medicína zhruba od roku 1975 staly určujícím smyslem života, je neobvyklá: jako praktický lékař, lékař horské služby a autorizovaný horský a lyžařský průvodce od roku 1978 v horské obci Kaprun získal již v roce 1988 oprávnění vyučovat jako vysokoškolský učitel „Nehodologii sportu“ na univerzitě v Salcburku. Jeho habilitační práce „Teorie výzkumu nehodovosti a praxe prevence nehod v alpském lyžování“ vyšla v roce 1988 v Rakouském spolkovém nakladatelství. A jeho přednášky na téma „Výzkum nehodovosti v alpském lyžování“, konané na Institutu sportovních věd na Salcburské univerzitě od zimního semestru 1983/84, byly ve své době světovým unikátem. Kromě toho byl od roku 1977 stálým lektorem Spolkového institutu pro tělesnou výchovu v Innsbrucku (školení rakouských horských vůdců), rakouského školení profesionálních lyžařských instruktorů a rakouského školení pro získání průkazu způsobilosti k plavbě na vysokém moři a po určitou dobu byl lékařem horské záchranné služby pro Salcburk.

Ještě před svou habilitací napsal hodně přes sto publikací a osm knih o horské medicíně a v těchto prvních letech kromě pokračující publicistické činnosti organizoval také řadu dalších lékařských vzdělávacích akcí. Od roku 1985 zorganizoval 16 Kaprunských týdnů sportovních lékařů, několik mezinárodních kongresů, řadu víkendových seminářů pro alpské lékaře a 36 mezinárodních kurzů pro alpské lékaře, z nichž většinu také sám vedl. V roce 1975 založil první salcburský tým vrtulníkových lékařů, který pak pět let vedl. A byl to právě on, kdo v roce 1987 spolu s Wolfgangem Schobersbergerem a Egonem Humpelerem přišel s nápadem založit Rakouskou společnost pro alpskou medicínu, první národní sdružení horských lékařů v Evropě. Seznam jeho publikací, který dosud čítá 256 titulů, pokrývá široké spektrum alpské medicíny a výzkumu sportovních úrazů, počínaje jeho oblíbeným tématem výškové, trekové a expediční medicíny, alpské sportovní medicíny, horolezectví dětí, alpské urgentní medicíny, horské záchranné služby a letecké záchranné služby a konče výzkumem alpských úrazů a nehod.

V 16 knihách se odráží jeho rozsáhlé odborné znalosti získané během mnoha let (včetně 30 expedic a přibližně 200 horských záchranných misí), které také dokázal předat v přibližně 130 soudních posudcích a téměř 360 odborných přednáškách doma i v zahraničí.

Jako málokterý Rakušan si Berghold získal i mezinárodní uznání. V roce 1979 byl zakládajícím členem lékařské komise UIAA, které v letech 1991-1996 předsedal jako prezident. Mimo jiné byl iniciátorem vzdělávacích směrnic pro „Diplom pro horskou medicínu“, který je dnes platný po celém světě. Od roku 1993 je členem představenstva Mezinárodní společnosti pro bezpečnost lyžování. V roce 1996 obdržel prestižní „Scientific Award“ Wilderness Medical Society (USA) a od roku 2000 je také členem redakční rady časopisu Journal of High Altitude Medicine & Biology.

Rakouská společnost pro alpskou a vysokohorskou medicínu je potěšena, že se jejímu zakládajícímu iniciátorovi a současnému viceprezidentovi nyní dostalo této zasloužené akademické pocty. Blahopřejeme mu k jeho mimořádným úspěchům a k jeho neúnavnému zápalu pro další rozvoj výzkumu a výuky v oblasti vysokohorské medicíny.

Přímý odkaz na tento článek: http://www.horska-medicina.cz/univ-prof-dr-med-franz-berghold-1948-2023/

Posílení znalostí o nadmořské výšce: Delfská studie k definování minimálních znalostí o nadmořské výšce pro laiky cestující do vysokých nadmořských výšek.

Konsenzus STrengthening Altitude Knowledge (STAK), vypracovaný pomocí delfské metody, popisuje 28 vzdělávacích cílů, které by laici měli znát před cestou do vysoké nadmořské výšky. Seznam vzdělávacích cílů lze použít k vytvoření informačních a výukových materiálů, které zvýší znalostí této cílové skupiny. Postupem času se objeví nové poznatky v oblasti výškové medicíny, díky nimž se tyto vzdělávací cíle stanou předmětem modifikací.

 

Přímý odkaz na tento článek: http://www.horska-medicina.cz/posileni-znalosti-o-nadmorske-vysce-delfska-studie-k-definovani-minimalnich-znalosti-o-nadmorske-vysce-pro-laiky-cestujici-do-vysokych-nadmorskych-vysek/