Dne 22. 3. 2024 vložil Dr. Jeremy Windsor (British Mountain Medicine Society) na svém blogu Mountain Medicine Blog příspěvek He’s Not Likely To Be Around Much Longer…:
„Existuje mnoho důvodů, proč si rád čtu svůj týdenní výtisk British Medical Journal. Ale asi nejraději ze všeho mám fascinující sloupky praktického lékaře Johna Launera. V tomto úryvku John zdůrazňuje, že je třeba se na pacienta dívat zeširoka a nesoustředit se pouze na jeho anamnézu. Pro ty z nás, kteří radí lidem mířícím do hor, to nemůže být důležitější…“
Všeobecný lékař John Launer vypráví:
„Před sedmi lety stál konzultant kardiolog na konci mého nemocničního lůžka s pěti nebo šesti lidmi, které mi nikdy nepředstavil, a řekl mi, že mám těžké srdeční selhání. Po sedmi letech jsem právě dokončil pěší cestu kolem celého Walesu. Zvládl jsem to asi v 80 etapách, celkem asi 1000 mil přes nejnáročnější pobřežní a horský terén v Británii.
Svůj příběh vyprávím tímto způsobem z několika důvodů. Zaprvé chci všem připomenout, že lékaři stále sdělují pacientům špatné zprávy tím nejhrubším způsobem, bez soukromí i bez naděje, jako by natáčeli vzdělávací video o všech chybách, kterých se můžete dopustit. Za druhé chci zdůraznit, jak stigmatizující a zastaralý je pojem „srdeční selhání“: zahrnuje vše od nečekaného nálezu při echokardiografii až po akutní plicní otok. Nejsem první, kdo navrhuje zcela opustit tento název ve prospěch jiných termínů, jako je například srdeční postižení. Pacienti s touto diagnózou mohou nyní žít téměř bez příznaků po dobu delší než deset let s vhodnými léky a přístrojovými implantáty.
Mým hlavním cílem vyprávění tohoto příběhu je však upozornit na to, že lidi „zavíráme do patologických krabic“ o mnoho let dříve, než je pohřbíme do dřevěných. Tím můžeme riskovat, že je odsoudíme k neopodstatněnému zoufalství a možná i rychlejšímu úpadku.
Existuje výukové cvičení, které jsem na základě svého vlastního příběhu několikrát dělal se stážisty medicíny. Nejprve představím slajd, na němž je v bodech uvedena anamnéza pana A. Ve svých 39 letech prodělal infarkt, ve 40 letech měl sérii plicních vmetků, v 60 letech mu byl voperován kardiostimulátor pro úplnou srdeční blokádu, má několik dalších zaznamenaných onemocnění včetně artritidy kolen, prostatismu a hučení v uších a užívá pět léků. Ptám se jich, jak by hodnotily jeh zdravotní stav. „Chatrnou,“ odpovídají, nebo občas „tragickou“. Obecný názor je, že „už tu asi dlouho nebude“.
Další snímek prezentace přináší vyprávění o panu B, muži stejného věku, ženatém se dvěma dospělými dětmi, který stále pracuje ve svém povolání téměř na plný úvazek, poměrně často kvůli tomu cestuje do zahraničí a je vášnivým chodcem na dlouhé vzdálenosti. Požádám je, aby mi vysvětlili, jak se stalo, že se tito dva muži tak liší. Mezi důvody, které stážisté nabízejí, patří faktory životního stylu, jako je kouření a obezita. Občas někdo vysloví domněnku, že se snímky mohou týkat stejné osoby, ale ani tehdy nepředpokládají pointu. Oba snímky jsou samozřejmě různé způsoby popisu mé osoby.
Když jsem dokončil svou procházku kolem Walesu, získal jsem několik tisíc liber pro úžasnou charitativní organizaci Pumping Marvellous, která se zabývá „srdečním selháním“. Stejně jako tato charitativní organizace potřebujeme pomoci pacientům a lékařům, aby se dívali dál než na lékařské nálepky, které lidé nosí, a viděli člověka i s jeho potenciálem.“
Jeremy Windsor končí poděkováním Johnovi a časopisu BMJ za povolení zveřejnění tohoto úryvku.
